2001: Vesmírná odysea

„Dave, táto konverzácia nemá zmysel. Zbohom.“ Je zaujímavé, že vizionárske diela geniálneho Stanleyho Kubricka majú povesť ťažko stráviteľných a náročných filmov a pritom to bol taký hravý a zábavný režisér, ktorý vždy rozprával „obyčajné“ príbehy, ktoré sa, ťažko povedať prečo, javili ako „intelektuálne umenie“ (horor OSVIETENIE, vojnový epos OLOVENÁ VESTA, dráma EYES WIDE SHUT). V sci-fi 2001: VESMÍRNA ODYSEA (1968) svoj štýl dotiahol do dokonalosti: dlhé minúty trvajúce scény, podmaľované „vážnou“ hudbou, môžu skutočne pripomínať umenie v tom najhoršom zmysle slova. Monolit, „viedenský valčík“, opice, HAL 9000, kosť, Clark, Oscar. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/sci-fi/362-2001-vesmirna-odysea-100- (14.06.2008)

Strauss - Ligeti - Chačaturjan - Strauss, smrtící hudební kombinace, kterou bych si samostatně nikdy nepustil, ale ve filmu funguje dokonale. Což ostatně platí pro Kubrickovy filmy obecně. Jinak je to ale hypnotický výlet směrem k filmařským, potažmo diváckým hranicím a je jasné, že asi nebude pro každého. Vize a dokonalost. (03.10.2005)

Neměl se o co opřít, byl průkopníkem...jedenáct let poté, co na oběžnou dráhu vystoupal ruský Sputnik 1, se Stanley Kubrick vytasil s milníkem v dějinách sci-fi žánru, jenž může být oprávněně považován za synonymum slova kultovní...svým specifickým vypravěčským stylem nás poslal na dlouhou výpravu k planetě Jupiter, na cestu, kterou určil tajemný černý obelisk...Sotva dozní chytlavá úvodní melodie, rozehraje Kubrick audiovizuální koncert, vrcholící "baletem" rotující vesmírné stanice za zvuků Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji, a jestli se po téhle scéně nepřistihnete v harmonickém rozpoložení, sním svůj skalp s octem a cibulí k snídani...Kubrick si s vizuální stránkou svého klenotu doslova hraje, vyjadřuje s ní nekonvenčnost a stylovost...stejně tak poznáme jeho osobité kamerové nájezdy...a pro co ho v tomhle filmu obdivuji nejvíc, je to ticho...to strašlivě depresivní a mrazící ticho kosmického vakua....u kohokoliv jiného(ano, i Vás, pane Lucasi) by meziplanetární koráby hučely, pípaly, zkrátka vyluzovaly zvuk, tady ne...slyšíme jenom nervózní astronautův dech..a položme si ruku na tepoucí srdce - není to působivější??...Už tehdy poslal režisér lidstvu varování před možností, že by stroje měli nahradit inteligenci šedobílé kůry, tím, že proti pětičlenné posádce postavil "myslící" počítač HAL 9000, který nakonec téměř všechny zlikviduje...Jakkoliv může být průběh filmu působivý, pak vězte, že závěrečná dvacetiminutovka Vás odrovná a je na každém, jak si jí vyloží, zda symbolicky nebo rozumově, jisté je, že je jedinečná!!...Vidím zde motivy, které si později "půjčil" Scottův Alien(obětování posádky) nebo Lucasova Deathstar(výstupní kulaté veřeje na přídi lodi a odpalovací paprsková rampa na Hvězdě smrti si jsou velice podobné)...Jsem velice vděčný za to, že jsem mohl tento film vidět...Na tehdejší dobu nevídané technické zpracování, dramatický příběh, zlověstné vesmírné ticho v kompozici s vážnou hudbou posouvá snímek do nehlubších mozkových závitů diváka, aby zde zůstal navždy uchován...12 miliónů dolarů(rozpočet)/57 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (22.09.2006)

Jeden z klasických filmů vědecké fantastiky stříbrného plátna byl současně i mezníkem na způsob nazírání a oceňování tohoto žánru. To, co se zpravidla oprávněně tomuto zaměření vytýká, všeobecnost pojetí, vágnost charakteristik a psychologie při podání postav, zřetelná rezidua navazujících a předcházejících žánrů, poučený čtenář ani divák nemá možnost zaznamenat. Kvalita obého to totiž vylučuje. Pohádkový žánr je předstižen myšlenkovou Clarkovou hloubkou a původností. Kubrik tomuto dílu nejenže svým zfilmováním neublížil, ale, jak už jsem podotknul, dále je rozvinul právě v jeho vizuálním rozměru. Film byl a zůstal trvalou částí zlatého fondu světové kinematografie. Pro každého poučeného diváka všech generací se stal jedním z nejzdařilejších přiblížení pokusů o průnik našeho druhu do vesmíru. (17.03.2008)

Filozofii a vlastní interpretaci filmu se rozhodně nebráním, naivně se ovšem domnívám, že aby bylo možno vůbec začít nad něčím uvažovat, musím k tomu nejprve dostat nějaký impuls. Možná je to zapříčiněno přečtením výborné Clarkovy knihy, ovšem ve Vesmírné odysei vidím jen nabubřelý, vizuálně a hudebně dokonale ztvárněný blábol, který vyžaduje berličky v podobě knihy a cizích výkladů i k tomu, aby se divákovi tohoto impulsu vůbec dostalo. Základní rozdíl mezi knihou a filmem spočívá v tom, že v knize vůbec nevadí naprosá absence dialogů, jelikož veškeré důležité podněty a informace je schopna obsáhnout autorská řeč. Podtext, který by mohl vyvolat jakoukoli emoci nebo poskytnout vodítko k uchopení postav a světa filmové Odysei, tedy mizí v sérii mechanických a zdlouhavých scén, které samy o sobě nic neříkají. Kubrick sekvence natahuje až za mez, kdy se umně budované napětí a atmosféra ztrácejí do nenávratna, jednotlivé nepodstatné scény nedokáže zhutnit a protřídit, vyhnout se podružným informacím a zabránit tak nežádoucímu zpomalování, které s mystikou a filozofií snímku nemá co dělat. K utlumenosti filmu vysokou měrou přispívají postavy necharakterizované jediným dialogem, činem či kvalitním hereckým výkonem (dokonce i jediná působivá figura, Hal, je popisována jen barvou svého zastřeného hlasu neovlivňovaného ozvěnou), rovněž tak dlouhé nehnuté záběry na jedno místo, či časté snímání pohybu lodí, přistávání, přesunů můj dojem z Odysey nevylepšují. Jaký má tohle proboha smysl, kromě vytvoření naprosté fantasmagorie, jež mě nedokáže fascinovat? Ze srdce ráda bych řekla, že mě Vesmírná odysea duševně obohatila a poskytla neopakovatelný intelektuální a filozofický zážitek. Lhala bych; tu zkušenost mi už dávno předtím zprostředkovala Clarkova kniha, která má oproti filmu tu výhodu, že podpěry nepotřebuje, a která je napsaná tak dobře, že chybějící vizuální stránku si čtenář bez obtíží domyslí sám. Update 2010: Kubrick k Vesmírné odysei řekl, že kdo ji poslouchá, místo aby se na ni díval, ji nikdy nepochopí. A možná právě tady tkví ten zásadní problém: možná opravdu příliš lpím na tradičním narativním schématu a postavách a odmítám dekódovat obsah filmu pomocí Kubrickovy vizuální komunikace. Nic to ale nemění na tom, že dívat se na Vesmírnou odysu je pro mě osobně stejné, jako stát před oním dokonale hladkým monolitem a vědět, že se musím vyškrábat nahoru, ale nemít k dispozici jediný úchyt. A proto film nemůžu hodnotit jako inspirující atmosférický zážitek, aniž bych sklouzla k fundamentálnímu pokrytectví. PS: Je neskutečně osvěžující přečíst si po všem tom obecném a vágním papouškování a blábolení o „filozofii“ a „genialitě“, (které má, nemohu se zbavit podezření, pouze zakrýt fakt, že autor komentáře je z filmu stejně zblblý jako já) skutečně detailní a promyšlenou analýzu od člověka, který očividně ví, o čem mluví, a je schopen konkrétně nastínit, v čem je 2001: Vesmírná odysea údajně tak geniální. (19.06.2010)