Grand Prix

Řádově lepší než Tři Tygři: JACKPOT, a to zejména díky daleko propracovanějšímu příběhu a kvalitním hereckým výkonům. Režisér a autor scénáře Jan Prušinovský má cit pro charaktery z české spodiny ("Czech white trash"), ale diváci se nimi neztotožní, byť mnohde s nimi soucítí. Film mě úplně nevtáhl právě kvůli absencí "normálních" postav. Herecky velmi dobré - snímek táhne Hádek a Kozubovi s Ferrem sluší role po boku té ústřední, geniální výkony podávají Mirek Donutila Táňa Dyková. Místy zdařilé gagy, místy pro mě příliš vulgární. Překvapivě mi na duši zabrnkal nenápadně podaný sociální podtón. Těsně pod čtyři hvězdičky. (17.11.2022)

Jan Prušinovský vlastně natočil svůj "Podfu(c)k". To ale v jeho případě neznamená okaté kopírování zahraničního kultu, jako to před ním dělali různí debutanti. Prušinovský je autorsky zcela zformovaný a stylově vyspělý filmař, takže v jeho případě při onom připodobnění stojí důraz právě na něm a jeho osobitosti. S Ritchieho klasikou sdílí především způsob vyprávění, kde se skládají paralelní linie a vrství jednotlivé klíčové informace pro velkolepé zužitkování v gradujícím finále. Najdeme zde také dílčí podobnosti v konkrétních peripetiích a především v milieu podfukářů, zlodějíčků, socek a regionálních mafošů. Ostatně také casting "Grand Prix" sází na obsazení známých tváří proti typu a mísení velkých jmen s výraznými nováčky, přičemž verva, s níž se Tatiana Vilhelmová chopila partu vyžilé fetky, snadno upomene na Brada Pitta v Ritchieho kultu. Ale jak už bylo zdůrazněno, pro tento český "Podfu(c)k" je zásadní, že se jedná o dílo Jana Prušinovského, jak ostatně vyzdvihuje i plakát. Než jsem film viděl, láteřil jsem ve světle nuzné návštěvnosti filmu nad tím, proč proboha propagace nezvolila alespoň dovětek "tvůrce Mostu". Jenže ono slovní spojení "komedie Jana Prušinovského" vlastně přesně popisuje přednosti a osobitosti "Grand Prix" a asi i v pokusu o zamezení neadekvátních očekávání odvrací pozornost od seriálového hitu. Tohle totiž není nahláškovaná rozjařilost ve stylu "Mostu", jehož zásadním spoluautorem je Petr Kolečko. Prušinovského autorský projekt namísto hurónské řachandy postupuje výše popsaným principem a skrze to baví nikoli jednotlivými šprochy, ale rozvíjením peripetií, jejich spojováním a důmyslným směřováním k finále, kde se vše protne a zúročí. V čele všeho pak stojí autorova milovaná periferie, v tomto případě na druhou, když klíčovým dějištěm je autobazar na okraji maloměsta. Hlavní pozornost ale směřuje k jednotlivým zdejším figurkám. Ty Prušinovský nepojímá jen jako bizarní galerku typů, ale opět v souladu se zastřešujícím vyprávěcím principem pracuje na tom, aby jeho šméčkaře, ochlasty, magory a trosky na konci diváci vnímali jako lidi - s jejich chybami, rázovitostí a absurdními přejatými rolemi vystupování, ale také jako unikátní a sympatické osobnosti se svými sny, tužbami a emocemi. (08.01.2023)

Jan Prušinovský si splnil sen a natočil mužskou verzi Babovřesek, a zároveň jeden z nejzbytečnějších počinů české kinematografie, ve které si bere na paškál narkomany, pejskaře a boubelky. Pokud spadáte do jedné z těchto tří skupin či hůře do všech tří, vyhněte se Grand Prix obloukem. Zakládání humoru na zesměšňování řady skupin obyvatel patří k té nejpovrchnější formě zábavy. Ta možná platila u režisérova předchozího počinu z fotbalového prostředí, zde však působí přespříliš uměle a absurdně. Pakliže jako autor servírujete divákovi film tím způsobem, že v něm vytváříte nedůvěru vůči každé jedné scéně, pak ani on nebude důvěřovat vašemu filmu. Grand Prix se doporučuji vyhnout zejména motoristickým fandům, protože vyjma samotného názvu nemá snímek s tímto sportem nic společného. Třešničku na téhle nevydařené taškařici dodalo značně ukvapené zakončení, které na mě působilo asi stejným dojmem, jako když si člověk náhle uvědomí, že přežvykuje třicet minut stále stejnou žvejku bez chuti, a v ten moment ji vyflusne. Na vyhazování pejsků z jedoucího auta taktéž nic zábavného nevidím. Jednu hvězdičku dávám za herecké výkony tria Dyková - Donutil - Ferro. Pokud máte v oblibě road movie žánr, doporučuji z tuzemské tvorby sáhnout po Pusinkách Karin Babinské. 👎 (17.11.2022, Kinobox projekce) (18.11.2022)

Prušinovský je schopný tvůrce. To už dokázal dříve. A Grand Prix se mu rovněž povedl. Má to vtip, dobrou režii a solidní momenty, které překvapí. Na jednu stranu je to komedie, ale k smíchu tam toho je pomálu, spíš jde o náhled do prostředí, ve kterém být nechcete. Postavy jsou idioti, arogantní sobci, kterým záleží jen samo na sobě. Ale postavy jsou dobře napsané, včetně těch vedlejších. Opravdu pobavila Dyková coby fetka, Donuti jako agilní důchodce nebo dobrý polda Daniel. Kozub se pitvoří jako obvykle a už by s tím možná mohl přestat. Ferro mě bavil možná nejvíc a jeho civilnější, byť také ne úplně vyrovnaná postava má asi největší hloubku. Hádek byl prostě jen debil, ale dobře zahraný. (28.11.2022)

Ostravské Minikino nepraskalo ve všech švech, přesto jsme dali dohromady suitu, kde se každý smál jinde a jeden pán občas zachrochtal, takže pocit sounáležitosti tam byl. Po této sociologické vsuvce bych už jen ráda dodala, že mě Grand Prix bavilo od začátku do konce, občas jsem měla příjemné dežaví z Kober a užovek a celkově mi přišlo, že si kluci sedli. Každá postava je dobře jetá (ta Tánina teda sjetá :D), ale hlavně skvěle zahraná. Top všeho je dvojjazyčná hádka mezi Štětkou (Kozub) a tou francouzskou věstonickou Venuší, to mi vhrkly slzy od smíchu. Sečteno podtrženo to vidím na kvalitní 4*, ale jak tu vidím 64 %, tak zkrátka musím jít výš. (07.01.2023)