Hodinářův učeň

Upřímně bych Hodinářova Učně rád pojednal nějak optimisticky, ale místy nemístná adorace jeho kvalit v duchu "konečně netuctová, hezky vypravená a výtečně obsazená, pitvoření prostá pohádka, která se může stát klasikou", mi to dost ztěžuje. Rozumějte, všechno je to pravda, až na ten potenciál přetrvat... respektive pokud by se skutečně měl stát součástí zlatého fondu československých pohádek, no tak to potěš koště, co s námi ten úpadek minulých desetiletí udělal, že se spokojíme s takovýmhle výsledkem. Ale konkrétněji - je vidět, že paní Rudolfová není "pohádková rutinérka", a Učni to jednoznačně prospívá. Je hezky uceleně uchopené a vedené téma nadpřirozeného vedení kroků smrtelníků, akorát tak nějak vůbec není řešeno, jak dalece to tedy funguje, nebo jestli vše závisí na tom, která strana (dobro - zlo) se aktivněji stará o konkrétního člobrdu. A podobně povrchně či zkratkovitě se odehrává dobrá polovina filmu - ta, ve které se po nastavení výchozí situace začne odvíjet hrdinova pouť za jeho questem;) Zakletý hostinec s časovou smyčkou - wow, proč ne, ale kdo to tam začaroval, a proč nikomu až do Urbanova příchodu jeho sudičky (nebo sudičáci) neprozradili, co s tím dělat? Celá hlavní zápletka s hodinami varujícími před smrtí se taky vyřeší úplně náhodným setkáním (sudičáci vůbec hodiny neřeší, to jen Lichoradka). Na druhou stranu téma plynutí času se ve filmu znázorňuje dost promyšleně - jak dějem, tak zvuky/hudbou, tak prací s kamerou (Lichoradčiny groteskní přískoky apod.). Kostýmy a masky jsou nádherné (Morana/Živa), kulisy, příroda, všechno parádní. Že by šla líp vymodelovat kukačka a "motýle"? Ano, ale neuráželo mě to. Herecké výkony jsou tu bez debat nádherné - jen zase bohužel udeřila ta posedlost předabováváním slovenských herců, přesněji v tomto případě hereček:P I "titulní píseň" je příjemně netuctová, není to žádný melodický "popík", ve všech těchhle ohledech jdou akcie Učně nahoru. Ale to podání příběhu, to prostě nepřekousnu. Vezměte si S Čerty Nejsou Žerty (ano, myslím hlavně kvůli stejně chamtivému Viktoru Preissovi;) - u toho upřímně nechápu komentáře, jak je jeho postava vlastně nejednoznačná, a že by jí šlo fandit... Moliérův Harpagon je ve výsledku proti Hodináři učiněný lidumil), jak tam všechno ladilo, zapadalo a navazovalo... TO je klasika. Hodinářův Učeň je příklad správné cesty, ale že bych ho potřeboval vidět každé Vánoce, to ani omylem. Ale aby nedošlo k mýlce - postavil bych ho dost vysoko nad všechna ta Pekla S Princeznami, Školy Princů, Kouzelníky Žita atd. atd. A když jsem dal 70% i Janákovým Dvanácti Měsíčkům (s výhradami tam uvedenými), budu tady muset nadělit rovnou osmdesátku. (26.08.2019)

Hodně jsem si přál, aby se mi Hodinářův učeň líbil, už jen pro velmi dobré herecké obsazení. Přání se mi tak úplně nesplnilo, na pohádku se mi sice nedívalo špatně, ale celý příběh až příliš často drhnul o dno. Fakt se mi nechtělo věřit například tomu, že by spolu deset let vyrůstali chlapec a dívka, kteří by si poprvé promluvili o vzájemných citech až o zásnubách. Něčím takovým už dneska nelze oblbnout ani ty děti, kterým je pohádka hlavně určena, děti totiž mají internety a ví evidentně mnohem víc, než si scénáristka/ režisérka myslí. Absolutně mi neseděl Michal Balcar jako Urban, na druhou stranu udělala Jana Plodková spoustu kladných bodů. Škoda, že si tvůrci víc nevyhráli s příběhem, tahle pohádka měla potenciál. (30.12.2019)

Sudičkové byli milí a sympatičtí, což se nedá říct o jejich sestře Lichoradce, která byla rovným dílem šeredná jako afektovaná, což není nic jiného, než běžné atributy její představitelky. Mezi Laurou a Urbanem to nejiskří ani tak, jako mezi mým ukazovákem a tlačítkem výtahu v obchoďáku. Pak jakákoliv pouť za účelem sňatku těch dvou nedává smysl, protože proč by kdokoliv zvedl zadek kvůli něčemu, co není důležité ani jako krajíc chleba k svačině? (27.12.2020)

Pozitiva: skvělé a skvěle natočené lokace, příjemně civilně hrající Balcar s Droppovou (Balcar mi připomněl mladého Hanuše), slušné triky (s výjimkou smrtihlavů a motýlů). No a pak negativa: příběh je vykradený a slepený z: dvou židovských legend, jedné části jedné německé pohádky, Sloního muže a dalších již existujících motivů, dále je zde zase skoro komplet Dejvické divadlo (to i za komančů alespoň herce spravedlivě střídali a nebyli ve filmech jen ti provaření komunisté z Realistického a Vinohradského divadla), Plodková strašně přehrává a absolutně nechápu scénu, kdy chce umýt záda - to jako aby i tady ukázala kozy?, Žáček hraje pořád stejně jako v Comebacku, sled jednotlivých scén přichází tak naprosto nevyváženě, až jsem čekal, kdy se tady objeví v nějaké scéně Vinnetou (jako fakt, když už tu máme chlupatého muže, siamská dvojčata, věčně se peroucí lidi, karneval, zlézání hory apod.), a vůbec to celé působilo utahaně (Proč třeba nešel k těm hodinám s kukačkou v hospodě ten kluk první, nebo nejvýše druhý den? Proč pořád čekal? Proč tam musela být písnička? Proč ten lístek v obojku našla až tak pozdě? Proč mladík na lístek nenapsal, že ho do světa poslal její otec?) a prostě jako sprostá vykrádačka všeho možného, jen splácaného do sebe. Ostatně, Preiss má v několika scénách na hlavě židovskou jarmulku, hodinářství připomíná židovský krámek, ale ta inspirace židovskou legendou o Meiselovi (Mayzlovi) tady prostě ne a přiznaná není - dokonce dojde raději na svatbu v katolickém kostele, byť v moderním ritu. Aby bylo jasnější, o jaké vykrádačce mluvím, stačí kouknout sem. Btw, a celé je to chladné jak hodinářská práce - prostě ten film nemá a nevzbuzuje emoce. Dopoledne jsem viděl jen kousek Pyšné princezny a emocionálně to má dodnes daleko větší koule. Jo, a abych nezapomněl - kurnik šopa, proč musí v pohádkách pražští herci mluvit pražským "bejt", "cejtit" apod.?, proč to nejde jako dřív mluvit spisovně? (25.12.2020)

Podařená česká pohádka, kterých je za poslední roky velký nedostatek. Co se týče hereckých výkonů, tak musím pochválit V. Preisse, M. Krobota a J. Žáčka. Naopak co nebudu chválit je herecký výkon J. Plodkové, která těžce přehrávala. Chyba je to především režisérky, která jí měla říct, že tohle už je moc. Jinak, ale spokojenost. (26.12.2019)