milancecil

255. Vskutku andělská bytost s posláním na Zemi, půvabná dívka Karla na své záchranné misi pro osiřelého vrstevníka, chlapce z dětského domova, Jonase, velmi milý, jemný, hřejivý příběh, pro již odrostlejší dětské diváky, s vírou, přes překážky, nesnáze, ale neochvějně, společně, spojení vzájemnou náklonností, až k zázračnému vyústění, krásné, citlivé sdělení pro jejich vrstevníky, s otevřeným srdcem je možné zmoci velmi mnoho, s odhodláním pomoci, se vše ze smutku, z beznaděje a zmaru, jakoby vábivým kouzlem v zářící štěstí promění, díky za takovou laskavou, podnětnou tvorbu pro mládež.

254. Jsem vděčný za vznik takových filmů, i když jde o nenápadnou, skromnou, minimalistickou tvorbu, pro diváky je to obsahově velmi vydatné dílo, závažné téma ilegální migrace, s rozrůstající se globální krizí stále posilující fenomén, nezřídka poslední naděje pro tisíce zoufalstvím vyháněných z domovů, právě s rostoucí poptávkou se rychle rozvíjí i zločinné struktury, do kterých se jako převaděči zapojují lidé, kteří si tak chtějí vyřešit svou vlastní finanční tíseň, v tomto situačním rámci se rozvíjí i příběh matky dvou dětí, která se pod tlakem svých existenčních problému také zapojí, využije příležitost, tak se k nám příběhem dostávají velmi věrohodně podané skutečnosti, umožňující pochopit, porozumět, získat celistvější náhled na tak závažnou problematiku, kterou je zasažena i naše realita.

253. Mimořádně působivý dokument odkrývající pro nás alespoň částečně, v útržkovitých záběrech obludnost systému, poháněného nenasytnou, bezohlednou hrabivostí, dravě rostoucí a sílící ze surových zločinů, z naprosté neúcty k životu, to vše jen pro peníze a moc, stále více a více, nerosty a jejich těžba jsou jen další záminkou k ničení a zhoubě, jen pro pýchu, pro pocit vlastní výjimečnosti, přelud, pro který není ani taková krutá oběť důvodem k zamyšlení, přitom vinu a podíl neseme všichni, jsme spolupachateli tak rozsáhlého bezpráví, i když jen jako jednotlivci s omezeným vlivem, nejsme naštěstí úplně bezmocní, můžeme mnohé odstranit a napravit, pokud budeme informovaní, to si ti přímí viníci uvědomují, právě tuto svoji zranitelnost, proto ta neochota cokoliv vysvětlovat, proto ta náhlá plachost a bázeň, když má být odkryta pravda o rozsahu jejich odpovědnosti.

252. Velmi zvláštní film, i když ztvárněný jen v odstínech šedi, v na první pohled obyčejně působící obrazové kvalitě, přesto s výrazným, nepřehlédnutelným půvabem, kterým k sobě dokáže pozornost vnímavého diváka přitáhnout a postupně si ho k sobě připoutat, stejně tak jako dívenka Alice svého nového opatrovníka, nelze události jen tak, bez výčitek opustit, nechat ji napospas, v nejistotě, vystavenou hrozbám, musíme zůstat soustředěně na blízku, být stále pozorní, pečlivě vnímat, naslouchat, podlehnout té jemné, bezelstné manipulaci, nechat se ovládnout kouzlem, které dokáží jen děti kolem sebe jako sítě rozprostřít, aby si nás ve svých životech pojistily, udržely si naši náklonnost, i přes svůj zarputilý vzdor a vylomeniny, stále a stále, opakovaně, si k sobě vzájemně klestíme cestu pochopení a porozumění, stejně tak jako toto pozoruhodné dílo ke svým divákům, až je nám i líto, že se musíme nakonec odloučit, a tak se alespoň opakovaným zhlédnutím, jakoby ve vzpomínkách, k sobě znovu a znovu vracíme. Nádherné!!!

251. Skvělé dokumentární dílo, mimořádné sdělením, ohromující účinkem, který svou hutností dokáže diváka zaskočit, svědectví o době, o událostech, ale především o dříve nepředstavitelně mocných možnostech, které poskytuje dnes svým uživatelům internet a služby v něm, Facebook, Twitter, Youtube, Google, Skype, nejčastěji zmiňované prostředky a prostředí pro celosvětovou komunikaci, publikování, sdílení, informování, kde je dostupné připojení k internetu, je cenzura, utajování nebo jiná forma omezování informovanosti ochromena, ale určitě ne úplně bezmocná, úsilí o důvěru a naopak snaha o zpochybňování hodnověrnosti protivníků nabývá nových, zatím spíše podhodnocených rozměrů, obraz masové manipulace, která dokáže opravdu až šokující divy, jak se nám v dokumentu přesvědčivě předkládá, už ne přes tisk, rozhlas či televizi, ale právě přes internet jsou lidé ovládáni, a záměry původců informací mohou být nejrůznější, mají přesvědčit, mohou ale i oklamat, zmást, příjemce dezorientovat, tak obrovskou moc informace v našich životech mají a mít budou, svoboda je volně šířit se stává velmi silným momentem, ale současně i velkou slabinou systému, zvyšuje se význam osobní poctivosti každého, kdo se rozhodne informace zpracovávat a šířit, dvousečnost se přiostřuje.

250. Jsou filmy, které pro vnímavé diváky znamenají neradostný, tíživý zážitek, podstupují dobrovolné utrpení, aby se k nim dostaly v zobrazeních i třeba jen krátké, útržkovité vzkazy, skládající pak společně pro ně velké poučení o událostech, které by neměly být nikdy zapomenuty, zamlčovány, ani popírány a zlehčovány, naopak by se měly stát pro nás trvalou výstrahou, v co se může proměnit lidské úsilí o prosazení vlastní scestné výlučnosti, s jakou krutostí se pak dokáže člověk obrátit proti těm pro něj vyloučeným, jaká děsivá příkoří je jim schopen pak ve vlastní zaslepenosti činit, v jak velkého netvora se dokáže z lidské bytosti proměnit, kam až v sobě nechá zapadnout lidskost, to zlo je v nás stále přítomné a čeká na svoji novou příležitost, kdo mu opět dát takovou volnost, umožní se rozvinout, podnítí nenávist, chuť se mstít, i tak zhoubně se přece lze vyrovnávat s vlastní životní frustrací, s nízkým sebevědomým, s pocitem méněcennosti, s duchovní bídou, nechat se nalákat mocí, páchat zločiny s uspokojením, povznesením, s ospravedlněním, vždyť jsou to jen Židé. I když bezmocní, nepřestali to být lidé.

249."Já jsem Líza a nejsem blbá" Krásné, čekal jsem obvyklé, mírně provokativní dílo, nijak zvláště vybočující od formy tehdy oblíbené drobnější, převážně minimalistické tvorby s nějakou důležitou, zážitek jitřící přísadou a k tomu jsem dostal, jakoby přídavkem navíc jemný, ladný, prosluněný půvab, nelze se odtrhnout a nehltat tu zvláštní strohou a přitom zneklidňující malebnost, dva, muž a pes, ostrůvek v moři, prahnoucí pustina s jediným obydlím, samotářskou poustevnou a s nedaleko rezivějícím letadlem, do kterého můžeme odbíhat snít o létání, až s ženou, překvapivým vetřelcem do osamělcova meditativního ráje, pak klidný, vyrovnaný život dostává zpět ztracenou dynamiku, neodvratitelně, až s destruktivním účinkem. krása, kterou se nelze rychle nasytit a odstrčit v zapomnění, díky!!

248. Mimořádný paskvil, jeden z přibývajícího počtu fantasmagorických příkladů lidské megalomanie, člověk systematicky ničící život na Zemi se zabývá vytvořením života mimo ni, na své planetě, svým přičiněním stvořené, zaslepený vlastní pýchou si chce hrát na Boha, namísto, aby řešil dramaticky se zhoršující situaci kolem sebe, raději blouzní a obluzuje svými bludy ostatní, ano, pokud si stanovím jako jediný cíl připoutání pozornosti, pak věřím, že tvůrci svého záměru určitě dosáhli, to je ale na zařazení tvorby do dokumentárního žánru nedostačující, vše spíše působí jen jako jakási reklama na lidské ego.

247. Společnost přežívající na bludech se ve výsledku chová obludně, normalizace daleko za hranicemi normálnosti, rajče, jablko, brambor, okurka a další výpěstky, pro něž odchylka ve zbarvení, velikosti či tvaru mimo rozpětí uznatelného standardu znamená okamžité vyřazení a likvidaci, ukázka naprosto scestného chování, plýtvání v rozsahu, který už ani nelze označit omylem nebo velkou chybou, ale jen těžkým zločinem, patologický stav ve světě hladu a bídy, opravdu velmi, velmi silný dokument, kam nás dovedlo odtržení od přirozené produkce vlastních potravin, drobného pěstování a chovu, kdy vše je pečlivě účelně zužitkováno a nikdy nic nekončí jako nepotřebný odpad.

246. Další ze závažných filmových dokumentů uvedených na festivalu Jeden svět, téma ilegální migrace, společenského jevu, který s neustále se zhoršující situací svým významem dále posiluje. Příběh tří mladých žen, matek, pocházejících z Moldávie, z neutěšeného sociálního prostředí, všeobecným hospodářským úpadkem těžce postiženého venkova, bez jakýchkoliv nadějnějších vyhlídek pro svůj další život, svým krajním rozhodnutím odejít opouští naprosto vše, vydávají se pryč, pracovat do zahraničí, ilegálně, i přes úskalí a rizika zanechávají doma své děti, své partnery, své rodiče, přetínají odchodem rodinné vztahy, vymění výdělek za dlouhodobé odloučení od těch nejbližších, podstoupí postupně narůstající tíži vlastního osamocení i prohlubující se vzájemné odcizení, až čas spravedlivě ukáže, jak krutá volba to ve skutečnosti byla, koho v důsledcích zasáhla, jak těžce ranila a trvale poznamenala.