Dobrá Voda

Na seriálu jsou nejlepší koně - ač se ty tři předtočené záběry starokladrubských vraníků, které jsou pouštěny na začátku, na konci a vždy, když se někdo pohybuje v okolí výběhů, trochu bijí se skutečností, že Dobrá voda chová a trénuje dostiháky. Jinak je opravdu mimořádné, že soudruzi dokázali natočit takhle pomalý a depresivní seriál, který se točí pořád kolem jedné dramatické zápletky (zrušení chovu) a při kterém vám cuchá nervy přítomnost krajně nesympatických postav (bezpáteřní syn, rozmazlená dcera běhna). (04.06.2017)

Čekala jsem nějakou komunistickou ptákovinu, ale byl to fajn seriál, na který se pěkně kouká. Pan Haničinec exceluje, ostatní herci působí ale trochu rozpačitě. Příběh je sice poměrně zdlouhavě vyprávěný, to je pravda, jenže to co je v něm schované, mě oslovilo. A navíc je dost aktuální pro dnešní dobu, kdy se všichni honí jen za ziskem a na ideály se kašle. (19.07.2014)

Rukopis Hubače a napsaní rolí na tělo se nezapře. Stejně tak režie Filipa. Opět tu máme postavu, jejiž obdobu známe z jiných seriálů pana režiséra. Mluvím o roličku zásadovitého i jemně sarkastuckého tchána Hovory v podání výborného Miloše Nedbala. Podobnou postavičku známe z Byl jednou jeden dům nebo Sňatky z tozumu. Roli jako šitou na tělo dostal Váňa filmového nebe - mluvím o panu Mrkvičkovi, který je jockey každým coulem. Dlouhý odvedl svůj průměrný nadstandart. Vždy když vidím třetí díl a závod na Pardubické a i když to znám a vím jak to dopadne, tak stejně trnu. Co mi v tomto seriálu nesedí je onen němec v podání Rudolfa Jelínka. Nejde o Jelínka, jde mi o tu postavu. Nřkomu může vadit JZD a soudruzi. Ale toho tu moc není. Myslím toho soudruhování. Ale jak jsem psal na počátku, scénař psal pan scénarista s velkým S. On umí rozehrát příběh p lidech a jejich duších. Upnř krásný příklad je Hovora syn a otec s mámou. “Já jsem po tátovi.” - “Nejsi, jsi citlivý, neumíš být tvrdý. Jsi po mně.” Stejně ještě jednou vzpomenu alkohilika koňáka Mrkvičku nebo jednoduchého, ale srdcaře koňáka v podání Hanzlíka. A už vím, kde si Ivan Hubač inspiroval od svého otce, když psal postavu pro Vašuta v seriálu Sanitka 2. Ano, byl to Kemr v tomto seťriálu a nalhávání si vztah svého syna, když mu jakože volá. Tento seriál je o lidech, koních a duši, s krásně napsanými rolemi a dialogy. (18.07.2020)

Hodně dobře napsaný seriál o sociopatickém milovníkovi koní Hovorovi (skvěle protivný a neústupný Haničinec). Zajímavá je postava jeho syna (tradičně výborný Vladimír Dlouhý), jenž šel v otcových stopách, aby se mu zavděčil, a dostal se pod takový tlak specifického prostředí i sousedovic štětky, že začal kupit chybu za chybou, až nakonec místo bot o hnoje skončil u hrbení se před kdejakým ožralou, jak trefně poznamenal děda v podání tradičně jedovatého MIloše Nedbala. Postavu kapitána Šenbery jsem moc nepochopil, s tím by každý šéf vyrazil dveře i za všeobjímajícího socialismu. Dále tady byl koňům oddaný prosťáček v podání Jaromíra Hanzlíka, dědek hledající vlastní důležitost v podání Josefa Kemra a v neposlední řadě žokej Janýr, kterého jsem Ladislavu Mrkvičkovi věřil natolik, že bych přísahal, že ty koně tam skutečně hřebelcoval on. Asi nejsem jediný, kdo nedokáže inženýra Hovoru vnímat jako čistokrevně kladnou postavu, ale tady jsou všechny dialogy a scény napsané tak dobře, že jsou spletité jako sám život. (01.07.2012)

Petr Haničinec umí zahrát, to jo. Proč ale v roli každou silnější myšlenku musí zařvat ( placama to vážně působí uměle), proč mu od úst ukapává sentiment hustý, jak sedmiletý sirup, proč jde z něho většinu času strach, jak z psychopata? Na tři hvězdy to seriál dotáhl přičiněním pánů Kemra, Mrkvičky, Hanzlíka a v neposlední řadě (ač poslední jmenován) vynikajícího Miloše Nedbala. (18.09.2011)