Hrana zlomu

Film evokuje jedinou otázku: proč si chtěl Emil Křižka natočit horor? Protože při nejlepším smířlivém smýšlení je to jediný žánr, kam bych tuhle ptákovinu mohl zařadit. Asi si Kozub potřeboval vylepšit rozpočet v covidových letech. Co je labilního na postavě Pavly Gajdošíkové? Petr Panzenberger je podle mě nadabovaný hlubším a mužnějším hlasem. Zatímco příběh ve vile mi dával smysl a šlo s ním něco ukuchtit, nesmysl na statku nepatří do kinematografie. Kluci z party okolo Míru, sorry jako. (19.08.2023)

No uf, docela jsem se toho bál. Naštěstí však pan Křižka přestal od Ruchothu tolik astrálně cestovat, ubral z 21 gramů tak na gram a ufrgáloval milou, vizuálně podmanivou, s láskou vypiplanou, intenzivní a tentokráte i sysluplnou předehru k něčemu, co bych já místo Hrana zlomu nazval spíše Valašský masakr motorovým Kozubem. Spektákl, kde jebe úplně všem včetně dětí, a na naše lůzry a hnoje rozhodně těžký nadstandard, kterému by velmi slušela místo digitálu sedmdesátková analogová patina. Nadstandard, po němž dost pochybujete o tom, že na pohled plaché ňuníny Štěpána a Emila máma v dětství špatně nepíchala nebo že v životě neprožili nějaké to romantické vzplanutí k drobnému hospodářskému zvířectvu, ač to oba vehementně popírají. Dobře již víme, že Kozub je naprosto famózní jistota, která by učinila sledovatelným třeba i tříhodinové drama o kynutí těsta. Tady se ovšem k němu navíc podařilo osadit více než důstojnou kundantku, na kterou jsem čuměl s otevřenou hubou, a to nejen díky jejím markantním talentům. To, co se Pavle odehrálo v xichtě při scéně v nemocnici, byla absolutní první liga, která mě dokonce přinutila i odtrhnout zrak od jejího těžiště. Takže přestaňte projednou být nevkusní kokoti a lozit do kina na slaboduché pičoviny s Langmajerem, a vyzkoušejte místo toho něco mnohem hodnotnějšího a na zdejší kinematografbliji neotřelého, ať si to vydělá na dvojku. Taková Hrana zlomu – Návrat hrany, kde to Kozub dotáhne na Ledrfejse, by mohla být totální pecka. (07.10.2021)

Jsem nadšený, že takovýto film u nás vznikl, a velmi doufám, že jeho tvůrci budou pokračovat tímto směrem dál. A právě proto ho nechci urážet tím, že jej pocitově nadhodnotím ("protože český film"). Radši plnotučná trojka, než neupřímná čtyřka. Hrana zlomu je po většinu stopáže velmi působivá, občas to ale trochu zadrhne. Pro mne nejvíc v momentech, kdy by snímku, vzhledem k tomu, co se na plátně odehrává, slušela hysterická dynamika, ale tvůrci jedou spíš v takovém artověji laděném odtažitém tónu s delšími, často statickými scénami a málomluvností. Na mne to bohužel nepůsobilo jako volba kreativní, ale jako racionální volba začínajícího týmu, který se nechtce pouštět do nějaké střihově dynamické divočiny, protože by to pravděpodobně dopadlo blbě. V několika dalších momentech pak pro mne byla rušivým elementem hudba, respektive zvukové řešení scény. Třeba v nemocnici. A od takhle puzzlově poskládaného filmu by člověk v závěru čekal nějaký zvrat, který vyjeví dosud netušené souvislosti ... a ono prd, obrázek je složenej zhruba půlhodinky před koncem a pak už žádná velká pointa nepřijde. Každopádně těch 86 minut jsem si užil a jsem rád, že jsem si v Praze odchytl projekci, moc jich není. (11.11.2021)

Hrana zlomu pro mě byla nejočekávanějším českým projektem minimálně za posledních pět let, ale z výsledku jsem nakonec mírně zklamaný. Křižka má podle mě na víc a i když se mu tu místy povedlo vytvořit slušnou atmosféru, ve finále ten příběh není nic extra a k tomu všemu ho ještě zabilo retrospektivní vedení, kterému navíc chybí opodstatnění. Spíš výsledný dojem ničí - jen díky němu to trpí předvídatelností. Ačkoli výsledek není nic extra, stejně mám potřebu to spíš podpořit, jelikož přesně takové filmy tady chybí a tenhle ve svojí snaze o jinakost má aspoň nějaké ambice a potenciál do budoucna. Proto taky doufám, že se Křižka pokusí ještě o něco podobného, jelikož kamerou, atmosférou a výběrem herců na to má. A vlastně i prací s postavami, jen teda nečekejte nic moc psychologického, myslím to spíš tak, že se těžko určuje, kdo by si opravdu zasloužil, aby mu divák fandil). A taky to je jeho debut, z něj se ještě snadno poučuje a ladí chyby do budoucna. Tak snad ještě Křižka s něčím takovým přijde, bylo by to jenom dobře. I když tomu nedávám vysoké hodnocení, pořád mi to přijde víc hodné pozornosti, než 99% ostatních současných českých filmů. Dokonce to ani nebylo pojaté klišovitě, jen ten námět nebyl dostatečně vytěžený... Slabé 3* (14.05.2023)

"Mami, můžeme jít na Texaský masakr?" "Ne, máme Texaský masakr doma!" Z pokusu o thriller bohužel vzešla jen trapná komedie, navíc nechtěná soudě podle toho, že největší výbuchy smíchu jsem zažíval u dramatických scén s rádoby tíživou hudbou. Utilitární kamera bez nápadu snímá papundeklové kulisy, na kterých pomalu ještě visí cenovky z obchodu. V nich pobíhá Kozub neschopný si dva měsíce umýt ksicht, oděný ve středověké tunice, aby si náhodou divák nemyslel, že má na tričko ze sekáče. Sláva tomu klukovi, protože jen jeho výkon drží jeho linku nad hladinou totální trapnosti. To samé se dá říct o Gajdošíkové, která se v povrchní agitce o domácím násilí opravdu snaží, i když vlastně nemá co hrát. Paralelní příběhy totiž postrádají jakoukoliv věrohodnost chování postav a zároveň jsou tak ploché a nicneříkající ve svém významu, že si nevystačí s jednoduchou brutalitou. Tvůrci si to asi brzy sami uvědomili a pokusili se vytvořit dojem komplexnosti nelineárním vyprávěním, které tady ale nic nepřináší a často přímo kazí poslední šance na napětí a temnější atmosféru. Po ukázkách slušných žánrovek v současném českém filmu si myslím, že je čas přestat dávat diplomy za účast a očekávat víc, než naprosté minimum. Zvlášť u jednoho z nejlevnějších žánrů, kde se opravdu nedá vymlouvat na český rozpočet. Tudy cesta opravdu nevede. (30.10.2023)