VanTom

Stále nepřekonaný (nepřekonatelný?) fantasy epos, kde se zaskvělo snad úplně všechno (režie, adaptace, obsazení, výprava, hudba, triky,…). Něco tak velkolepého, přitom emotivního a "lidského", se vidí jen naprosto výjimečně. Možná i pro ten svého času "blesk z čistého nebe" mám první část trilogie stále nejraději, také kvůli lineárnímu, nerozkouskovanému ději a dokonalé pasáži v temné Morii.

Slušně atmosférický horůrek s klasickou premisou odkázaného opuštěného sídla, které prolézá mladý ex-pár a postupně odkrývá jeho krutá tajemství. A ta nejsou nezajímavá, i když v závěru už trochu psycho. Nad dějem ovšem vysoko ční forma, pohrávající si s různými styly snímání (normální, ruční, bezpečnostní kamery), filtry, posunutou a přeexponovanou barevností; ono celá grafika (záměrně) připomíná první interaktivní filmy/hry na PSX.

Laně Del Rey (na albu Born to Die / Paradise) jsem docela propadl, ale tenhle filmeček, respektive propojení tří videoklipů (Body Electric, Gods and Monsters, Bel Air), nic světoborného nepředstavuje. Hudebně samozřejmě výborné, vizuálně působivé, nicméně přes tři odlišná témata neměnné, monotónně zpomalené, a ty "básnické" předěly totálně o ničem.

Podle skutečných událostí natočené "velké romantické dobrodružství", kdy se samotná dívka se psem a třemi velbloudy (+ mládě) vydala na 1700 mil a více jak půl roku dlouhou pěší pouť ze Střední Austrálie k oceánu. Proč? Protože měla takový sen, chtěla (si) něco dokázat a v lidské společnosti se necítila. Útrapy a vyčerpání to samozřejmě byly hrozné, na druhou stranu se za celou cestu nestalo nic dramatického. Ale snímku se celkem podařilo zachytit tu neuchopitelnou melancholii jejího duševního rozpoložení, stejně jako prodat krásu australské krajiny. Ovšem některé situace mi přišly přinejmenším podivné, jako když náhle zjistila, že postrádá kompas, vrátila se pár kilometrů, kde ho našla ležet jen tak na písku, no a v té chvíli začala panikařit, že neví kde je a že se ztratila.

Přeplácané pestrobarevné vesmírné fantasy se pokouší navázat na Hvězdné války, ale to se prostě kvůli ujetě hloupému příběhu a světu nedá. Ano, já chápu, že se film nebere úplně vážně, a pár situací / vtípků / dnes už téměř kultovních scén proto i docela pobaví, nicméně hrozné triky a zdlouhavé bitky mne zkrátka nudily po většinu stopáže.

Sladkobolná červená knihovna o dvou dlouho se nevidících (nevlastních) sourozencích, kteří po sestěhování k sobě začínají opatrně cítit možná i něco víc, než jen absolutní sourozeneckou lásku. Zní to hrozně, ale příběh se toho dotýká jen velmi decentně a nevinně, protože prostě sleduje obyčejné počínání dvou normálních lidí, kde bratr tvrdě dře, aby jeho sestra mohla studovat. Jakékoliv tlačení na city naopak vyznívá buď nechtěně směšně (zpomalené deštivé vzpomínky na okamžiky z dětství, tak kolem 5 let :-)), nebo nudně (jako v "dojákovitě" tragickém závěru).

Stallone je božan!!! Tento komentář prostě nemůžu začít jinak, ve více jak šedesáti letech počtvrté (ale snad naposledy) ve své (2.) legendární roli předvádí neskutečnou kondici, vitalitu, vůli a odhodlání. Těžko mohl někdo doufat v lepší uzavření Rambovy poutě, než tímto brutálním masakrem v Barmě, protože se podařilo vydestilovat samu esenci ikonické postavy (nebo spíše celé filmové série) a oprostit ji od jakýchkoliv nadbytečností. Každý jeden zachmuřený pohled či hrdelní zamručení jsou na správném místě, zaobalené v moderní dynamické akci (kdy scénář chytře přenechává spoustu práce zajímavé a dobře vykreslené skupince žoldáků) s našláplým soundtrackem. Ovšem kriticky musím uznat, že toho pobíhání v džungli a postávání za těžkým kulometem bylo i přes kratičkou stopáž přece jen příliš.

Sice se mi v pár momentech zdálo, že se jede takříkajíc na setrvačník, přesto to stačilo na pohodovou lupičskou komedii se soudržným příběhem cíleně těžícím ze "sequelitidy". Humor nebyl skoro vůbec infantilní, naopak občas až jemně nekorektní (výborná linie z ruského gulagu, kde zpívají i baletí Ray Liotta a Danny Trejo). Hromada cameo roliček a skvělá hudební čísla jenom potvrdily o něco lepší pocit z (7.) pokračování než z comebackového filmu 2011. 7/10

Nejlepších je prvních pár desetiminutovek, kdy příznaky tušeného megamonstra a jeho předpokládané parametry vzbuzují skutečnou úctu a strach. Po výměně hlavních hrdinů (nicméně lidi obecně na sebe moc pozornosti nestrhávají) však upadne snímek do nemilé jednotvárnosti, protože už se nic neočekávaného nestane, přes okoukané žánrové stereotypy jen pomalu míříme k finálnímu střetu.

Takto účelově vymyšlený kastovní svět (v mladém věku si musíte zvolit frakci na celý zbytek života, což nelze změnit ani vrátit, jen zůstat de facto homeless na okraji společnosti pokud neuspějete nebo nejste spokojeni), který by nemohl fungovat ani čtvrt generace, mne od začátku přiváděl v udivený úděs. Možná jej v předloze vysvětlili trochu smysluplněji a zde z něj vidíme jen střípky (podobně jako v Hunger Games), netuším. Ale ty střípky mají bohužel podobu "cool" drsného gestapáckého výcvikového tábora, v němž si "free" teenageři hrají na vojáky, zaláskovávají se, skáčou z vlaku na střechy domů a mlátí se do bezvědomí. Snad bych i 2. hvězdičkou ocenil jisté audiovizuální kouzlo, kdyby příběh nevršil klišé na klišé a aspoň jedenkrát příjemně překvapil.