Shades of Fern
The Shadow of the Ferns
VOD (1)
Obsahy(1)
Kamarádi Rudy (M. Probosz) a Vašek (Z. Suszyński) jsou místním hajným (M. Macháček) přistiženi při skolení srnce. Hajného na místě zabijí a v lese zahrabou. Během svého nevyhnutelného útěku před spravedlností se následně dopouštějí dalšího násilí, ale jejich prvotní opojný pocit ze získané svobody vyprchává a hlásí se svědomí a strach… V roce 1930 překvapil Josef Čapek novelou, odlišujícím se od dvou předešlých samostatných próz svou epičností a baladickou sevřeností – "Stínem Kapradiny". Vznikal téměř současně s "Povídkami z jedné a druhé kapsy" Karla Čapka, v nichž lze sledovat zaujatost obou bratrů stejným tématem – kriminálním případem, pátráním po vinících a otázce viny a trestu. Po více jak padesáti letech se pak v roce 1984 dočkala vlastního filmového zpracování. Režisér František Vláčil nezůstal nic dlužen své pověsti básníka filmového obrazu a adaptace tohoto díla, jež do podoby filmového scénáře zpracoval spolu s Vladimírem Körnerem, nese všechny znaky jeho uměleckého rukopisu. Je filmovou poezií, symbiózou hlubokého filozofického a vpravdě humanistického myšlení s vynikající uměleckou formou, jejímž hlavním rysem je poetické vyjádření a výtvarná krása filmového obrazu... Na to, proč se režisér Vláčil obrátil právě k této předloze odpověděl v rozhovoru pro časopis Kino: „Už na střední škole jsem měl z české literatury rád dvě díla – Vančurovu "Marketu Lazarovou" a "Stín kapradiny" Josefa Čapka. Samozřejmě jsem netušil, že budu filmařem a jednou se k těmto dílům vrátím svou profesí. Scénář k filmu jsme napsali spolu s Körnerem před jedenácti lety a jsem rád, že ho mohu točit. Je to vlastně báseň, postavená sice na poměrně plytkém příběhu, který ale dává možnost rozvinout celou řadu myšlenkových proudů, jež ona vnějšková plytkost nijak nesvazuje. Podstata je v té platformě, z jaké pozice je příběh vyprávěn a co se z toho dedukuje. Ti dva chlapci, jednodušší a primitivní, z nichž jeden je citlivější a druhý tvrdý, tvoří jeden element. A proti nim příroda, která je zpočátku přijme, ale pak vyvrhne, když přestanou být jejím organickým pojivem…“ Za kamerou stál Vláčilův stálý spolupracovník František Uldrich a o hudbu s výrazným křídlovkovým motivem se postaral Jiří F. Svoboda, za níž byl oceněn na festivalu v Mariánských lázních. Do hlavních rolí režisér obsadil dva polské herce – Marka Probosze a Zbigniewa Suszyńského, kteří se českým divákům představili již v koprodukčním snímku Jiřího Svobody Zánik samoty Berhof (1983). (Česká televize)
(více)Recenze (67)
Film natočený podle jedinečné baladické prózy Josefa Čapka. Motiv cesty lesem, potažmo symbolicky cesty životem. Dva kamarádi - pytláci - v afektu zastřelí hajného, z cesty se stává útěk. Les je pro ně zpočátku přítelem (úkryt před četníky), dojde k různým setkáním, posléze se les stává vězením, na konci cesty i lesa (=života) čeká smrt. Velmi jednoduchý, přitom geniálně propracovaný děj. Mistrnné filmové dílo Františka Vláčila. ()
V ranném mládí, jsem se připravoval utéct z domova a skrývat se po lesích... Ve své nasranosti na celý svět, toho tam nahoře nevyjímaje, za to, co mi provedl, jsem si pohrával i s myšlenkou živit se rozličnými nekalými způsoby. Teď si nedělám prdel. A byl jsem sakra přesvědčenej, že na to mám... Dva osudově silné zážitky mě přiměly změnit názor. Kniha George Simenona „Muž, který pozoroval noční vlaky“ a snímek Stín kapradiny. Z tohoto filmu přímo sálá nicota, až fyzicky nesnesitelná bezvýchodnost cesty, na které se oba mladíci ocitli. Celá ta bezedná hrůza definitivnosti toho, že jsou na konci slepé uličky a cesta zpět není. Tento film je pro mě naprostý majstrštyk. Prostě Vláčil... ()
Je vidět, že film za Františka Vláčila dodělával kameraman František Uldrich a pomocný režisér Aleš Dospiva. Vláčil byl tehdy nemocný, chybí zde jeho umělecké cítění a smysl pro detail. Film je chvílemi dost zmatený a Miroslav Macháček objevující se v příběhu jako špatné svědomí dvojice mladíků, kteří nejprve zabili hajného a pak utíkají před spravedlností, působí prostě divně. Proto zásadně chybí rukopis Františka Vláčila, který je pro jeho filmy tak důležitý. A taky hodně chybí hudební souznění Zdeňka Lišky, který byl nenahraditelný a Karel Svoboda ho horko těžko zastupuje. Kdybych nevěděl, že režisérem byl Vláčil, řekl bych, že ho mohl natočit jakýkoliv jiný režisér průměrných snímků. ()
Převelice silné. Tenhle film o dvou mladích mužích na útěku před zákonem po spáchaném zločinu není vlastně žádným dobdružno-akčním příběhem ani detektivní "pohádkou" o policii a zločinech, kde dobro zvítězí nad zlem (jak se prvoplánově může zdát). Silné napětí snímek rozhodně nepostrádá,, upoutala mě však hlavně umělecká stránka filmu - kamera kombinující hlavní děj a abstraktná záběry s důrazem na psychologickou stránku (halucinace, představy), poetické ladění mnohdy i drsných až dechberoucích scén, nádherná melodická hudba, zachycení atmosféry přírody, vizuální hry s barvami i odlehčení několika úsměvnými momenty (zejména městská slávnost s dechovkou). František Vláčil opět potvrdil, že byl jedním z nejlepších a nejoriginálnějších filmových režisérů v našich končinách i přesto, že v téhle době stále častěji podléhal alkoholu. Obsazení obou hlavních protagonistů hercemi ze zahraničí vyšlo na výbornou, nejen kvůli potřebe neokoukané tváře (M.Probosz i Z.Suszynski si mimochodem zahráli rok před tím v koprodučním Zániku samoty Berhof). Hned v několika vedlejších rolích pěkný výkon Miroslava Macháčka. Závěr filmu, ač více méně předvídatelný, je spíš filozofický a hodně k zamýšlení... Taková hrůza... Udělat si ze světa lidí hračku. Jak to může někdo takhle vymyslet? A ještě se nám směje! ()
Ti dva spratci měli dostat pořádný kartáč už v útlém mládí a řezat a řezat…Pak by je všechny ty lumpárny přešly…Ono chodit pytlačit je jedna věc, ale zabíjet a okrádat nebohé lidi…Taky na to chlapci šeredně doplatili. Bohužel za sebou nechali několik mrtvých. Styl vyprávění tohoto příběhu byl sice místy dost zvláštní a ne vždy to mělo zajímavý průběh (občas se dostavila i nuda), ale jako celek to mělo něco do sebe. Slušné herecké výkony, místy i dobrá atmosféra a doprovodná hudba, kamera taky nebyla marná. Slušný průměr a určitě ne ztráta času! ()
Galerie (7)
Photo © Bonton
Zajímavosti (4)
- Režisér Vláčil se snažil natočit tento film už od začátku 70. let, ale ústřední dramaturg Barrandova Toman každý jeho pokus zamítl. Možnost realizace filmu se naskytla až po odchodu Tomana z Barrandova v roce 1982. (raininface)
- Režiséru Vláčilovi bylo při natáčení filmu špatně, proto jej za něj dodělával kameraman s pomocným režisérem. (raininface)
- Navzdory roku výroby se tento snímek dostal do československých kin teprve v lednu 1986. (charles3)
Související novinky
Cyklus filmů českého génia stříbrného plátna
Strašnické divadlo se již od svého počátku snaží návštěvníkům nabídnout i jinou než divadelní produkci. Každý měsíc má své místo v programu promítání filmu a koncert. Až do konce této sezony povládne… (více)
Reklama