Sunshine

If the sun dies, so do we. Takhle nějak si představuji dokonalý kýč, tj. umělecky bezcenné dílo, pro nové tisíciletí. Boyle nelavíruje mezi uměleckým a brakovým, naopak estetizuje brak a otevřeně se k němu hlásí, ať už závěrečnou, neuvěřitelně působivou hororovou epizodkou, nebo mírně sentimentálním závěrem._____ Ve vyprávění rozestavuje postavy, které dobře známe z jiných filmů, a tak se neobtěžuje s jejich představováním, protože zde stejnak slouží k několika GENIÁLNÍM scénám, jež chci vidět znovu a znovu, nejlépe hned ("Kanedo, co vidíš", sen o Slunci, umrznutí, nahození počítače, úsvit...)._____ Neuvěřitelně stylový a sofistikovaný film, jemuž se ten rozpočet (25 mil. liber) nechce při nejlepší vůli věřit, který snad získá nominaci na Oscara za triky a Oscara za zvukové efekty. Navíc Boyle inscenuje proces zírání do Slunce jakožto proces percepce (filmového-uměleckého) díla a umně si s touto myšlenkou pohrává._____ Vyjma nevhodně zvolené písně při náběhu záv. titulek nemám co vytknout, jeden z nej. filmů roku 2007. A Cillian Murphy je další z nepočetné řady mužů, s kterými bych byl ochoten založit znovu lidstvo, kdyby to bylo fyziognomicky a geneticky možné. :-) (02.06.2007)

Danny Boyle. Autor jednoho či dvou kultovních snímků, to je čistě otázka vkusu. A sluší se neopomenout jeden slušný zombie horůrek "nové vlny". A já od něj neviděl ani fň a nijak zvlášť mi to nevadilo. Po Sunshine mi to už vadí, ale na druhou stranu - lepší než tahle hvězdně obsazená jízda na rozhraní mezi pekelnou výhní a ještě pekelnější absolutní nulou to asi být nemůže. Co mě k tomu ničím neopodstatněnému přesvědčení vede? Především je to fakt, že Danny Boyle dokázal natočit komorní příběh, ze kterého přímo sálá vědomí člověka o jeho malosti tváří v tvář vesmíru a konkrétně u té skupinky vyvolených i neskutečný tlak odpovědnosti za celou civilizaci. Nic míň než geniální výběr hereckých představitelů a jejich výkony pak dokáže udržet kvalitu snímku i za podmínek, které snesou srovnání s druhou polovinou Horizontu Události - tady naštěstí režisér dokázal udržet lajnu a čím víc o tom uvažuju, nenapadá mě lepší způsob jak film dovést k rozuzlení aniž by se to zvrhlo v nesrozumitelný vizuální nátěr jakým byla prakticky celá Kubrickova vesmírná báje. Spojme takové momenty jako vteřinové zaváhání Cilliana Murphyho při odpojování od "mailu", Michelle Yeoh a její děťátko, totální zodpovědnost a oddanost kapitána Hiroyukiho Sanady, Rose Byrne a její individuální humanistku a překvapivě kvalitní výstupy doposud jen teenage-movie floutka Chrise Evanse s gigantickým žhnoucím talířem Ikara, nejjasnějším jasem všech jasů a totálně nářezovým soundtrackem od Johna Murphyho a Underworldu a výsledkem bude jeden opravdu "particularly beautiful day" a pro mě osobně jeden z nejlepších kinozážitků vůbec. Tenhle na žádnou realistickou vědárnu si nehrající a přesto tak působící de facto akčňák mě prostě dostal. 90% (15.07.2007)

Přemýšlím, jak mám napsat, co se mi na filmu nelíbilo, resp. proč nedávám plný počet, abych nespoilerovala. Takže tuto část asi zkrátím - při první shlédnutí se mi nelíbila postava a vše kolem ní, která se ve filmu objeví na poslední třetinu. Prý při druhém shlédnutí a pochopení podstaty filmu - že Slunce je náš bůh - do děje zapadne, tak uvidím, protože na Sunshine se určitě někdy podívám znovu. Je to totiž audiovizuální bomba. Záběry Slunce na "vyhlídkové" palubě, sluneční štít Ikara, zejména při výstupu členů posádky do vesmíru, samotný design lodi je nádherný - nejen zvenku, ale i zevnitř, je pěkný, účelový a přitom takový, že se dá uvěřit tomu, že by tam vydržela posádka tu dlouhou dobu aniž by zešílela (třeba i díky zajímavé "holopalubě" a kyslíkové zahradě). Navíc úžasně ozvučené a podbarvené skvělou hudbou, k této stránce filmu nemůžu mít jedinou výhradu, škoda, že jsem si na to nezašla do kina. Navíc některé momenty byly opravdu hodně silné - výstup do vesmíru, vyvražďování a hlavně zárodek rostlinky, ten konec snad příště pochopím líp, zapadne do souvislostí a já budu moct dát Sunshine plný počet. Docela se na to těším. (01.02.2008)

Slnko umiera! Film so zaujímavou myšlienkou, ktorú som zatial ešte v žiadnom filme nepostrehol (a to sme tu už mali množstvo filmov o hrozbe meteoritov, silných búrok, obrovských vĺn, všemožných foriem emzákov, sopiek či zemetrasení). Tento však nespadá do kategórie katastrofických orieškov, ale je to poriadny sci-fi orech. Konečne nemá režisér za potrebné ukazovať počas filmu situáciu na našej planéte. Všemožné citové výlevy rodín, partneriek a partnerov hlavných hrdinov, či dokonca politikov a hláv štátu (hlavne tej makovej americkej) mi už lezú krkom. Dej sa odohráva len a len mimo našej modrej gule (ten jeden moment nepočítam). Film má originálnu a aj dobrú myšlienku, atraktívnu výpravu, schopných hercov a aj hustú atmosféru. Lenže v poslednej štvrtine filmu nastáva veľmi zvláštny zvrat, ktorý nie je poriadne vysvetlený a robí z inak inteligentnej dejovej postupnosti niečo nedotiahnuté a hlúpe. Film, ktorý sa po celý čas tiahne v pomalom no veľkolepom tempe odrazu preradí z dvojky rovno do päťky a spôsobuje to mierny zmätok. Veľa vecí je vysvetlených len skratkovito, neúplne alebo vysvetlené niesu vôbec. Právie tieto veci film strhávajú a nerobia z neho dokonalé dielo. Dokonalých filmov však veľa nie je, dobrých je oveľa viacej a do tejto ligy aj napriek pár neduhom tento film patrí. Jeho vizuál je aj napriek malému rozpočtu podmanivý a z obrazu priamo vyžaruje spaľujúca horkosť slnka. Pri scénach so slnkom odporúčam pohár plný ľadu a slnečné okuliare. Hudba je neskutočne krásna a hlavne skladba The Surface Of The Sun je neuveriteľná. Je povznášajúca a jej tóny mi spôsobujú husiu kožu. Jedna z najkrajších melódií, aké som počul. Takže ak sa raz prebudíte a bude neobvykle krásny deň, budete vedieť, že sme to dokázali Niektoré momenty vo filme sú také silné, že si ich ešte párkrát určite pozriem. Dobrý film. 80% (18.04.2008)

Vždycky, když se dívám na podobné audiovizuální orgie s mizivým příběhem, mám pocit, jako kdyby si po úžasné předehře partner odskočil pro kondomy a už se nikdy nevrátil, takže v druhé poněkud horizontálně událostní polovině jsme se s drahou polovicí věnovali vlastním horizontálním událostem. Nechci domýšlet, jak bychom to řešili, vidět to v kině. (13.04.2012)