Jackie

Velmi autenticky natočená tvář první dámy, během atentátu na JFK a událostí pár dnů poté. Natalie Portman opět předvádí špičkový výkon a ztvárnění první dámy, plné depresí, náladovosti, snad nešlo zahrát lépe. Samotný příběh není až tak zajímavý, neboť se jedná o zpověď první dámy, která odvypráví nepříjemnému novináři posledních pár dní po atentátu a za celé dvě hodiny se toho moc nestane. Vynikající jsou scény autem bezprostředně po atentátu a ty, které jsou snímány dobovou kamerou. Mě osobně na filmu upoutalo, jaké rozporuplné pocity ve mě osobnost Jackie zanechávala. Na jednu stranu člověka mrazilo z jejích depresí, psychického stavu, ale na druhou mnohdy nechápal její počínání a chovaní. Čím déle film trvá, tím mi byla Jackie méně sympatická a už měl docela po krk nonstop brečící ženy. Po vizuální stránce je film vypiplaný a není nic, co mu vytknout. Možná až moc se zde tlačí na podlézání akademikům.......7/10 (04.02.2017)

Lepší, než jsem čekal. Ale výkon Portmanové bohužel táhne film dolů. Imituje sice Kennedyovou tvrdohlavě a puntičkářsky, ale chybí tomu život a přesvědčivost. Stejný problém mám se stylem Meryl Streepové posledních let. Vlastně to není herectví, ale čistá nápodoba. Pustil jsem si schválně dokument z Bílého domu, jehož scény jsou v Jackie hojně kopírovány, a zatímco v něm má Kennedyová kouzlo a šarm (i přes určitou bezelstnou ťunťovitost), Portmanová působí velmi napnutě, neuvolněně a nepřirozeně, přestože každé jedno gesto je na tom úplně samém místě. Je to škoda, protože jinak se mi ta hypnotická atmosféra zadržované hysterie velmi zamlouvala a skvěle ladila s vypjatým námětem týdne absolutního přepjetí sil. Bohužel když je to vše soustředěno na neživotnou figurýnu, je to problém. Portmanové Kennedyová není ani tak uvězněná v bezvýchodné situaci, ale v gestech a mimice, které musí napodobovat a které jí brání se lidsky vyjádřit. 3 a 1/2 (02.02.2017)

Jacqueline je smutná, naštvaná, vyděšená a organizuje pohřeb manžela. To vše se odehrává ve vzpomínkách při interview. Banální rámec, který nemá za cíl nic jiného než právě umožnit prezidentské vdově vzpomínat. O ní se nedozvíme nic, o Kennedym taky, ani o tehdejší době. Film nemá žádný přesah, pouze referuje o tom, co dělala J. krátce po atentátu. Tudíž nuda a zbytečnost. SHRNUTÍ: Upřímnou soustrast, ale tohle mělo zůstat v rodině. (04.02.2021)

Při vší úctě k vedení ČSFD doufám, že tahle databáze nikdy neprorazí na americkou půdu, protože budu madam Jackie kritizovat a budu ji kritizovat hodně. Tempo připomínající Sáblíkovou, která si zapomene sundat chrániče bruslí, by mně nevadilo, už vůbec nemám nic proti obličeji Natálky, kterou při detailních záběrech muselo být vidět i ve vedlejším sále, ale mohl by mi někdo prosím vás odpovědět na otázku proč? Proč tenhle film vůbec vzniknul a proč se v něm přes hodinu a půl řeší jenom to, jestli bude anebo nebude smuteční průvod? Jestli to takhle půjde dál, za chvíli tu máme film o líném psu poručíka Columba, upatlané masce Fantomase nebo o tupém cepínu Radka Jaroše. Kdyby se zhmotnilo všechno to nic, které na mě z plátna dýchalo, sál by prasknul a kino bouchlo. Film chladnější než horský bivak, a to by chtěl dostávat filmové ceny, když nedostane ani tři Pepincovy hvězdy...? (10.02.2017)

Tvůrci se vyřádili v kostýmech (Madeline Fontaine stojí za Amélií z Montmartru) a dobové preciznosti, Natalie Portman zase jednou dokonale herecky září, ale jinak je tahle látka už předem odsouzená k tomu stát se dalším životopisným dramatem bez přidané hodnoty. A že už takových bylo. Prostě jedna smutná paní chodí po Bílém domě a řeší, co bude dál. Možná přeháním, ale zhruba takhle vyrovnávání se první dámy Spojených států se smrtí nejmocnějšího muže světa vypadá. Že to koupil v Dallasu a že někdo konspiračními teoriemi žije dodnes, víme. Nás ale zajímá to, co se děje na plátně. Žádné emoce, žádná gradace, žádné scény, které by přinesly nějaký výraznější konflikt. Odvážná i roztěkaná Jackie, která se na veřejnosti dokázala dokonale ovládat a zahrát každou roli, kterou jí její pozice předkládala, je prezentovaná jako žena s rozostřenými povahovými rysy, nicméně dokonale (a na pokraji nervového zhrocení) zahraná Natálkou. I ona však možná lituje, že výsledek nenabízí NĚCO navíc. Ono je fajn sledovat rekonstrukci s přispěním skutečných dokumentárních záběrů, kdy třeba sledujeme záznam z roku 1963, který se odráží v okně auta, ve kterém sedí hlavní hvězda filmu. Jenže co dál? Životopisný film nikdy nezestárne, nikdy nenastane doba, aby byl neaktuální a nezískal si diváckou přízeň. Většinou je to srozumitelný kus pro všechny, jenže stejně často i strojeným a nudným zklamáním. (22.02.2017)