milancecil

V poslední době další zhlédnutý film skvěle herecky obsazený Robertem Redfordem, tentokrát do role agenta CIA, dobou studené války prověřeného elitního bojovníka v pro nás tak neproniknutelně zastřené oblasti tajných operací, ano, jen těžko asi někdo z nás může odhadnout věrohodnost jeho příběhu, ale Tony Scottem úžasně režírovaná podívaná to pro nás diváky rozhodně je, tedy pro mne naprosto bez pochyb, i když zpočátku jsem se v ději orientoval jen obtížně, ale patrně tak zmatečně i měl na nás zapůsobit, právě tou svojí velkou nepřehledností, která měla navodit stav, jaký často právě při činnostech takových agentů zřejmě je běžnou realitou, tedy až postupně se před námi rozkrývají souvislosti, které dovolují pochopit příčiny situace v níž se ocitl jeho bývalý, mladší kolega Tom Bishop, bez oddychu se před námi odvíjí v rychlém spádu dalších a dalších událostí akce na jeho vysvobození, předvádí se nám možnosti osobního, chrabrého nasazení ve prospěch záchrany jednoho, již agenturou odepisovaného člověka, když zachránce ví, jak uvést jindy těžkopádné monstrózní soustrojí v rychlou záchrannou akci, opravdu jde o velmi pozoruhodné dílo, které snad diváky přinutí k zamyšlení nad tím, co se jim každodenně v médiích prezentuje, že mnoho ze sdělovaného je jen součástí řízených her, matoucích, ale bohužel nás masivně ovlivňujících.

Další z kritických námětů spojených s krutými událostmi ve válkou postiženém Vietnamu, tentokrát zpracovaný v autobiografickém příběhu mladé vesničanky a její rodiny, prostřednictvím přesvědčivého zobrazení tehdejších skutečností se střetáváme stejně jako ona s tou neměnící se tragickou nevyhnutelností, která postihuje obyvatelstvo během každého ozbrojeného konfliktu, zůstává bezbranné, ponechané jen tak na pospas zneužívání oběma stranám konfliktu, strádá, trpí, bez slitování, ale pro nikoho není cesta k úniku, zkáza totiž nemá žádné pevné hranice, šíří se jakoby přívalem, poháněná narůstajícím násilím a záští, a pak, když sama sebe vyčerpá a její běsnění v krajině umlkne, neutiší se přesto nikdy, zůstává v nitru všech přeživších, tam zuří dál, jako nějaká neléčitelná nemoc, přetrvává a nikdy skutečně neskončí, ulpívá na srdcích a myslích těch, které svou vší silou zasáhla a poznamenala, války se v sobě člověk nikdy nezbaví, právě takový je významový přesah tohoto díla, mimořádný, měl by mít tu moc a zapůsobit jako trvalá výstraha, spíše ale jen u vnímavých diváků bude evokovat soucit, větší moc filmy nemají, i když jsou mistrovským dílem.

Film o amerických hodnotách, zdánlivě nezpochybnitelných a bezmezně přijímaných lidmi v očekávání, že právě to jejich oddané přizpůsobování se jim je přivede k vytouženému pocitu štěstí a naplnění, Lester Burnham, úspěšný čtyřicátník, v jehož životě nemá náhle zůstat téměř nic, jak doposud po léta bylo, právě vždy jen v souladu a jen těm ryzím hodnotám podřízené, až jeho jakési procitnutí a uvědomění si pro nás diváky vytváří tu základní, nosnou zápletku, máme pochopit, stejně jako on, že pod tím krásným, tak pečlivě pěstěným povrchem, jsou vážné závady, mnohdy svou závažností až zásadní, efektní dojem naprosté dokonalosti se drolí, rozrušují ho prohlubující se trhliny a odhalují nám náhle tu až nespočetnou řadu zastíraných skutečností, tak jak se konflikt jeho identity nezadržitelně rozšiřuje, jeho jednání se proměňuje až v jakýsi tragikomický osobní protest, jak demonstrativně se rozchází s těmi doposud slepě uctívanými hodnotami, on se ale ve své vzpouře alespoň dočasně cítí svobodný, naplněný, šťastný tak, jak zatím ve svém vzorově spořádaném životě nebyl, nepochybně svým jednáním otevírá pro nás diváky téma pro hlubší zamyšlení.

Příkře provokativní dílo z multietnického prostředí v newyorské čtvrti Harlem, strohý, nekomplikovaný děj se opírá především o břitce ostré dialogy naplněné vulgarismy a narážkami, nahlížíme převážně na osobní rasistické a sexuální postoje zde žijící promísené komunity, předsudky, nesnášenlivost, zavilá nesmiřitelnost, takové jsou ve filmovém zobrazení charakteristické rysy obyvatel, jednoduchou úvodní zápletkou jsme uvedeni do námětu odhalujícího nám velmi složité a veskrze konfliktní soužití jednotlivých etnik, na událostech kolem manželské nevěry ženatého Afroameričana, vzdělaného, úspěšně sociálně usazeného muže, profesí architekta a jen ve volném svazku žijící Italoameričanky, výpomocné kancelářské pracovnice, sledujeme a spíše s kritickým náhledem poznáváme chování lidí z jejich okolí, převažující až agresivně netolerantní reakce k jejich milostnému vztahu jako k jakému si neodpustitelnému přečinu proti všeobecně uznávaným pravidlům, bohužel nemohu posoudit do jaké míry je vše jen pro nás diváky se záměrem nadsazeno nebo naopak velmi blízké skutečnosti, i jakým vývojem za více jak dvě desetiletí mohlo prostředí projít a je v zobrazení ještě nějaká věrohodná propojenost se současností, přesto jde nepřehlédnutelně o významné dílo té doby, sarkasticky jitřivé, hořce úsměvné, s vážným apelem.

Byli tehdy mladí, velmi mladí a společenská atmosféra, rozjitřená válečnými událostmi ve Vietnamu, plná nepokojů a rostoucího občanského odporu, jakoby tím sama až vyzývavě sváděla k mnoha radikálním činům, a právě na takovém pozadí, pro nás z již velmi dávné minulosti, se rozvíjí příběh sice se smyšlený dějem, ale s řadou odkazů na existenci a tehdejší činnost levicové militantní organizace Weather Underground (WUO), jejíž členové byli mimo jiné zločiny odpovědní za sérii bombových útoků na nejrůznější veřejné cíle, ocitáme se tak v situaci, kdy se některým členům i přes dlouholeté pátrání agentů FBI stále daří obratně unikat zatčení, žijí skrytí pod různými identitami a jen v naprosto minimálním vzájemném kontaktu, až do momentu, kdy přece jen jedna z členek organizace Sharon Solarz je zadržena a tím probouzí opět i zájem médií o léty již notně zaprášený případ, jedinečné příležitosti se energicky chopí mladý žurnalista Ben Shepard z lokáních novin a stává se spíše jen náhodou tím, kdo odhalí identitu dalšího z tehdejších členů, tentokrát je jím jen s dcerou osaměle žijící právník, náhle mu tak proměňuje jeho doposud poklidný život v ústraní v zoufalý zápas štvance, právě od této klíčové zápletky se rozvíjí v rychlém sledu další události, které nás diváky svou poutavostí spolehlivě strhávají a vtahují do následujícího dramatického děje, Robert Redford ani tentokrát nezklamal, rozhodně přidal do své herecké i režisérské filmografie další hodnotné dílo, ke kterému má určitě smysl se opět po čase vrátit.

Prostě skvělé a současně naprosto odstrašující, další z několika mých oblíbených filmů s armádní tématikou, opět společně s nováčky jsme uvedeni do téměř se neměnících výcvikových praktik a kasárenského života a pak, když jsme sezdáni bojeschopnými, následně s nimi nasazeni do nějakého válečného konfliktu, vždyť být ve službách U.S. Marine Corps, to je téměř sázka na jistotu, že se někam do světa poletí hájit ušlechtilé zájmy, tak tentokrát padla politická volba na Irák, a tak drsným výcvikem připravení, náležitě bojechtivě vyhecovaní čerství válečníci vstávají z pohodlí sedadel turistické třídy a vystupují z přepravních letadel do nového světodějného konfliktu, tentokrát obklopeni jen všudypřítomnou pouští a v dálce stoupajícím hustým černým dýmem hořících ropných polí, sice trochu málo na tak daleký výlet, na dovolenou by se sem asi nikdo z nich dobrovolně nevypravil a tak s jistým počátečním rozčarováním alespoň očekávají ten slibovaný zážitek z velkého a nezpochybnitelného vítězství, vždyť oni jsou ti nejlepší, jenže patrně něčí chybou nebo omylem, se dny vlečou jen v nudné táborové rutině a ke kontaktu s nepřítelem na smůlu stále nedochází, ano, tak nějak lze shrnout zjednodušeně, ale snad dostatečně pro pochopení, co lze asi tak zažít a ze smyslu své bojové role tam pochopit, prostě nic, stejně jako to rozlehlé nic na písečných pláních, jen bezmezná prázdnota a bezvýznamnost s cenou hrsti písku, takové jsou pocity a rozprostírající se frustrace z toho, jaký to mělo vše pro ně smysl, jen velmi pochybný a těžko obhajitelný, rozhodně doporučuji ke shlédnutí, vždyť co může být pro diváka hodnotnější, než právě taková osobní výpověď člověka, který to přesně takto sám zažil. Bravo!!!

Jsou takové filmy, při jejichž sledování trpím, nepotlačitelně a hluboce, vždy když v příběhu vládne tak velké bezpráví, surové násilí, taková bezmezná zvůle, když obětí takového až zrůdně odlidštěného jednání se stane žena, ještě mladá i pohledá, přesto bez jakýchkoliv vyhlídek na slušný, důstojný život, bez východiska, zotročená, zneužívaná, týraná, ano, toto není film, který by si citlivý a vnímavý divák vybral pro nějaké své povznášející potěšení, spíše pro hořké uvědomění si v jakém že to světě a hlavně s kým spolužije, kolik zla a zhoubné neúcty k lidskému životu tady s námi tak životaschopně spoluexistuje, kolik žen právě takové neštěstí jako Ukrajinku Irenu postihlo, ona si sice dokázala svým mimořádným odhodláním, riskantně, prolomit bezvýchodnost své situace, vybojovat si zpět svojí svobodu, skoncovat s hrůznou každodenností, uniknout pryč, daleko, daleko tak, jak jen to bylo pro ni tehdy možné, najít si pro sebe práci, usadit se v novém místě, sžívat se pomalu s novým, lidštějším prostředím a pokusit se hlavně co nejvíce zapomenout, utišit v sobě prožitou bolest, ale vývoj dalších událostí bohužel neztrácí nic z dramatičnosti, Irena pro sebe nenachází klid a bezpečí, naopak, poznává, kam až, do jakých mezí, může zajít zášť a odhodlání pomstít se jí, že pro ni nikdy nebude žádné slitování, žádné milosrdenství, jedině další, ještě zoufalejší boj, ano, je to velmi silné a přesvědčivé dílo, stejně jako herecký výkon Kseniji Rappaport v roli Ireny.

Mé první divácké setkání s dánskou kinematografií i s tvorbou Erika Clausena, doposud naprosto opomíjenou a jak jsem záhy během promítání poznal, tak k mé vlastní velké škodě, ano, proto by bylo dobré alespoň úvodem projevit mistrovi úctu hlubokou poklonou, rozhodně, protože on mistr je, a velký, vždyť jak dlouho po shlédnutí jsem vše z obsahu do sebe vstřebával, a až teď, s pro mne tak velkým odstupem, si teprve troufám k námětu i vyjádřit, říkal jsem si, jak je úžasné, že právě něco takového jsem měl možnost v kině shlédnout, že jsem to drobné a nenápadné dílo jako mnoho jiných neminul, již od prvních minut bylo totiž celkem snadné poznat, s jak pečlivě promyšleným záměrem, chytře a s vtipnou nápaditostí jsou do děje příběhu zachycovány a následně v něm i výstižně zobrazeny ty nejvýraznější rysy ne zrovna příkladných mezilidských vztahů, právě přes početné množství různorodých narážek a náznaků se k nám dostává celé to obsahové bohatství, původně skryté, ale pomalu a postupně pro nás odkrývané a tak přes zpočátku jednoduchý příběh mladé ženy Anny, profesí herečky, nyní však osobní ošetřovatelky starého těžce nemocného muže, nahlížíme do životů lidí nějak blízce právě s ním spojených, stále s hlubším přiblížením pronikáme až do těch nezasutějších zákoutí jejich společné minulosti, poznáváme ty skutečné příčiny, ty zhoubné zárodky jejich těžce narušených vztahů, vystupují před nás všechny ty letité, ale stále ještě bolestivé křivdy, ano, přitom k uzdravení není až tak nesnadná cesta, jak nás sama Anna svým laskavým, citlivým přístupem ke starci přesvědčí, mnohdy opravdu stačí jen otevřít druhému srdce a nechat jako prostředníka za sebe jednat své, dříve záští či předsudky uvězněné city, nenechat jednat stále jen ten náš tak vypočítavý rozum. Bravo!!!!

Mé první divácké setkání s dílem z Audiardovi již poměrně rozsáhlé filmografie a rozhodně hned na poprvé setkání velmi sympatické, už jen tím pozoruhodně vybudovaným příběhem, až neuvěřitelně, jakoby téměř jen pokusně v něm spojit tak silnou, téměř dech beroucí, dramatickou zápletkou životy dvou mladých lidí, svou povahou naprosto odlišné a přitom si vlastně podstatou svých životů tak blízké lidi, Carlu a Paula, sblížit dohromady sice schopnou, ale osamělou a neprůbojnou ženu, jež bohužel pro své tělesné postižení, vadu sluchu, je v zaměstnání stejně jako v osobním životě jen osobou vystavovanou cíleným ústrkám a opovržení, s pro ni přitažlivým mužem, který má ale rovněž jednu velkou vadu, a to společenského rázu, je krátce po propuštění z vězení a nemá ani práci, ani žádné zázemí, a tak pracovní příležitost jež díky Carle získá, je pro něj zpočátku velmi nadějným vstupem do běžného života, jen náhle se komplikující vývoj událostí kolem těch dvou záhy ukáže, jak moc užiteční si oni vzájemně vlastně mohou být a jak silný a nepřízním života vzdorující pár spolu dokáží vytvořit, opravdu pro mne velmi působivé a k hlubšímu zamyšlení provokující dílo, s nepřehlédnutelným, cenným životním poučením, že není až tak důležité jaké slabiny mi sami máme, mnohem důležitější je, jakými silnými stránkami toho druhého je vyvážíme.

Tedy vážení, s takovým mimořádně silným zážitkem jsem z promítacího sálu už delší dobu neodcházel, vynikající divácká intuice uživatelky Fridecky opět nezklamala a přivedla mne tak jako už mnohokrát k opravdové filmové lahůdce, která se mi obrazně jakoby na jazyku filmového labužníka pozvolna a postupně chuťově rozvíjela, zpočátku jen velmi nenápadně, až se následně proměnila na skvělé, tak hutné, chuťově bohaté filmové sousto, naplněné tolika překvapujícími dějovými zvraty, že jedině v pozorném soustředění mi neunikaly všechny ty jemně vytříbené drobnosti toho tak komplikovaně vymyšleného příběhu, ano, svět psychofarmak a jejich uplatňování v psychiatrii je jistě pro řadu z nás neznámá a nepřehledná oblast, která zde divákům rozkrývá a odhaluje svůj často tak utajovaný a mnohdy šokující obsah naplněný početnou řadou velmi varovných skutečností, přitom se nám od počátku vše předkládá tak jednoznačně, bez pochyb přesvědčivě, že stejně jako já snad i ostatní diváci předpokládali, že Emily, ta mladá žena trpící depresemi prostě jen pod vlivem vedlejších účinků užívaných léčiv zavraždila svého manžela, že jen došlo velmi nešťastnou shodou nepříznivých okolností k vražedné kombinaci jejího těžkého stavu a dlouhodobé tíživé životní situace s ne úplně prověřenými účinky testovaného léčiva, nic ale není, jak se původně zjednodušeně jevilo, vše je mnohem rafinovanější a s bezohlednou vypočítavostí promyšlené, a tak se nám ve složitě propleteném kriminálním případu před očima divoce roztáčí dramatické události právě kolem této stále více tajemnější, hlavní ženské postavy, ztvárněné pro nás tak bravůrně talentovanou herečkou Rooney Mara. Bravo mistře Soderberghu!!!