robbez

Je to spíše fantasmagorie než fantazie.

To snad ani nelze nazvat filmem. Vachler prostřednictvím odpudivého čmeláka dvě a půl hodiny poučuje o svém pohledu na svět, který je samozřejmě ten jediný správný. Neustále tam promlouvají různí "ezo-mudrci" a žvaní poměrně banální duchovní fráze. Že je láska a odpuštění důležité vím sám i bez tohoto rádoby světoborného spirituálního veledíla.

Surrealisticko poetický hippie horor: krása, hrůza, sex a sen.

Až tak strašně feministické to není, spíše vtipné, ironické a hravé.

Zajímavější než vztah otce a dcery jsou dlouhé záběry islandské krajiny.

Tolik informací, myšlenek, pocitů a podnětů v jednom filmu. Přestože trvá tři hodiny tak rozhodně nenudí.

Označení folklórní horor je docela zajímavé a originální, ale spíše to občas vypadá jako dokument o temných praktikách pohanské germánské sekty. Film je skutečně napínavý a působí velmi autenticky. Brutální sebevraždy jako způsob odchodu seniorů ze života a vraždy mladých cizinců jako forma lidských obětí zde vlastně působí jako přirozená součást temné a kruté přírody, jejíž je člověk součástí.

Poměrně temná spirituálně existenciální "pohádka" o smrti. Nejvíc odpuzující byly ty dvě čarodějnice, kterým prakticky nebylo rozumět.

Film možná klade a případně i odpovídá na nějaké otázky o české národní povaze, zbabělosti a snaze přizpůsobit se každé situaci, ale celkově působí příliš teatrálně, exhibicionisticky a divně.

Mimořádně vtipné, ale také naprosto trefně vystihující úlohu politiky, médií a sociálních sítí v současné společnosti.