Bio Ráj

Opravdu velice pěkný film s krásnou Morriconeho hudbou. Na filmu se mi nejvíce líbila první "nostalgická" část kde sledujeme nejen začátky kina zmíněného v názvu filmu ale také zde pozorujeme vztah promítače Alfreda (nejlepší postava filmu) a malého Tota. Druhá část kde už je Toto dospělí a přebírá kino už není tak zajímavá ale naštěstí film nijak nekazí. Pro mě určitě zajímavější a stravitelnější film než třeba takový (stylově podobný) Amracord. (05.05.2008)

Pěkný nostalgický film, který nás zavede do italského městečka, jehož centrem je kino, a v něm probíhá sbližování starého moudrého promítače a chlapce, okouzleného černobílými filmy a kotouči. V nitru se člověku rozlije příjemný pocit a touha vrátit se do starých časů, kdy moderní technika nehrála v lidském životě prim a kdy k sobě lidé měli blíže. Dočkáme se také humoru, nějakých těch mouder i tragédií. Obzvláště pro milovníky filmů velký zážitek. (26.11.2012)

Vzpomínky jsou nakonec to jediné, co nám zbude. První půli jsem ani netušil, že sleduji krásnou předehru k tak velkolepému finále, které chytne za srdce. Úžasná hudba krásně dotváří atmoféru. Cinema Paradiso rozhodně patří k těm nejzapamatováníhodnějším filmům. Viděno v režisérském sestřihu (170 minut). (30.11.2010)

Nuovo cinema Paradiso je film plný života. Keď ľudia nabehli do kina a pustil sa film, ani som nedýchala a stále sledovala, čo Tornatore na mňa vybalí. V tom kine to žilo neskutočným spôsobom. Je to film krásnych postáv, ktoré boli výborne zahraté, úplne ľudsky. Film s prenádhernou muzikou, kvalitnou réžiou, ale hlavne s famóznym koncom - ani neviem vyjadriť slovami, aké pocity vo mne spustil. (26.03.2015)

,,Čím väčší človek, tým hlbšiu stopu zanechá.... Krásna a veľkolepá pocta filmovému umeniu. Na film som sa díval v kompletnej trojhodinovej verzii, a hlavne počas prvej polovice, kde film podáva obraz histórie cez filmových divákov a ľudí okolo jedného kina, som nevychádzal z údivu. V Kine Raj obsiahol režisér Tornatore nielen paletu snáď všetkých možných emócií, dojmov, zážitkov okolo filmu, doplnenú o prehľad historického vývoja filmové umenia od techniky premietania až napríklad po cenzúru, ale aj osobitý pohľad na ľudstvo cez množstvo čo i len drobných príbehov (v pamäti mi napr. utkvel pán, ktorý naprieč stárnucími rokmi opakovane chodí po námestí a tvrdí, že toto námestie patrí iba jemu). Druhá polovica rozvíjajúca dej hlavne v romantickom duchu už trochu zaostávala za tou prvou, avšak ako celok vo mne film vyvolal pomerne silné a pestré dojmy, ktoré sa mi napokon len ťažko popisujú... Krásna vec, ktorá väčšinu veľkých filmových fanúšikov musí zasiahnuť. Philippe Noiret v (skôr vedľajšej) postave Alfreda je úžasný, zásluhu na celkovom zážitku má aj podmanivá hudba a napokon originálny záver. (95%) (Challenge Tour 2019: 30 dní so svetovou kinematografiou) (08.03.2019)