Reklama

Reklama

Ocenění - Berlinale (Berlin International Film Festival) - 1955-1964

Národní ocenění


Filmové festivaly


Ocenění kritiky


Žánrová (speciální ocenění)


Anticeny

Reklama

1964 - 14th Berlin International Film Festival

14. ročník se nesl ve znamení rozpaků. Zlatý medvěd byl udělen tureckému dramatu Suché léto, což se setkalo s tvrdou kritikou. Ta zašla až tak daleko, že vítězství Turecka bylo označeno za oslavu ztvárnění chudoby či výsměch publika a tisku. V roce 1964 byl zkrátka málokterý film schopen učarovat všem. Určitou rozpačitost a nerozhodnost podtrhuje udělení Stříbrného medvěda za ženský herecký výkon japonské herečce Sačiko Hidari za výkon ve dvou filmech - Ona i on a Záznam o japonském hmyzu.

Zlatý medvěd za nejlepší film

plakát

Suché léto

(Metin Erksan)

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

foto

Satyajit Ray

(Velkoměsto)

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

foto

Sačiko Hidari

(Záznam o japonském hmyzu)

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

foto

Rod Steiger

(Zastavárník)

Zlatý medvěd za nejlepší film

Stříbrný medvěd - zvláštní cena poroty

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

Zlatý medvěd za krátkometrážní film

Stříbrný medvěd za krátkometrážní film

Stříbrný medvěd - Cena poroty za krátkometrážní film

Zlatý medvěd za dokumentární film

1963 - 13th Berlin International Film Festival

V roce 1963 přetrvávají palčivé otázky vztahující se k programu festivalu, obsahové (ne)rozmanitosti a přetrvávající krizi, což dokonce vede k úvahám, zda by se festival neměl konat v dvouletých intervalech. Alfred Bauer dokonce krátce před zahájením vydal zásadní článek, v němž pléduje za zachování kontinuity s odkazem na minulé úspěchy. Nutno však konstatovat, že asi málokterý soutěžní snímek nadchl všechny zúčastněné. To potvrzuje i "dělbu" Zlatého medvěda mezi Il Diavolo a Kroniku psanou mečem.

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

foto

Nikos Koundouros

(Mikres Afrodites)

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

foto

Bibi Andersson

(Milenka)

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

foto

Sidney Poitier

(Polní lilie)

Zlatý medvěd za nejlepší film

Stříbrný medvěd - zvláštní cena poroty

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

Zlatý medvěd za krátkometrážní film

Stříbrný medvěd za krátkometrážní film

Stříbrný medvěd - zvláštní cena za obzvlášť hodnotný krátkometrážní film

Stříbrný medvěd za dokumentární film

Reklama

1962 - 12th Berlin International Film Festival

Jen zřídka se komentátoři tak vzácně shodli jako v roce 1962. 12. ročník neučinil nikoho šťastným, program byl velmi slabý a návštěvnost po postavení Berlínské zdi silně poklesla. Jen tři snímky byly vnímány výhradně pozitivně: Takové milování v režii Johna Schlesingera, kriminální drama Salvatore Giuliano režiséra Francesco Rosiho a drama Jako v zrcadle pod režijní taktovkou Ingmara Bergmana. První dva zmíněné snímky posbíraly Zlatého medvěda, resp. Stříbrného medvěda za režii, Bergman tentokrát vyšel naprázdno. Za zmínku stojí historický unikát, ještě nikdy nezískaly Stříbrného medvěda za nejlepší ženský herecký výkon dvě herečky, v roce 1962 se to podařilo Vivece Lindfors a Ritě Gam za výkon ve filmu Za zavřenými dveřmi.

Zlatý medvěd za nejlepší film

plakát

Takové milování

(John Schlesinger)

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

foto

Francesco Rosi

(Salvatore Giuliano)

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

foto

Rita Gam

(Za zavřenými dveřmi)

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

foto

James Stewart

(Mr. Hobbs Takes a Vacation)

Zlatý medvěd za nejlepší film

Stříbrný medvěd - zvláštní cena poroty

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

Zlatý medvěd za krátkometrážní film

Stříbrný medvěd za krátkometrážní film

Stříbrný medvěd - zvláštní cena za obzvlášť hodnotný krátkometrážní film

Zlatý medvěd za dokumentární film

1961 - 11th Berlin International Film Festival

11. ročník berlínského festivalu se nesl ve znamení potlačení zásadních obsahových konfliktů, jež provázely předchozí ročník a opět mohl být považován za odraz doby. Program byl bohatý na filmy režisérských es (Jean-Luc Godard, Michelangelo Antonioni, Peter Finch, Bernhard Wicki, Fons Rademakers). Vítezství a Zlatého medvěda si připsal Michelangelo Antonioni a jeho Noc. Z francouzských hvězdných hostů festivalu (Anna Karina a Jean-Luc Godard) se tentokrát radovala okatá herečka za svůj výkon ve snímku Žena je žena.

Zlatý medvěd za nejlepší film

plakát

Noc

(Michelangelo Antonioni)

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

foto

Bernhard Wicki

(Malachiášův zázrak)

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

foto

Anna Karina

(Žena je žena)

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

foto

Peter Finch

(No Love for Johnnie)

Zlatý medvěd za nejlepší film

Stříbrný medvěd

Stříbrný medvěd - zvláštní cena poroty

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

Zlatý medvěd za krátkometrážní film

Stříbrný medvěd - zvláštní cena za obzvlášť hodnotný krátkometrážní film

Zlatý medvěd za dokumentární film

Stříbrný medvěd - zvláštní cena za dokumentární film

1960 - 10th Berlin International Film Festival

Jubilejní 10. ročník nesplnil zcela úplně očekávání a je zapsán jako slabší ročník. Hodně tomu přidala určitá povšechná filmová krize a rozpor mezi staršími tvůrci a nastupující generací mladých autorů. I v tomto kontextu je třeba na 10. ročník nahlížet. Po úspěchu Clauda Chabrola v roce 1959, zabodoval na Berlinale i jeho souputník Jean-Luc Godard, jenž získal Stříbrného medvěda za režii snímku U konce s dechem. Zlatý medvěd naopak zamířil do Španělska díky komediálnímu dramatu Život Lazarilla z Tormesu.

Zlatý medvěd za nejlepší film

plakát

Život Lazarilla z Tormesu

(César Fernández Ardavín)

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

foto

Jean-Luc Godard

(U konce s dechem)

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

foto

Juliette Mayniel

(Posvícení)

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

foto

Fredric March

(Kdo seje vítr)

Zlatý medvěd za nejlepší film

Stříbrný medvěd - zvláštní cena poroty

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

Zlatý medvěd za krátkometrážní film

Stříbrný medvěd - zvláštní cena za obzvlášť hodnotný krátkometrážní film

Pochvalná zmínka za krátkometrážní film

Zlatý medvěd za dokumentární film

Pochvalná zmínka - dokumentární film

1959 - 9th Berlin International Film Festival

9. ročník festivalu by se dal označit jako "ročník rekordů", za celých devět let existence festivalu se nikdy nezúčastnilo tolik odborníků a prominentních hostů. Padesát tři soutěžicích zemí potvrzuje široké mezinárodní rozpětí. Navzdory napjaté mezinárodně-politické situaci si Berlinale zachovává "zdání špetky emancipace". V roce 1959 do Berlína poprvé dorazila francouzská nová vlna v podání Chabrolových Bratranců. Tím začíná éra tohoto filmového proudu na Berlinale a v dalších letech na festivalu nebudou chybět snímky nejvýraznějších představitelů nové vlny (Claude Chabrol, Francois Truffaut, Jean-Luc Godard a Agnès Varda). Bratranci v roce 1959 okamžitě v Berlíně sklidili velký úspěch a odvezli si Zlatého medvěda za nejlepší film.

Zlatý medvěd za nejlepší film

plakát

Bratranci

(Claude Chabrol)

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

foto

Akira Kurosawa

(Tři zločinci ve skryté pevnosti)

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

foto

Shirley MacLaine

(Ask Any Girl)

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

foto

Jean Gabin

(Tulák Archimedes)

Zlatý medvěd za nejlepší film

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

Stříbrný medvěd - zvláštní cena

Zlatý medvěd za krátkometrážní film

Stříbrný medvěd - zvláštní cena za obzvlášť hodnotný krátkometrážní film

Zlatý medvěd za dokumentární film

Pochvalné uznání za krátkometrážní film

1958 - 8th Berlin International Film Festival

V roce 1958 se festival již od samotného počátku vyznačoval jako suverénní a seběvědomý ve své roli reprezentativní kulturní události. Seznam hostů byl mezinárodní jako nikdy předtím. Zahajovací řeči na festivalu se zhostil nově zvolený starosta Západního Berlína a pozdější kancléř Willy Brandt, jenž hovořil o politické a morální odpovědnosti Berlína, pokud jde o otevřenost světu a totéž by měl splnit samotný festival. Tato slova byla alespoň částečně naplněna první oficiální pozvánkou zaslanou Sovětskému svazu, jež však byla s poukazem na formální chybu odmítnuta. První sovětský film se tak na festivalu objevil dokonce až v roce 1974. Narozdíl od loňského roku byl po filmové stránce 8. ročník nesmírně úspěšný. Kritika ocenila zejména programovou rozmanitost. Porota pod vedením Franka Capry vyznamenala Zlatým medvědem Lesní jahody v režii Ingmara Bergmana. Nejvzácnějším hostem 8. ročníku, jenž si okamžitě získal srdce všech Berlíňanů, včetně Willyho Brandta, se stal Walt Disney.

Zlatý medvěd za nejlepší film

plakát

Lesní jahody

(Ingmar Bergman)

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

foto

Tadaši Imai

(Příběh čisté lásky)

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

foto

Anna Magnani

(Wild Is the Wind)

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

foto

Sidney Poitier

(Útěk v řetězech)

Zlatý medvěd za nejlepší film

Stříbrný medvěd - zvláštní cena poroty

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

Zlatý medvěd za krátkometrážní film

Stříbrný medvěd - Cena poroty za krátkometrážní film

Zlatý medvěd za dokumentární film

Stříbrný medvěd za dokumentární film

Reklama

1957 - 7th Berlin International Film Festival

Motto 7. ročníku Berlinale znělo „Festival v novém Berlíně". V Berlíně se mohutně stavělo, rodily se celé nové obytné čtvrti a také Berlinale získalo nové prostory. Stal se jím palác ZOO na nádraží Zoologischer Garten, jenž se stal nadále festivalovým kinem, o němž Alfred Bauer tolik snil. Berlinale se po svém zařazení mezi festivaly kategorie "A" muselo vypořádat s několika problémy. Prudký vzestup festivalu budil očekávání a diváci, kritici a odborná veřejnost tudíž na úroveň soutěžících snímků kladli mnohem větší nároky. Berlinale stále odráželo rovněž politické nálady a ačkoli se holedbalo mezinárodností, tak soustavně ignorovalo snímky z východního bloku. Tím ztrácel festival na určité pestrosti a musel čelit skutečnosti, že "východu" se otevřelo Cannes a na seznam festivalů kategorie A byl nově zařazen i Festival v Karlových Varech. Možná právě kvůli politické nekompromisnosti a nenaplněným vysokým očekáváním je 7. ročník považován za jeden z nejslabších v historii, přestože Zlatého medvěda získal dnes již legendární snímek Sidneyho Lumeta Dvanáct rozhněvaných mužů.

Zlatý medvěd za nejlepší film

plakát

Dvanáct rozhněvaných mužů

(Sidney Lumet)

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

foto

Mario Monicelli

(Otcové a synové)

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

foto

Yvonne Mitchell

(Woman in a Dressing Gown)

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

foto

Pedro Infante

(Tizoc)

Zlatý medvěd za nejlepší film

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

Stříbrný medvěd - zvláštní cena

Zlatý medvěd za krátkometrážní film

Stříbrný medvěd za krátkometrážní film

Zlatý medvěd za dokumentární film

Stříbrný medvěd za dokumentární film

1956 - 6th Berlin International Film Festival

6. ročník znamenal u Berlinale skutečný průlom, neboť konečně získal tolik vytoužený status festivalu kategorie A a zařadil se tak ke svým starším bratrům z Cannes a Benátek. Na celkovém ovzduší festivalu se tato změna výrazně projevila. Počet odborných hostů a novinářů se proti roku 1955 zvýšil na dvojnásobek. Filmové hvězdy už se nepohybovaly tak, že by je diváci mohli mít na dosah ruky, musela být totiž přijata přísnější bezpečnostní opatření. Konečně mohly být ceny udělovány mezinárodní odbornou porotou, v jejímž čele stanul francouzský režisér Marcel Carné. Zlatého medvěda porota udělila muzikálu Vyzvání k tanci.

Zlatý medvěd za nejlepší film

plakát

Vyzvání k tanci

(Gene Kelly)

Stříbrný medvěd - mezinárodní cena

plakát

Richard III.

(Laurence Olivier)

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

foto

Robert Aldrich

(Autumn Leaves)

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

foto

Elsa Martinelli

(Donatella)

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

foto

Burt Lancaster

(Trapéza)

Zlatý medvěd za nejlepší film

Zlatý medvěd (Cena publika)

Stříbrný medvěd za nejlepší režii

Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon

Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon

Stříbný medvěd - Cena za mimořádný umělecký výkon

Stříbrný medvěd - mezinárodní cena

Zlatý medvěd za krátkometrážní film

Stříbrný medvěd za krátkometrážní film

Zlatý medvěd za dokumentární film

Stříbrný medvěd za dokumentární film

Stříbrný medvěd za mimořádný individuální výkon

Čestné uznání (režie)

Čestné uznání (barevný film)

Čestné uznání (nejlepší humorný film)

Čestné uznání za krátký dokumentární a kulturní film

Velká zlatá plaketa - cena publika

1955 - 5th Berlin International Film Festival

5. ročník odrážel vzestup festivalu. Tomu se začalo dařit finančně i politicky. Alfred Bauer nařídil výraznou propagaci směrem k východnímu Berlínu a poprvé v historii vystupovala v oficiální roli rovněž Spolková republika Německo. Německý kulturní úspěch byl podtržen prvním vítězstvím německého snímku v pětileté historii festivalu. Zlatý medvěd připadnul dramatu Die Ratten, v němž se v titulní roli objevila Maria Schell.

Zlatý medvěd za nejlepší film

plakát

Die Ratten

(Robert Siodmak)

Bronzový medvěd

plakát

Carmen Jones

(Otto Preminger)

Zlatý medvěd za nejlepší film

Stříbrný medvěd

Bronzový medvěd

Velká zlatá plaketa za kulturní a dokumentární film

Velká stříbrná plaketa za kulturní a dokumentární film

Velká bronzová plaketa za kulturní a dokumentární film

Malá zlatá plaketa za krátkometrážní film

Malá stříbrná plaketa za krátkometrážní film

Malá bronzová plaketa za krátkometrážní film

Reklama

Reklama