Strašáci

Škoda pomalejšího začátku, jinak by to bylo za plný počet. Závěrečná půlhodinka je dokonale vygradovaná a svým deprimujícím účinkem velmi pozoruhodná. Straw Dogs jsou jedním z nejreprezentativnějších snímků typu vidlákov v akci a spolu s Vysvobozením posloužili jako základní kameny pro hororový subžánr hixploitation. Už jenom za to je musím mít rád. (03.09.2008)

Mám dojem, že David patrně neprožije poklidné volno na venkově, kde jeho manželka provokativně tyčí bradavky, skrývání vraždícího pedofila není považováno za dobrý skutek a omylem zastřelený šerif je důvodem k invazi venkovských buranů. Takže, milý Davide, hlídej všechny otvory do svého domu, zapomeň na složité matematické operace a raději zkus absolvovat jeden přímočarý kurs přežití. Občas můžeš do napjaté atmosféry prohodit vtípek, nezapomeň nahlas pustit nepříjemný dudácký koncert, ale hlavně už sejmi toho uvřeštěného Krysaře nebo i já odhalím mírumilovnost své povahy a naporcuji si jeho pohlavní orgány k večeři. (03.07.2012)

Když jsem viděl Divokou bandu nebo Železný kříž, měl jsem Peckinpaha doslova za úchylnýho magora, který si v násilí a krvi libuje. Ale mýlil jsem se, protože tohle magor natočit nemohl. Zážitek z filmu je velmi nepěkný a velmi silný. Psychologicky velmi hodnověrná studie lidské osobnosti, za normálních okolností plné zábran, za nimiž to vře a pak, ve chvíli, kdy jde o krk, se ten shromažďovaný vztek dostane na povrch. Dustin Hoffman tu předvedl něco podobného jako o 20 let později Michael Douglas jako D-Fens ve Volném pádu (v obou filmech se taky objeví rozbité brýle hlavního hrdiny - možná symbol zábran, které padnou). Prvotní ňoumovství, vztek na vlastní slabost obrácený na manželku, postupně rostoucí vztek a závěrečná přeměna v obránce využívajícího všech prostředků k obraně vlastního domu a života, to všechno zahráno naprosto věrohodně a skvěle. V postavě Davida jsem na konci viděl zvíře (nemyšleno negativně) zahnané do kouta, z něhož je cesta jedině přes krev a pot. (17.06.2011)

Strašáci se od jiných filmů obviňujících násilí liší svou agresivitou, svou drzostí a útočností. Nestačí jim v náznacích říct, že násilí je špatné a že mu nikdo nedokáže bez odezvy vzdorovat věčně, oni jej ukazují a to způsobem, který i dnes zacloumá kdejakým otrlejším divákem. Pro Peckinpaha tolik charakteristické zpomalené záběry nejenom vylepšují vizuální dojem, ale hlavně podtrhují bestiálnost každého násilného aktu. Při prostřelení žaludku brokovnicí mě ještě nikdy tak nemrazilo v zátylku. Umístěním děje do Velké Británie se režisér vyhýbá jednostranné kritice americké společnosti. Tady jde hlavně o varování před tím, kam až může obrana vlastního teritoria zajít. Do bodu, kdy bude každý nějakým prohřeškem vinen. Cenou za snahu o „absolutní“ definici pojmu násilí a souvisejících složek, je jistá hyperbolizace některých situací, hraničící až s morbidním humorem. Filmu to ovšem svědčí a svědčí o tom paradoxy jako ten, že je celý závěrečný masakr rozpoután kvůli vrahovi a právě na jeho úroveň se v posledním záběru poslední větou „oficiálně“ degraduje také David. Na konci budete pravděpodobně otřeseni stejně jako hrdinové. Není to příjemný pocit. Sám jsem nedokázal noc po zhlédnutí Strašáků usnout. Dílem otřeseností z viděného, dílem intenzivním přemýšlením nad lidskou přirozeností a nemožností jejího zkrocení. 90% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Dudek, Ajantis, JB2203, panja, TD (09.07.2007)

Parádní a velmi napínavý thriller, hlavně ke konci, a ještě tak zhruba někdy v polovině, navíc v obou těchto částech silně gradující. Scéna znásilnění Amy (Susan George), mi lehce připomínala scénu znásilnění z filmu "Vysvobození", tedy z další dnes už exploitation klasiky, která, společně nejen s tímto snímkem, definovala a spoluvytvářela samotný specifický americký žánr, který se pak dále dělil na různé specifické subžánry. Dále si stačí jen vzpomenout na konečnou bitvu na život a na smrt v domě Amy a Davida (D. Hoffman) s bandou rozběsněných, ale jinak úplně tupých a primitivních vesnických týpků, která opravdu téměř nebere konce a vy téměř nedýcháte. No nevím jak vy přátelé, ale na rok '71 to byla naprostá pecka, a já i po těch dlouhých letech a při prvním shlédnutí snímku, jsem měl z tohoto filmu opět po nějaké době celkem příjemné mrazení v zádech, a to ve mě nevyvolá jen tak ledajaký film. Takže abych to konečně už nějak shrnul do jednoho malého uceleného závěru. Za perfektní a ráznou podívanou plnou zpomalených ale efektních záběrů, za skvělé herecké výkony dvou hlavních představitelů, i za role všech těch šmejdů, kteří s typicky chladným a kamenným výrazem v obličeji, mě čím dál tím více okamžik od okamžiku, udivovali ve své stupňující agresivitě, za postupně gradující napětí, za velmi silné mezilidské vztahy, a opravdu skvělou atmosféru, spíše ale až ke konci, mezitím je takové to oťukávání resp. seznamování se mezi sebou. Za to vše si troufám dát plný počet hvězd. Jde určitě o jeden z těch lepších a kvalitnějších snímků od legendárního Sama Peckinpahe (viz "Útěk" nebo "Divoká banda") a to nejsem nějakým jeho velkým obdivovatelem. Klobouk dolů. (01.10.2006)