Staříci

Nejlepší český film za posledních několik let. Formálně skvěle natočený snímek o pomstě okořeněný tím, že zabijákům je okolo osmdesáti. Problémy s orientací, pamětí, nebo upoutání na invalidní vozík jsou prostě jen překážky, které váleční veteráni překonávají s urputností sobě vlastní. Herecké výkony jsou bravurní, oběma protagonistům nejde nefandit. Cynické hlášky kontrastují se všemi děsy stáří a cestu pitoreskním světem korunuje smích ničemu v domově důchodců. Co se sakra se světem stalo? Klobouk dolů před Duškem a Provazníkem, že nesklouzli ke komedii a zachovali vážnost situace. P.S: Schmitzer je v podstatě Punisher na vozíku. (26.02.2020)

I když oceňuji sevřenost a přímočarý tah na bránu Staříků, kteří kdyby nebyli tak artritickým filmem (v dobrém, ta fyzičnost je na filmu to nejzajímavější), tak až připomínají něco z hollywoodu... ale stejně, tematicky podobný Odborný dohled nad východem slunce s tím "Havlovsky" lidským přístupem k pomstě umírajících starců na komunistických stvůrách je prostě lepším a silnějším filmem. Přirozenějším, což není jen tím že v hlavní roli je Vít z Plastiků, který si komoušskými lágry reálně prošel, ale celkově civilnějším pojetím filmu.A přitom i zábavnějším, jako lehce absurdní komedie s kořeny v poetice českého undergroundu funguje výtečně, a přitom humor tu nedělá Lábus, který tu jde proti svému hereckému typu podobně jako Dušek v Pustině, ale spíš parta kolem Víta z Plastic People of the Universe.I to finálové unaveně smířené "jdi doprdele" je působivější než nepřekvapivá plochost pointy Staříků. (02.07.2021)

Ten zmrd, ten hajzl, ten zasranej komunistickej prokurátor s krví na rukou našich nejlepších lidí, co dožil v domově důchodců se jmenova Karel Vaš. Když jsem v rámci samostudia u řady jeho obětí narážel na stále stejné jméno prokurátora, kladl jsem si otázku jak mohl tenhle hajzl dožít v klidu v teplé posteli zaopatřen státem vším tím co svým obětem odpíral nebo rovnou navždy vzal. Ten hajzl nechípnul takto v klidu v osmdesátých létech, ale v roce 2012 !!! V mnoha případě dávno po těch, co tak tak přežili lágry (o popravených a ubitých nemluvě) a komanče a kteří se alespoň dožili částečných satisfakcí po revoluci v roce 89. zemřel ale přeci jen s jedním bolem v jeho komunistickém srdíčku... Strašně ho štvalo, že na stará kolena nedostal hodnost generála hajzl. Ani jedna výčitka. Dyť se všichni přiznali hájil se ! A tak jsem si i já kladl otázku - ó spravedlnosti s miskami v rukách, neměla by jsi někdy ten šátek z očí sundat? Opravdu měříš všem stejně? Jak je možné, že tyhle dobytkové nejsou někde na nevytápěné cele 2x2m se sklápecí pryčnou, hadrem místo deky a dírou v zemi v rohu místnosti místo hajzlíku. že jsou dnes staří? Nemohoucí? A oni to řešili když podepisovali rozsudky smrti a tvrdé káznice na dlouhá léta? Pomsta prý nic nepřináší dobrého, ale co když pomsta je někdy prodlouženou rukou spravedlnosti? Jestli někdo spoléhá na Boha, že si to dotyčný někde tam pořádně odskáče, že to za nás dá Tamten do cajku, tak já ne. A proto tomuto filmu velmi rozumím. A rozumím i důvodům proč asi tento film vznikl. Je to prostě ta bezmoc těch, co se snaží dodržovat právo a ono často právě proto straní gaunerům z důvodu promlčení, nestatku důkazů, skartovaným spisům... Tahle road movie, byť pomalá byla prostě skvělá. Poslední mise dvou veteránů, kteří se rozhodli vzít spravedlnost do svých rukou. Mise plná neuvěřitelných překážek, mise nebezpečná s možností ztrát... Ale u poslední mise člověk nemá moc co ztratit, navíc to má v tom věku sakra dobře promyšlené a je jasně rozhodnut do toho jít. Mrkvička a hlavně Schmitzer hráli na jedničku ! Vzpomněl jsem si na Bumerang (1997) jak tam coby mukl na pryčně skládal pod deku své vyzáblé tělo a jsem moc rád, že zrovana jemu se jako bumerang vrátila tato role. V postavě plukovníka to bez zaváhání, moralizování a zbytečných keců alespoň filmově nandal všem komunistickejm sviním tak jak se mělo stát hned po revoluci. Dneska už zase vystrkují rohy a člověk jen zírá jak jsou lidi nepoučitelní. Tleskám tvůrcům a vkládám 5 nábojů do zásobníku. * * * * (05.07.2020)

„Nevím čoveče.“ - „Co nevíš?“ - „Musím si to ještě promyslet.“ - „Já sem to už promyslel všecko za tebe.“ - „No právě.“ Zatímco Teroristka (také řešící otázku pomsty), byla tak dlouho žánrově rozkročená mezi dramatem a komedií, že se to nepodařilo ukočírovat a výsledek byl dost nevyrovnaný, Staříci jsou až na pár momentů čistokrevným dramatem a fungují mnohem lépe. A to jde v případě režisérské dvojky dokonce o jejich filmový celovečerní debut. Začátkem úspěchu je naladit se na tempo. To rozhodně není zběsilé, právě naopak, kopíruje „rychlost“ obou mstitelů. Pokud se to divákovi podaří, začne vnímat jednotlivé, zdánlivě obyčejné překážky jako malé bitvy vedoucí k té rozhodující, a mnohem snáze se emocionálně na „úderné“ duo naladí. A pak je jedno, že jde o 2 sotva hýbající se muže nad hrobem (jejich dodávka je na tom stejně). Štěstí, nápaditost, vůle a „mimikry“ (špatný fyzický stav) pomohou, ale je jasné, že se plukovník Rajner vydává na svou poslední misi…A nekompromisní konec mě překvapil. Celkově dávám solidní 4*. (01.03.2020)

Já mám vždycky takovou radost, když se na českém filmovém poli zjeví snímek, který zaujme a má co říct. Píšu to hlavně proto, poněvadž jsem nad českou kinematografií již zlomil hůl. Staříci se vymykají všemu, co za poslední roky u nás "naši slavní tvůrci" vytvořili. Režiséři Martin Dušek a Ondřej Provazník, kteří Staříky natočili jsou pro mě doslova zjevením a já jim budu fandit do další tvůrčí práce. Svým debutem ukázali, že rozhodně mají co nabídnout i do budoucna. Alespoň v to doufám. Nyní něco málo k ději. Stařík Jiří Schmitzer, který je upoután na invalidní vozík, přilétá ze Států do České republiky a na letišti na něj čeká stařík Ladislav Mrkvička. Oba jsou váleční veteráni, kteří v padesátých letech byli zavření v pracovních lágrech a spolu se vydají na cestu starým obytňákem najít a zabít muže, který za své zločiny nejen proti nim nebyl nikdy potrestán....Film působí silně depresivním dojmem, některé pasáže jsou sice k zasmání, ale spíše takovéto - "no ty vole, to snad ne". Někoho můžou děsit hororové filmy, pro mě byly horor scény v domově důchodců v závěrečné části filmu. Silně realisticky působivé a znovu se utvrzuji v tom, proč si Vlastimil Brodský prostřelil hlavu. Stoprocentně takhle nechtěl skončit ve své poslední životní etapě, jako nemohoucí a senilní dědek. Hrůza. Film postrádá jakoukoliv hudební složku a to ho dělá ještě více skutečnějším a smutnějším. Podobně jsem se tak cítil u filmu Domácí péče. Oba představitelé hlavních rolí zahráli fantasticky. Staříky jsem si nechal týden uzrát v hlavě a nedělá mi nejmenší problém vpálit pětku jak vyšitou! (15.11.2020)