Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenze (3 653)

plakát

Monolith (2022) 

V první řadě oceňuju fakt, že někdo dokáže natočit film s jednou herečkou a za pár švestek. A navíc takový film, na který se dá docela dobře koukat. Divák ovšem musí být ve vhodném módu, zklidněný, nikam nespěchající, schopný a hlavně ochotný se vnitřně zastavit a zvědavě se ponořit do mysteriózního děje. Z opačného úhlu pohledu se jedná o mimořádně nezáživnou a nudnou konverzačku, ve které se až na lehce mrazivé dvojnické finále neděje prakticky vůbec nic zajímavého. Záleží na vás. Každopádně ctitelé akčnosti a košatých scénářů běžte rovnou o film dál a neztrácejte čas. Já zaokrouhlím nahoru, i když v závěru odhalená podoba tajemného artefaktu mě hodně zklamala, čekal jsem nějakou zmenšenou verzi obelisku z Clarkovy Space Odyssey a dostal jakýsi zmetkovitý ošklivý výblitek.

plakát

Žraloci v Paříži (2024) 

Ne, nejde to, nemůžu si pomoct, ale já tyhle moderní "progresivní" francouzské filmy prostě absolutně nedávám. Namísto ponoření se do děje mě neustále znechucoval "nenápadně" podsouvaný feminismus, multirasovost, ekohysterismus, lesbismus, hnusily se mi všechny ty nesympatické karikatury extrémně feminizovaných ženských, trpěl jsem při typicky francouzsky afektovaném přehrávání všech zúčastněných, uši mi rvalo časté ječení umocněné rozeřvanou hudbou, moje oči trpěly skákající ruční kamerou, nelíbila se mi nepřirozená počítačová animace... Jo a ona žraločí dějová rovina stála taky dost za houby, to si zase radši někdy pustím první tři geniální Sharknada.

plakát

Poslední noc v Soho (2021) 

Při prvním záběru na tajtrdlíkující diblíkovitou Eloise jsem si byl jistý, že tohle byl můj fatální omyl. Ale dal jsem filmu ještě chvíli šanci a za půl hoďky už jsem do něho byl zakoukaný a zvědavě čekal, co se z toho všeho nakonec vyvrbí. No ale vyvrbila se z toho nakonec "jen" vcelku běžná duchařina, i když s osobitou režií, poutavým vizuálem a zprvu zajímavými snovými scénami. Ale za teatrálně přehrávající Eloise, za jejího stoprocentně oddaného a chápavého černého bojfrenda (protivné klišé) a hlavně za debilní happyendový epilog mi hodnocení nakonec vychází na slabší průměr.

plakát

Občanská válka (2024) 

Povolání: Reportér půlstoletí poté? Ale kdeže. Spíš salónní představa občanské války, s absurdní zápletkou a s vyumělkovaným dějem plným absurdních scén. Vlastně ani nevím, za co dávám tu druhou, nebavilo, nazaujalo, žádné poselství mi nepřineslo, žádnou moudrost jsem v tom nenašel. Rádoby existenciálně silný a společensky naléhavý příběh, ve skutečnosti ale prázdný jako prd.

plakát

No Way Up (2024) 

Ode dneška už budu v letadle krom blbé dýchací masky vždycky důsledně vyžadovat i kompletní potápěčské vybavení a harpunu na žraloky! Skvělá klaustrofobická oddechovka. Ale co scházelo v rozpočtu na pořádné triky, muselo se bohužel dohnat frenetickým střihem a hystericky skákající kamerou. A ta přestatečná "špílbergovská" malá holka s medvídkem tam být taky nemusela.

plakát

Red 11 (2019) 

V první půli fajn, skoro jako starý dobrý Rodriguez a já byl nadšený. Ale jakmile došlo na psychedelii a halucinace, přestávalo mě to víc a víc bavit a dokoukal jsem to už jenom ze setrvačnosti. Jako kdyby se Robert vydal ve šlépějích svého učitele Quentina, který už taky točí hlavně užvaněné překombinované pitominky. A navíc především sám pro sebe a svou rodinu. A nebo v lepším případě pro začínající chudé filmaře, jak ostatně sám osobně avizuje před samotným filmem. Každopádně ztráta času to nebyla a několik okamžiků bylo zábavně ujetých.

plakát

První znamení: Přichází satan! (2024) 

Netuším, jde-li o běžnou řeholní praxi nebo scénáristický konstrukt, že řádové novicky si z kláštera po večerech odskočí v kurvím kroji zachlastat a zakoketovat s chlapy na dýzu. Silně pochybuju. Ne že by asi nemohly, ale proč by to sakra dělaly? Proč by budoucí řádovky měly toužit po takovémhle druhu "zábavy"? Ale to je asi tak všechno podstatné, co bych filmu vytknul, jinak jde o vynikající prequel k Damienovi. A líbilo se mi zdůvodnění pro zrození Antikrista: skrze Ďábla přivést lidstvo zpět k Bohu a do lůna matičky katolické církve, toť vskutku ďábelsky (a nebo božsky?) vychytralý plán. A samozřejmě bych uvítal pokračování o téhle neznámé "ďábelské" ženské linii.

plakát

Tarot (2024) 

Vyvražďovačky já sice tuze rád, ale tahle mi nesedla. Může za to nesympatická grupa degenerátů v čele s tlusťochem v kulichu a dvěma lesbami, přemíra digitálního vizuálna a hodně přitroublá závěrečná scéna. Zápletka s tarotovými kartami, horoskopy a dávnou maďarskou černomagickou kletbou je myslím v rámci žánru vcelku originální, ale žádný hluboký hermetismus a vhled do tarotu v ní samozřejmě nehledejte (anglické popisky tarotových karet mluví snad za všechno).

plakát

Ve jménu cti (2023) 

Kvůli zdejšímu vysokému hodnocení jsem přeci jenom doufal, že půjde o něco víc, než jen o dnes tolik populární woke agitku, pouze zasazenou do 19. století (kdy měl samozřejmě zdravý feminismus smysl). Ale bohužel dočkal jsem se jen zčásti. Takže na jedné straně retardovaný polopatický příběh o spravedlivém boji multietnických feministických pokrokářů s bílými šovinistickými zpátečníky (v lepším případě latentními homosexuály), boji za spravedlivější zítřky. Ale zároveň lze ocenit dobovou výpravu, hlavně kostýmy, nebo zajímavý pohled do světa tehdejších duelů.

plakát

Atlas (2024) 

Jennifer Lopez (to je ta latina s pojištěnou prdelí) hraje "geniální specialistku", takže vskutku fikce jak se patří. Ovšem rozjezd je překvapivě svižný, akční, záživný, vizuálně pohledný. Robotí vzpoura, střílečky, města budoucnosti, pak šup do galaxie v Andromedě na planetu XY-01 a hned se to tam pěkně digitálně mydlí... Kurňa ani ve Star Treku nebo Alienech nelítali lidi do cizích galaxií a tady je to brnkačka, tak na dvě tři hoďky, jako busem z Prahy do Brna... Jo, paráda, konečně zase nějaký kosmický rubací mozkovýplachový scífko tohohle typu, říkám si. Jenže pak se začne Jennifer nekonečně synchronizovat se svým bojovým robotem, plkají spolu o ptákovinách, půlku času divák čumí na její vyzoomovanej fejs... No a směrem k závěru už to víc a víc připomíná spíš absurdní komedii, než pořádnou sci-fi rubačku a závěr už je vyloženě trapnej, takže z potenciálně nejmíň tříhvězdovýho filmu je sotva dvouhvězdovej a po použití ho hned hážu do koše, protože repete už fakt nikdy nebude.