Hodina vlků

No asi byla chyba cekat netradicni vlkodlaci horor a ridit se jen zarazenim filmu a nazvem. Nicmene prekous bych, ze to je jednak hororovy drama, kde je kladenej duraz na to drama a ze to nema s vlkama nic spolecnyho, ale jde o postupny sileni malire. Co uz ale neprekousnu, ze to je ta nejnudnejsi sracka, jakou jsem za posledni mesice videl, dej je o nicem a zaroven zmatenej a i kdyz to ma jen 80 minut, tahne se to, jak kdyby mel tri hodiny a po jehoz skouknuti jsem byl tak vysilenej, ze jsem mel problem se zvednout a vypnout televizi. Proste intousska nekoukatelna sracka, kde nedavam odpad jen kuli docela solidnim hercum. (21.12.2010)

Proč by umělec nemohl stvořit dílo o tom, co ho děsí? Proč by nemohl obnažit své nejvnitřnější strachy a deprese? Některé zdejší komentáře mi připadají úplně mimo. To, co nechápu je automaticky blbost? Ať si Bergman nechá svoje démony pěkně v sobě a neobtěžuje s nimi diváky, říkáte, ale, proboha, co to je za přístup? Proto přece točil filmy, aby se svých démonů zbavil, nebo aby se s nimi aspoň podělil s diváky. A když se vám to nelíbí.. no, tak se na jeho filmy prostě nedívejte. Mně osobně se atmosféra opuštěného ostrova, který ovládá jakási zvláštní síla, líbila. Ty řeči o hodině vlků, hodině, kdy páchá nejvíc lidí sebevraždu, kdy se rodí nejvíc dětí a kdy se probouzí démoni, na mě zapůsobily. Díval jsem se na to asi ve tři ráno a po skončení jsem zůstal jenom tak sedět a koukal do prázdna. A bylo to zvláštní. Cítíte, že jste viděli něco výjimečného, ale máte pocit, že vám hodně uniklo. A tak si to pustíte znovu, a pak znovu.. Až nakonec zešílíte a zastřelíte se.. Ingmare, Ingmare, tys nám zas jednou dal.. (24.12.2008)

Spolu s Náruživostí patří Hodina vlků k temným, divácky náročnějším kusům. Většinou nepíšu komentáře k Bergmanových filmům, dokud je nevidím nejméně dvakrát. I na tento hororový snímek se určitě s odstupem času podívám znovu. Na rozdíl od Náruživost mě pozitivně překvapil, i když pojednává o temných stránkách lidské duše a vyvolává tíživé emoce, přesto v něm vnímám pozitivní sílu, především tryskající z ženskosti a přirozené lidské hřejivosti Almy. Zpracování nelze nic vytknout, Bergman používá všech svých vyjadřovacích prostředků, které má mistrně zvládnuty. Max von Sydow je démonický a přesto zranitelný. Pokud by hororové snímky točil Bergman s Kubrickem, zřejmě bych se tomuto žánru přestala vyhýbat. Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (03.10.2015)

Jednoduše___Bergman si podobný styl vyprávění ve své době již mohl dovolit. Jeho zhmotnění imaginární reality je hodno jen podobně zkušených tvůrců. Složitě___Umělec. Necítí se tak, ale v hloubi duše mu dělá velmi dobře, když si to o něm lidé šeptají. Jeho forma umění ho ovšem ničí. Postavy v jeho obrazech ožívají, aby mu připomněly, proč vlastně vznikly. Nechtěný pohled na vlastní nejtemnější potřeby musí dovést k šílenství každého. Umělcova žena___Promlouvá s divákem. Postupně usychající krása je nakonec plně pohlcena černou hodinou. Vzdoruje všemožnými způsoby, ale vlků je hodně. Zahlcují ji slovy, ve kterých není nic, jen prázdnota. Alma bojuje o znovunaplnění smyslu svého života. Dítě___Bergmanův nevyřčený happy end, i když použít tento výraz je v tomto případě skoro až nevhodné, ale jelikož mne režisér i v tomto filmu místy upřímně rozesmál, tak neodolám. Osobně bych to za horor nepovažoval, v žádném případě jsem se nechtěl "bát". Namísto strachu divák dostane notnou dávku těžkého psychologického dramatu, který je podpořený vynikajícím psychedelickým hudebním doprovodem v nejvypjatějších scénách. (09.04.2016)

Díla Ingmara Bergmana jsou podobně jako ty od Davida Lynche naprosto úchvatné svým zpracováním, ponurou atmosférou která zcela zruinuje vaše psychické rozpoložení a jen málo kdo je zcela pochopí. Přesně takto tomu je i u tohoto surrealistické filmu nabitého expresionismem a jistou podobností se dá zařadit i ke gotickému hororu. Zhruba takhle nějak shrnul distributor charakteristiku tohoto snímku a já s ním více méně souhlasím. Přestože nemám moc rád hraní s cizími slovy, jejichž význam mnohým moc neřekne musím uznat, že tentokrát to vystihli docela přesně. Protože tohle byla vážně jízda, kterou jsem si užil od začátku až dokonce, ale nemůžu říct, že jsem jí zcela pochopil. (19.10.2010)