milancecil

225. Do promítacího sálu jsem dnes nevstupoval s nějakým nadsazeným očekáváním a pokud bych měl po čerstvém shlédnutí hodnotit jen separátně audiovizuální stránku díla, tak se jistě i s odstupem jeví jako velmi mocný, až bombasticky ohromující produkt, bohužel ale s naprosto bez rozumem uchopitelného obsahu, i když jsem s velkým úsilím o pochopení událostí statečně zápasil a nepolevoval ze svého soustředění, stále a stále, opakovaně se snažil zachytit a objasnit si, alespoň nějak, i třeba jen částečně, ve fragmentech hlubší smysl a význam jednotlivých scén, děj mi to svou podivnou náplní bohužel za celou dobu neumožnil, neodnesl jsem si nic použitelného, co bych mohl případným dalším zájemcům o shlédnutí k logice děje sdělit či přiblížit, ano, dílo nemá v žánru sci-fi srovnatelného zástupce, je bez pochyb jedinečné, ale já právě toto nepovažuji za jeho klad, spíše si přeji, aby se další vývoj žánrové tvorby neubíral tímto směrem, a pokud snad ano, pak bych bohužel případné následovníky už míjel bez povšimnutí.

224. Vize doby, kdy i přes rozsáhlé nasazení pokročilých, autonomních strojů mají schopnosti člověka stále své uplatnění, sice již omezené, přesto zůstává v různých procesech nezastupitelný, tak i Sam Bell působící v těžební stanici na Měsíci, je jediným lidským pracovníkem, odloučený, sám, jen přes občasné vzkazy v kontaktu se Zemí, plní si rutinně úkoly své mise a těší se na návrat zpět na Zem, ale nehoda jeho dosavadní působnost dramaticky změní, zavedené krizové praktiky těžební společnosti selžou a s nimi padne i doposud spolehlivě utajovaný režim náhrady pracovníků, nedopatřením se odkryje skutečný princip fungování takové mise, firmou propracovaný klam, který krutě zasáhne do Samova dosavadního chápání své vlastní existence a především své identity, jak těžce zasažení a zmatení bychom se cítili v takové situaci my sami? Bez pochyb jde o velmi závažný námět, podle diváckého ohlasu i úspěšně zpracovaný, postihující ty nejzákladnější existenciální otázky člověka, bravo!!!

223. Jedna z mnoha rozmanitých podob vztahového trojúhelníku, v psychologickém drama věrohodně vykreslujícím typické momenty takové vztahové hry, bezohledně kruté, zraňující, žádné zábrany nepomohou, přívalům touhy ctnosti neodolají, ani Connie neodolá a podlehne vášni, i přes tísnivé výčitky, obavy, strach, se nechá strhnout prudkostí náhle probuzených citů, předstírá, podvádí, lže, jen aby mohla být co nejvíce se svým mladým milencem, jedná tak, jak se v nesčíslně podobných případů jedná, nic překvapivého se před námi diváky ve ztvárněných událostech neodkrývá, nevěra v obvyklých mezích, až v eskalujícím tragickém vyústění se ukáže, v jak nebezpečnou se může taková hra změnit a ve svých následcích zničit člověku i život, vynikající a velmi silné dílo, které ani při opakovaném shlédnutí neztrácí nic podstatného ze závažnosti svého sdělení.

222. Jsem moc vděčný za právě takové dokumenty, vážné a se společensky citlivým tématem, tentokrát o praktickém prosazování práva vůči nelegálním přistěhovalcům, máme možnost sledovat úryvky ze života několika mužů čekajících v zadržovacím zařízení na svoji nedobrovolnou deportaci zpět, na svůj zvláštní let, kterým se mají vrátit tam, odkud se jim jistě velmi nesnadno a s rizikem podařilo v minulosti uniknout, i když se s novým prostředím sžili a začlenili se, jsou pro společnost nákladným procesem vraceni, sledujeme v jednotlivých procesních krocích, jak důkladně takové vyhoštění osob probíhá, s jak důslednou pečlivostí a humánními ohledy se jich zbavují, přesto se ve výsledku mění jen v poutech znehybněný předmět, který je následně vnesen a uložen do letadla, tímto závěrečným úředním aktem vrcholí mnohaměsíční úsilí státního aparátu, je to však smysluplné? To je patrně ta nejzávažnější otázka, která by měla diváka napadnout, určitě doporučuji ke shlédnutí a k zamyšlení.

221. Strach a nenávist ukrývající se ve zdánlivě nenarušitelném bezpečí zvláštní obytné zóny, pod soustavným dohledem, za vysokou, neproniknutelnou zdí, kriminální drama z námi rozděleného světa, o zvůli, o neomezené moci, o nerovnosti a nespravedlnosti, o morálce a lidskosti, tak obsahově bohatý materiál se dostává k divákovi a nechává bez předpojatých soudů na něm, aby se ve vzniklé situaci sám zorientoval a přijal pro sebe vlastní stanovisko, jak by měla nebo rozhodně neměla společnost fungovat, za jaká pravidla má smysl bojovat a jakým jevům v ní nekompromisně, s neústupností, statečně čelit, spravedlnost se přes sebesilnější odpor vždy boží vůlí prosadí, beztrestnost si nikdo pro sebe spolehlivě nevykoupí, každého jednou doženou jeho vlastní skutky, jen mnohdy ne okamžitě, jak bychom si nejspíše sami přáli, jsem rád, že vznikají právě taková díla, rozporná a provokativní, pak projevené názory na ně mohou o nás samotných velmi mnoho prozradit, jak hluboko je v nás do pozadí zasunutá lidskost, v jaké míře by bylo pro nás samotné snadné použit násilí, k jak neúprosné a kruté odplatě bychom se my sami v takovém případě odhodlali nebo nechali ostatními strhnout, kde jsou v nás nastavené hranice soucitu a milosrdenství, určitě doporučuji ke shlédnutí a zamyšlení.

220. "Helena je šťastná, úspěšná žena, miluje svou práci, miluje svou dceru... Vaše manželka není nešťastná, vaše manželka je nemocná" ano, právě tak strohá a příkrá může být odpověď na překvapivé zjištění, že člověk, se kterým žijeme i více let, je vlastně těžce nemocný, že překonává každodenní trýzeň, ukrývá své obtíže před okolím, i před nejbližšími, ale neléčená nemoc tím neustupuje, jen vyčkává na ten nejpříhodnější moment, aby jako divoká šelma zaútočila na svoji oslabenou kořist, takový útok je často zničující, bořící s neúprosností zemětřesení ten přepečlivě budovaný osobní klam, že jsme jako ostatní, že máme vše a vše spolehlivě kontrolujeme, ale život už nikdy nebude takový, jak jsme předstírali, že je, je třeba přijmout pravdu o nás samotných, přijmout situaci a pustit do svého života jen toho, kdo se nás nebude ptát každé ráno, jak nám je, ale bude vědět bez otázek, jak se cítíme. Mimořádně silný příběh pro statečné.

219. Tak ani tentokrát jsem nebyl mistrem zklamán, i když musím zdůraznit, že po přečtení hodnocení, jsem k dílu přistupoval na svoji škodu zbytečně rezervovaně a mnoho od něj bohužel nečekal, měl jsem ho nedopatřením jen za nějaký okrajový film od světově proslaveného režiséra, ale vše bylo nad mé mylné očekávání naprosto jinak a po druhém shlédnutí se při třetím již mé zaujetí námětem a hlavně jeho bravůrním zpracováním vystupňovalo v nadšení, musel jsem nakonec užasnout, jak velmi mnoho lze zbystřenou vnímavostí pro sebe zachytit, v jak intenzivní zážitek se může opakované, pozornější shlédnutí proměnit, pochopil jsem a plně uvěřil, i tak se může proměnit vztah mezi matkou a synem, když zůstanou okolnostmi sami, náhle jen oni dva a oba cizinci na novém místě, ve zmatku velkoměsta, a tak velmi, velmi daleko od svého domova za oceánem, dvě osudem vytržené bytosti, jen oni dva, bez přátel, bez jakýchkoliv posilujících vazeb, jen oni dva, na sobě závislí, s ochabující vůlí cokoliv na svém stavu změnit, pak lze pochopit a uvěřit, neodsuzovat, nevyčítat, neobviňovat, jen v tichosti, společně s oběma statečně nést životní trýzeň, bez snadných východisek a spásného vysvobození, bravo!!!

218. Spíše okrajové a nepříliš známé dílo, které přesto nabízí dostatek důvodů ke shlédnutí i k zamyšlení, nepochybně je to jen jednodušší a drobnější film, vystavěný pro nás především kolem postavy Francesky, mladé dívky, která až s rafinovanou vypočítavostí připoutává a postupně s úspěchem až přebíjí naši diváckou pozornost svou tak svěží krásou, až se pozvolna plynoucí děj příběhu jaksi kradmo odsouvá do spíše podružného postavení, není pro nás najednou důležité jak se tehdy vše událo, námi prožívané potěšení to nijak neovlivní ani nezmění, jsme okouzlení a jen můžeme společně s ostatními stále více závidět jejímu hereckému partnerovi Marcellu Mastroianni, že si mohl dovolit to, o čem si jen příznivci a obdivovatelé Nastassji Kinski sní.

217. Výborně vystavěné psychologické drama, až pedantsky, do drobných detailů promyšlené a bravůrně ztvárněné, od počátku nás diváky neponechávající na pochybách, že vše kolem náhlého, až mysteriózního zmizení mladé ženy, bude mít komplikovanější pozadí, než jak se původně jeví, že jde spíše o velmi podezřelou hru psychicky narušené osoby, o záludný způsob pomsty, který může skončit tragickým omylem s rozsudkem trestu smrti, i tak se před nás dostává mrazivá skutečnost mnohdy až vražedně fungujícího světa, kdy se z jednotlivých událostí vlivem zpracování v bulvárních médiích stávají senzační kampaně, manipulující veřejností často až do hysterické krajnosti, kdy zjednodušené a matoucí obsahové schema vítězně převládne nad pravdou, která se stává postupně stále méně přípustnou a konzumenty žádanou, kdy klam a výmysly ovládnou realitu jako mistrně režírovanou divadelní scénu, opravdu mimořádně zdařilé dílo, které by si určitě neměl přemýšlivější divák nechat uniknout, bravo!!!

216. Noc není pro člověka jen časem odpočinku a spánku, jsou činnosti s různou důležitostí a významem, které buď nemají odkladu nebo ani v noci neustávají, tak se díky dokumentu seznamujeme postupně v jednotlivých úryvcích s ukázkami různorodosti nočního života, kdy si lidé v řadě profesí plní své pravidelné pracovní povinnosti nebo jsou připraveni v pohotovosti na jejich plnění, v anonymitě vykonávají úkoly, které pro nás ostatní probíhají ve skrytu, bez připoutání pozornosti, bez našeho uvědomění, přitom jsou neoddělitelnou součástí fungování společnosti, určitě jde o zajímavé dílo, i když ve formě sdělení minimalisticky úsporné, jen jako bychom byli my sami přímými účastníky jednotlivých situací, jako bychom právě i my, společně s ostatními aktéry, si v tu noc plnili nějaký svůj úkol.