VanTom

Fantasticky výpravný, trikově a vizuálně opulentní sci-fi / steampunk / postapo svět vyloží všechny své trumfy hned v úvodní strhující naháněčce dvou měst, pak už přes zjevnou snahu dojíždí na neutrál. Neoriginální a hlavně nezajímavý příběh stále pádí vpřed a „young-adult“ hrdinové si projdou očekávaným sblížením, jenže mechanická režie tomu nedokáže dát ani jiskru, ani hloubku, ani emoce, ani podloží. Škoda prošustrované práce a potenciálu.

Že se nakonec dostanou k meritu věci a smířlivé katarzi, hodně vymazává nekomfortní dojem z ukřičeného vztahového či „intelektuálského“ hádání často o ničem, kdy se zjevně milující osoby opakovaně urážejí a vytahují podpásovky s cílem ublížit… zatímco divák přemýšlí, proč tolik vyhroceně a nejsou-li to jen přecitlivělé primadony, které si jeho „voyerskou“ účast u nich doma (na komorním divadle) nezaslouží.

Akademická červená knihovna provazuje utajenou dobovou romanci ženatého básníka a (lesbické) básnířky se současným pátráním literárních vědců, kteří se na základě nově objevených dopisů vydávají v jejích stopách (a také směrem k sobě). Příjemná sbližovací záležitost selhává přimícháním mělkého dramatu, zároveň nefungují jiné než ony lehké romantické emoce mezi dnešní dvojicí – uvolněným Aaronem a roztávající Gwyneth.

Bral bych, kdyby se přepadení vězeňského transportu odehrávalo v husté vánici někde na Aljašce, skutečně nehostinné prostředí by totiž zakrylo mnohé do očí bijící nesmyslnosti, a že jich bylo! Namísto toho k němu dochází v mrznoucí mlze na okresce ve Španělsku (kde prý venku nevydržíš půl hodiny, chachá!) a natahuje se prázdným tlacháním o trestech či rodinách. Ještěže se nesnaží o "efektnost" jednoho uzavřeného místa a přeci jen se rozjede… do problematického finále.

Nezdařený domácí porod, intenzivní, dlouhá scéna na jeden nepřerušený záběr, startuje intimní psychologické drama o vyrovnání se s náhlou ztrátou namísto očekávané radosti, kromě odcizení s(e slabochem) manželem či hádek s matkou třebas i soudním procesem s porodní asistentkou. Pomalu, citlivě, v měsíčních intervalech (dostavby mostu) sleduje vnitřní rozpoložení ženy, která si udržuje relativně vyrovnanou fasádu a expresivním výlevům emocí téměř nepropadá. Jenže i přes výborné herecké výkony se výlučnost výpovědi postupně vytrácí ve střípcích a zbytečný epilog pak polopaticky slibuje nadějeplné vyhlídky i divačkám Rosamundy Pilcher. 7/10

Hrozně hloupoučké (a okoukané) strašení vševidoucí vražednou hrou na internetu pro znuděné boháče sice v jednu chvíli nabralo docela obrátky, ale jinak nezajímaví četující mlaďasové zkrátka dřepěli u počítače a zděšeně vyváděli. Neměnný záběr plochy obrazovky s posouvanými okny možná oslovil svou realistickou familiárností, ovšem ve výsledku jsem byl vděčný za jakékoliv video roztáhnuté do fullscreenu.

Je znát, že románová předloha musela být do filmu značně zhuštěna, jelikož černobílé emocionální zvraty dopadaly okamžitě… a jelo se dál. Celá adaptace také působila divadelně a promluvy knižně. Avšak do morku kostí dobrotivým hrdinům v tradiční Dickensově romantické pohádce s krásným dobovým feelingem nešlo nepřát.

Ze dvou hororových subžánrů v jednom zůstal vymítačský úvod, který rychle změnil kabát v "duchařské" strašení při noční směně v nemocniční márnici. Nicméně tady se podařilo navodit slušně děsivé napětí s traumatizovanou expolicistkou v hlavní roli; aspoň do fáze, než se posedlý bubák (rozlámaná mladá dívčina) dal dohromady a začal tuctově (digitálně) lozit po stropech a brutálně všudypřítomně likvidovat osazenstvo.

Samozřejmě mě zajímalo, co nakonec z té mohyly vykopou, nicméně ve výsledku posloužilo archeologické bádání spíše jako kostra pro neobjevná melodramata zúčastněných osob a jejich milostných/rodinných vztahů, podlomeného zdraví, pracovních ambicí či odkazů pro budoucnost, znásobená nastupující válkou. Poetičnost zamyšlení nad pomíjivostí a přesahem lidských životů ustoupila povrchní citové „limonádě“.

Exotická dobrodružná historka by potenciál asi měla, jenže kvůli zkratkovitému scénáři, nezúčastněné režii a osekání o atraktivní (akční) lákadla (k vraku lodi s nacistickým zlatem na mořském dně se nepodíváme) jen bez vášně a zápalu klopýtá do divného konce. Suverénnímu Charlesi Bronsonovi charisma neschází, ovšem celkově vám neproniknutelné postavy budou ukradené. Lepší 2*