Jablkohruska

Na infantilní rýmovánky už si asi zvykám, i když šišlání pana Vávry je něco, co se nedá omluvit ani žádným stylovým záměrem. Co ale odpustit nelze, je faktografická nepřesnost (ne, stanice Hradčanská opravdu nemá dvě boční nástupiště, ta má třeba Nemocnice Motol; tomu, co je na Hradčanské i na většině ostatních stanic této trasy, se říká boční lodě, nástupiště má klasicky ostrovní). Čím dál tím více mi vadí výlety na povrch za naprosto nesouvisejícími pražskými stavbami (aby si člověk s metrem spojil památník Jaroslava Ježka nebo chrám sv. Ludmily, to už chce opravdu velkou představivost), kvůli kterým pak není čas na to nejdůležitější, o čem měla být řeč především, tedy na metro. Některé stanice jsou tedy naprosto vynechané (Petřiny, Jiřího z Poděbrad, Flora, Skalka) a metro se místy paradoxně ocitá vlastně „na druhé koleji“ (a není to žel kolej železniční) a slouží jen jako spojnice mezi jednotlivými povrchovými stavbami. To je velká škoda, protože k tomu slouží i běžně, a dokument tak naplno nevyužívá svůj potenciál upozornit na to, že to není jen ryze funkční a účelová dopravní stavba. Na druhou stranu oceňuji, že tentokrát nepřišla řeč na nic, co by vůbec nesouviselo s místem, o kterém se právě mluví, přece jen se ty zmíněné prvky architektury Prahy alespoň nacházely poblíž těch stanic. Palec nahoru i za účast paní Světlany Lavičkové.

Pro mě zklamání. Zdánlivě logický postup od stanice ke stanici je narušen skákáním k různým volně souvisejícím tématům (vozový park, povodně, architektura Prahy), což by samo o sobě nevadilo, kdyby to mělo nějakou logiku, bohužel jsou to skoky často náhodné, návaznost na povídání o konkrétních stanicích je většinou velmi volná, někdy žádná. Projev pana Vávry je nepříjemný, působí, jako by nestačil s dechem, dělá pauzy na nevhodných místech, v sykavkách je šišlavý. Otázkou také je, komu je vůbec dokument určen, jelikož průvodcovy rýmovánky typu "stanice Sokolovská spojuje místa domovská i venkovská, architekt Vladimír Uhlíř, stavitel i malíř" jsou infantilní snad i pro nejmenší děti - a těm zas těžko budou srozumitelná spojení jako "chruščovovský retrodesign" nebo "strop je ponechán ve své technicistní přirozenosti". Ocenit se dají místy působivé záběry nebo obohacující informace o architektuře stanic, ale ta forma to bohužel celé hrozně shazuje. Mnoho věcí je také řečeno jen v náznaku, člověk, který prozatím o metru neví nic, bude zmatený a dezorientovaný. Myšlenka dobrá, ale realizace se příliš nevydařila.

Povrchní slátanina. Symbol dnešní doby, ve které si na nějakou hloubku často už jen hrajeme. Kam se v této "pohádce" poděly hodnoty, etika, poselství? Nevzpomínám si, kdy naposled mě nějaký film natolik znechutil. Kdo chce modernizovat pohádky, ať se podívá na loňské Sedmero krkavců. V něm je totiž obsažené všechno to, co tento snímek zoufale postrádá.

Ano, z obsahového hlediska je to docela hodnotné video, které o lecčems vypovídá. Je bizarní a šokující a umožňuje nám náhled do způsobu života (nebo spíše přežívání) lidských trosek, které občas potkáváme na ulici. To však nic nemění na tom, že je to stále jen video, prosím vás, není to film! To, že je tento "výtvor" hodnocen zde na ČSFD jako nejlepší amatérský film, je výsměchem nejen všem skutečným amatérským filmům, ale zároveň i těm filmařům, kteří se podobné tematice, jaká je v tomto videu zachycena, věnují profesionálně - například Heleně Třeštíkové. Pokud by měla být jediným kritériem hodnocení výpovědní hodnota, mohli bychom sem rovnou přidat jako amatérské filmy třeba záběry různých požárů, povodní a podobných katastrof, které natáčejí televizní diváci na své chytré telefony a televize je následně používají v sestřizích ve svých zprávách. A pokud bychom měli hodnotit dokonce pouze bizarnost, měly by právo se tu jako amatérské filmy objevit (a pět hvězd dostat) desetitisíce anonymních videí z YouTube, za všechny uvedu alespoň již legendární Foku me. Snad uznáte, že je to hloupost a že takovéto věci si zkrátka a jednoduše těžko označení "film" zaslouží a stejně tak těžko budou na filmovou databázi patřit. Takže - za výpovědní hodnotu pět hvězd (nebo možná čtyři, protože mluvenému slovu ne vždy bylo rozumět), za bizarnost taky plný počet, ale JAKO FILM si to nezaslouží nic jiného než odpad! - a snad ani ten ne, protože to tady vůbec nemá co dělat.

Devadesátiminutové nic. Pár momentů, ve kterých člověku mírně zacukají koutky, se tu sice najde, ovšem je nutné je hledat pod mikroskopem. O to více se však dá zažít chvil, ve kterých nelze dělat nic jiného, než prostě jen nevěřícně civět na obrazovku a říkat si, jak je něco takového vůbec možné. Koneckonců - jak může vůbec vypadat film, ve kterém se na jednom místě objeví Hroch spolknutý hrochem, zpěvačka s brýlemi pro nedoslýchavé a "zákeřní kontrarevolucionáři"? Celkovou "atmosféru" dokresluje umělohmotný tlustokožec (který už nemohl působit nepřirozeněji), nesmyslné dialogy a nulová kvalita zvuku. O absenci jakéhokoliv vyústění - vlastně přesněji řečeno o absenci jakéhokoliv znatelného děje - už pak není ani třeba mluvit. "Dnes byla zrušena cenzura. A kdo se o to zasloužil? Hroch!" 5%. A to ani nevím, za co vlastně.

Příjemná rodinná oddechovka s pohodovou atmosférou. V kategorii předrevoluční tvorby pro děti a mládež se sice nejedná o nic zvlášť výjimečného - děj plyne poměrně zvolna, bez překvapivých zvratů, jeho vývoj je předvídatelný - přesto film dokáže svým způsobem potěšit, pohladit po duši. Jediná věc, kterou bych vytknul, spočívá ve velikosti (nebo v tomto případě spíš "malosti") tašky důchodkyně-zlodějky, do které by se avizovaných 6 bund skutečně nemohlo vejít. Ve výsledku zařazuji snímek do lehkého nadprůměru - 75%.

Připravoval jsem si sáhodlouhý a sofistikovaný komentář, ale nestojí to za to... Zkrátka - nevěřil jsem, že může existovat ještě horší zpravodajství než na TV Nova... Může!

Podprůměrná televizní komedie bez jakéhokoliv výraznějšího vyústění. Přibližně od poloviny filmu až do jeho konce jsem neustále čekal na zvrat, který však nepřišel. Navíc jsem se ani jednou nezasmál, což u komedie považuji za zásadní chybu. V daném žánru existují rozhodně daleko poutavější a povedenější počiny. 40%

Soutěž, která se především neskutečně vleče. Dynamiku či napětí byste hledali marně, občasné pokusy o vtipy sklouzávají většinou do trapností. Je mi líto, ale tohle se bohužel opravdu nepovedlo.

Daleko spíš horor než večerníček, ovšem velice působivě udělaný. Mladším dětem (cca do 8 až 9 let věku) bych ale tento seriál rozhodně nepouštěl.