Desperado

Rodriguezovsky nadsazené akční inferno aneb příběhově nekomplikovaná oslava westernových archetypů s milionem vypálených kulek, desítkami rozstřílených gringos a černým humorem. Antonio Banderas v životní roli. Důkazem zábavnosti snímku je i fakt, že ačkoli jsem jej viděl v pozdních nočních hodinách, má hlava zůstala až do závěrečných titulků v bdělosti (a díky Salmě i ta druhá :-)). 80%. (10.08.2013)

Desperada předcházela skvělá pověst zámořského Limonádového Joea, ale otevřeně řečeno, jeho odkazu zůstal mnohé dlužen. Oč méně je desperado vtipný, o to více je akční. Já ale nejsem příznivcem akčních filmů, navíc scénář mi přišel jen průměrný a především nevyrovnaný. Silné momenty se - především v druhé půli střídají s vatou vyplněnou samoúčelným násilím. K tomu, abych Desperáda akceptoval, potřeboval ještě kousek nadhledu a vtipu navíc.Celkový dojem 55 %. (20.12.2007)

Robert Rodriquez je pro mě prostě jednou velkou neznámou. Už dávno nepochybuji o tom, že umí točit řádně nadupané a zábavné žánrovky, v nichž se naplno projevuje jeho obrovský filmový zápal a samozřejmě také talent, ovšem pak přijdou takové akční slátaniny jako Od soumraku do úsvitu, Machete nebo nedejbože Planeta teror, a moje sympatie k mistru Rodriquezovi se zase pomalu otáčejí o 180 stupňů. Desperado naštěstí patří do té první skupiny, může se chlubit skvěle napsaným scénářem, brilantním střihem akčních scén a především odshora až dolů bezchybně vybraným castingem, který tomu také hodně pomáhá. Nejen charismatický Banderas a nádherná Hayek, ale především příběhově méněcenní Buscemi, Trejo nebo sám velký Quentin Tarantino (jeho scéna patří k těm vůbec nejlepším) představují onu hybnou sílu, která dodává příběhu nevídaný lesk a tempo. No a hračička Rodriquez už jen vše podtrhne svým úžasně specifickým rukopisem, který sice není a asi nikdy nebude úplně bez kaněk, ale bez něj by to tentokráte prostě a jednoduše nebylo ono... 80% (12.10.2012)

Stalo se přesně to, čeho jsem se obával. Desperado je totiž klasická, nesmyslně natočená blbost připomínající jatka, která má pár naprosto perfektních scén, jako například ta s Quntinem Tarantinem, ale tak 70 procent filmu se u něj prostě hrozně nudím a čekám, co Desperado svede dál. Tohle mě hrozně štve. Vím, že Rodriguez s Tarantinem mají hrozně rádi filmy a neberu jím to. Dokáží natočit scény, které se mi z hlavy nesmažou, scény, které napětím donutí diváka nedejchat a nedivil bych se, kdyby v světě zaznamenali případ člověka, který se u Desperada udusil. Jenže na to měl z celkového času tak 20-25 minut. Zbytek mi přišel jak nastavovaná kaše. Každopádně jsem rád, že jsem Desperada nakonec viděl. Můžu si totiž konečně odškrtnout další film, který má na hrudi napsáno...kultovní. (05.11.2011)

Pro Roberta Rodrigueze je Desperado tím, čím Pulp Fiction pro Quentina Tarantina. Ať už v budoucnu natočí velkolepější či skvostnější filmy, tak jeho mistrovský kus bude navždy Desperado. Pamatuji si z něj skoro každou repliku a každou druhou scénu bych z fleku dokázal odehrát. Takový kult to byl tenkrát. Teď už je to sice jen vzpomínka a nastalgie, ale set sakra zábavná nostalgie. (20.07.2010)