Staříci

Staříci po chmelové brigádě, co vyměnili socialistické muzikálové pění za odhodlanou pomstychtivou jízdu za spravedlností v obytném voze. Českým soudům nevěří, takže na co soudní tahanice, když můžou někdejšího totalitního prokurátora, který je poslal do politického žaláře, sami najít a zabít. Bezcitný činovník už je ale v současnosti také nad hrobem, což jej ale vůbec neomlouvá. Důležitým faktorem tohoto snímku, který je svým námětem poměrně ojedinělý, je herecká souhra dvou ústředních protagonistů. A ta skutečně mezi nimi panuje. Služebně starší Láďa Mrkvička toho za film nachodí nepoměrně víc, než na invalidní vozík upoutaný Jirka Schmitzer. A nebýt těchhle dvou akvizic, hodnotil bych výsledek průměrně. Měl-li být film napínavý, není dostatečně, měl-li být komediální, nezasmál jsem se, měl-li gradovat, nedaří se mu to, jak by si přál, neb jsem nebyl do průběhu plně vtažen a vlastně mně bylo jedno, jak to dopadne. A to, jak film postupoval, je zásluhou ústředního hereckého dua, nikoliv toho režijního. Martin Dušek s Ondřejem Provazníkem mají ještě co z řemeslného hlediska zlepšovat. Ta celková rozvleklost a pomalost snímku byla mnohdy až nesnesitelná, a to film trvá jen 90 minut. Takže určité novátorství jsem zaznamenal, herci naprosto originálně špičkoví, morální hledisko sporné a výsledek mě trochu nudil a nevzrušil. 6/10 (09.03.2020)

„VSTÁVEJ! PŘIŠEL TVŮJ ČAS…“ /// Dědkovská road movie. Je fajn vidět, že i u nás dokážou senioři rozehrát koukatelnou filmovou šou. Obsazení perfektní a zajímavej je i příběh, dokonce se šťastným koncem. Malej film, kterej potěší, ale asi bude jen na jedno zhlídnutí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na cestu si balím bažanta. Hned vedle bouchačky. 2.) Děda furt říká, že tu kurvu dostane. (a v Perlovce nikdy nebyl…). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (25.03.2020)

Nejlepší český film za posledních několik let. Formálně skvěle natočený snímek o pomstě okořeněný tím, že zabijákům je okolo osmdesáti. Problémy s orientací, pamětí, nebo upoutání na invalidní vozík jsou prostě jen překážky, které váleční veteráni překonávají s urputností sobě vlastní. Herecké výkony jsou bravurní, oběma protagonistům nejde nefandit. Cynické hlášky kontrastují se všemi děsy stáří a cestu pitoreskním světem korunuje smích ničemu v domově důchodců. Co se sakra se světem stalo? Klobouk dolů před Duškem a Provazníkem, že nesklouzli ke komedii a zachovali vážnost situace. P.S: Schmitzer je v podstatě Punisher na vozíku. (26.02.2020)

Základní vada - citově se mě to nedotklo. 1) Snímek je z mnoha hledisek výborný. Dobře napsaný, špičkově zahraný, přiměřeně realistický a dostatečně filmový._____ 2) Očekával bych, že po zhlédnutí budu naplněn nenávistí, pocítím zmar, lítost, zoufalství, budu brečet nad obecnou nespravedlností života, nad tím, že lidi stárnou a co to přináší v každodenním životě. Ucítím kousek toho, co předvádějí protagonisté na obrazovce a bude mě to bolet._____ A ono nic. Přítomnost uvedených emocí vnímám, ale necítím je._____ 3) A to ani nemluvím o eventuální katarzi, kdy bych po bolestných prožitcích z filmu měl/mohl cítit na konci uvolnění a smíření... Hm... pořád nic._____ 4) Jasně, že vím, že film je o pomstě, o Vašovi a spol., o zločinech padesátých let. Ale když si vybavím zpětně jakoukoli scénu, vybavím si nemohoucí nešťastné odcházející (rozuměj umírající) stáří. To si z filmu odnáším._____ 5) Filmový debut 41letých dokumentaristů Martina Duška a Ondřeje Provazníka (scénář a režie) se povedl především díky hereckým výkonům 70letého Jiřího Schmitzera a 80letého Ladislava Mrkvičky. (30.11.2020)

Staříci jsou pro mne snad vůbec nejsilnějším zážitkem z domácí tvorby tohoto desetiletí. Přitom ten film jen nenápadně prolétl světem kolem, trochu jsem o něm cosi zaslechl a říkal si, že může být dobrý, ani si nestačil všimnout, kolikrát vlastně v kině (nejspíš pouze klubovém) ho stihli promítnout, a všiml si ho více až letos při náležitém ocenění tvůrců. Teď se můžu přidat k těm, kteří tvrdíí, že ta ocenění Českého lva i filmové kritiky byla zcela zasloužena. O excelentním výkonu Jiřího Schmitzera se asi nemá cenu rozepisovat, skvěle mu sekunduje i Ladislav Mrkvička, jenž se v jubilejní rok svého života dočkal po mnoha letech opět důstojné příležitosti před filmovou kamerou. Jinak... ano, Staříci se vyrovnávají s křivdami napáchanými minulým režimem v 50. letech – téma pro někoho možná již příliš obehrané se zde dočkalo zcela odlišného zpracování, než jak tomu bývalo poslední dobou, místo další novodobé "agitky" snažící se o rádoby věrohodný obraz minulých let film nabízí do současnosti zasazený příběh dvou lidí, v nichž přesah starých křivd pořád silně přetrvává. Díval jsem se bez znalosti o tématu předem, od samotného počátku mne strhlo jisté napětí, už během scény, kdy navrátivší emigrant musí nechat zbraň na letišti, nebo kdy kamera přímo jeho očima hledá podél haly dávného přítele. Nevadilo mi pomalé tempo, které se k rovněž velmi pomalému pohybu hlavních postav ve věku přes 80 let i celkové atmosféře snímku pěkně hodilo, s každou další scénou jsem vypjatě očekával, co bude dál... Navzdory zvláštnímu transu plnému nepříjemnému pocitu bylo to něco, od čeho jsem se nemohl a nechtěl odtrhnout. Asi jako se celé dění ani jednou neotrhlo od přítomnosti jedné z dvou hlavních postav, což osobitému dojmu ve výsledku rozhodně prospělo. Velice působivé, nekompromisní, s drsným koncem a dlouho přetrvávějícím zásahem... 90% (30.05.2020)