Moon

[imdb: 8.0/10] | me: Zaujímavý nápad a dobré herecké predstavenie. Jemné diery v celistvosti miznú pod výborným hereckým zobrazením samoty, vnútorných pocitov a zmien, ktorými človek za takýchto ťažkých okolností ďaleko od domova prechádza. Jednoduchý ale pútavý motív + výborné prevedenie (one man show), ktoré vôbec nenudí robí z tohto filmu pôsobivé sci-fi. (09.11.2009)

„Perhaps you were imaging things..." Moon je přesně tím filmem, kvůli kterým jsem propadl světu na stříbrném plátně. Filmem, který nutí režiséra omezeného rozpočtem tvořit a dosahovat tak opravdových kvalit, na které stamilionové snímky již dávno zapomněly. Filmem, kvůli němuž předvede herec životní výkon své kariéry i za minimální honorář. Duncan Jones je tím režisérem a Sam Rockwell je tím hercem. Nikdy bych si nepomyslel, že mne citově dojme scéna, kdy člověk hovoří s bednou která ukazuje smajlíky. Příběhová linka a vůbec celá konstrukce snímku mi připadala, jako kdyby na ní pracovali bratři Nolanové spolu s Aronofskym a Kubrikem. Silně emocionální, maximálně poutavé a k dokonalosti dovedené hudbou Clint Mansella. (27.10.2009)

Ačkoli je Moon příjemnou klaustrofobickou podívanou, která rozhodně má čím zaujmout, zejména pak hereckým výkonem Sama Rockwella, jde o snímek, který v paměti dlouho neutkví. Velice pomalé tempo snímku, které zpočátku nese velký podíl na působivosti tohoto díla, se bohužel s přibývajícími minutami stává spíše překážkou. (02.11.2009)

Kvalitní vesmírný snímek - mám takové filmy rád, ale bohužel jich není mnoho. Tvůrcům tohoto filmu se podařilo skvěle vytvořit atmosféru osamění, kdy Země je daleko a na Měsíci je člověk sám se sebou. Zajímavá Mansellova hudba v podstatě opakuje jedno téma, ale podkresluje příběh velmi pěkně. A samozřejmě klíčový byl hlavní herec pro tak náročnou roli a Sam Rockwell splnil svůj úkol odstínit různé polohy svého hrdiny dokonale - navíc mu k tomu pěkně nahrává hlas Kevina Spaceyho. (28.10.2009)

Moon je filmem post-humanistickým; temnou apokalyptickou vizí odlidštěného světa, v němž člověk nenávratně zmizel ve skafandru (viz plakáty) a humanistický mýtus na smetišti. Pozná se to podle převahy kyberpunkových otázek zasazených do jinak druhotných scifistických rekvizit. Prvním tématem filmu je vztah člověka a stroje, zahrnující teoreticko-technické prognózy další fáze lidské existence vzhledem k pokrokům vědy a technologie, druhým je kritičtější post-humanismus, reagující na téma první. Stroj tu jednoduše řečeno přebírá rysy člověka a člověk rysy stroje (připomeňme klíčová slova kyberpunku: syntéza, změna, integrace): na jedné straně poznáváme Sama Rockwella, bezpohlavní bytost, u něhož jsou všechny zbytkové lidské projevy (halucinace, nostalgie, neuróza) hodnoceny krajně nežádoucně, na druhé straně stroj, který sebeurčil vlastní identitu přes řadu převzatých lidských atributů jako hlas nebo smajlíky a který je vzdálen obrazu bezejmenného perpetuálního průmyslového zařízení. Moon se tím stává trenažerem budoucí společnosti, která bude globální ve smyslu mimoplanetárním i mimolidském. (30.10.2009)