Zločiny Velké Prahy

Festival fádnosti. 1) Fádní kriminální případy řeší fádní tým._____ 2) Seriálu nelze upřít jistou míru atraktivity. Tvůrci si snaživě vyhráli s prostředím, dobovými reáliemi a obsadili dobré (většinou) a mně příjemné (většinou) herce. Ale vše přebíjí mdlý scénář předepisující mdlým postavám vskutku mdlé chování._____ 3) A jak je to s přitažlivostí herců? 27letý Denis Šafařík s příšerným knírem vypadal trochu sexy jen v posteli. 47letý Jaroslav Plesl a 55letý Jiří Langmajer v tomto seriálu u mě nebodovali vůbec._____ 4) Velmi oceňuji místní Zajímavosti. Dozvěděl jsem se, že knírek Denise Šafaříka rostl dva měsíce (dodal SONY_) nebo že kocour Arnošt při natáčení s Jiřím Bartoškou častokrát slastně vrněl (dodala Česká televize). To nevědět, ničemu nerozumím. (13.04.2021)

V průměru mi to vyšlo na 3*, ale poslední díl mne utvrdil v tom, že si je nezaslouží... Tak příšerně, jak seriál začal, tak i skončil. Plesl super, Langmajer standard, Šafařík díl od dílu lepší...exteriéry chválihodné...ale...ani jeden díl/případ neměl šťávu, gradaci, napětí, nešokoval...dva díly se vyčerpávajícím způsobem vyšetřovalo, aby ve finále voala ´Deux et machina´ je to sebevražda a konec...v posledním díle se snad ani nevyšetřovalo, nebylo tam zhola nic. Jako nejlepší hodnotím díl s E. Josefíkovou, který nejvíce připomínal pátrání a krimi seriál. To, že seriál skončil souloží pana detektiva s paní hraběnkou, které za dveřmi šmírovala neuvěřitelně nepříjemná postava maďarské služky, nemá cenu ani komentovat...hnus... Nikdy jsem se nezamýšlel nad koncesionářskými poplatky, ale teď po tom co ´vytvořil´ pan Brabec, pan Renč se svou Medůzou nebo pornoBožena si říkám, jestli se mi líbí, jak ČT hospodaří s penězi daňových poplatníků.... (06.04.2021)

Seriál Českej televízie z roku 2021, príbehovo vracajúci sa o storočie späť, sa snaží prinavrátiť slávu a ducha niekdajších populárnych kriminálok, odohrávajúcich sa v časoch slávnej Prvej republiky. Je preto na mieste sa pýtať, či konečný výsledok týmto snahám zodpovedá. Odpoveďou v tomto prípade však bude musieť byť nie, a to hneď z niekoľkých dôvodov. Tým prvým je kvalita ponúkaného príbehu, najmä potom samotných prípadov, ktoré v konečnom dôsledku vyznievajú a pôsobia veľmi jednoducho, často sú predvídateľné, a chýba im divácky atraktívnejšie, možno aj komplikovanejšie poňatie so zauzlením či zvratom. Takto samotné epizódy - prípady, síce sem-tam ponúkajúce aj svetlé momenty, však veľmi rýchlo vyšumia z divákovej mysle, a sú skôr oddychovými záležitosťami, než niečím, pri čom treba aj rozmýšľať a spájať si súvislosti. Súvisí to možno aj s postavami a vzťahmi medzi nimi, na ktoré sa miestami kladie väčší dôraz, ako na samotnú kriminálnu stránku seriálu. A to celej veci pomerne škodí, pretože charaktery, rovnako ako v podstate všetko ostatné, sú nanajvýš priemerné. Mnohé známe mená v epizódnych rolách to nezachraňujú a hlavné seriálové osadenstvo takisto nie je ničím dvakrát zaujímavé. Jaroslav Plesl ako inšpektor Budík môže svojím vystupovaním a ironickými poznámkami po čase začať niekomu dokonca vadiť. Problémom seriálu je aj skutočnosť, že hoci sa odohráva v roku 1922, z výpravy a celkovej dobovej atmosféry to cítiť len žalostne málo. Tvorcovia si v tomto smere mali dať rozhodne viac záležať, pretože dobové oblečenie a niekoľko starých modelov áut kvalitnú atmosféru nespraví. "Ponoriť" celý seriál do tmavších tónov by tiež nemuselo byť na škodu, takto je v ňom na kriminálku až príliš svetla a slnka. Zločiny Velké Prahy predstavujú skôr oddychovú záležitosť, ktorá môže bežať v pozadí počas rodinnej návštevy. Nejde však o seriál, pri ktorom by milovník kriminálneho žánru našiel dostatočnú satisfakciu. Treba zas a znovu spomenúť to staré známe "raz vidieť stačí". Naozaj seriál neponúka nič kvôli čomu by sa divák, ktorý ho už raz videl, mal k nemu vracať späť. A tí, ktorí ho nevideli, by mali zvoliť niečo lepšie. Ponuka na seriálovom poli je viac než pestrá. Tak teda servus, pane inšpektore. (06.04.2021)

Krimiseriálů historického typu u nás existuje řada a nutí diváka ke vzájemnému srovnávání. Já si seriály Hříšní lidé či Panoptikum města pražského, Četnické humoresky i seriál Četníci z Luhačovic cením daleko více v porovnání s touto krimisérií. Tento seriál mne neoslovil, je takový depresivní, ponurý, studený, temný, šedivý, neosobní, strohý, smutný a nevím jaké další přívlastky bych k němu přiřadila. Odehrává se převážně ve tmě, chybí mu lehkost a humor. Je natolik nudný, že mne nevtáhl do děje a dokonce mne přestalo zajímat v některých dílech rozuzlení, kdo je pachatelem zločinu. Žádná z postav mi není blízká, protože není přirozená i policajti jsou příliš komisní. Pokud by měl do příběhů vnášet humor mladý vyšetřovatel Šafařík či proutník Langmajer, tak to moc nevyšlo. Šafařík je postava spíše tragická a Langmajer trapná. Teď nemám na mysli herecké výkony, ale charakter postav v příběhu. (04.04.2021)

"Četl jste, Hlaváčku, moji knihu: Zbytečné seriály o kriminalistice? Je všude k dostání." Je velkou záhadou, proč vlastně tento seriál vznikl. Detektivní zápletky nezaujmou téměř ničím, stejně tak jako postavy vyšetřovatelů či pachatelů. Vše je zvláštním způsobem sterilní, jako by se jen odškrtávaly položky toho, co by asi měla dobová kriminálka obsahovat. Není tu ani snaha udělat dobrou žánrovku či evokovat dobu  první republiky. Ve všem se jede na půl plynu, na sedativní jistotu. Osobní linie nebo náznaky problémů doby jsou jen další výplní, aby se dodržela stopáž. (21.04.2022)