Morien

(1001) Tyjo, celkem se divím, že tenhle film James Stewart i Frank Capra ve zdraví přežili. Intelektuálové si stěžují, že je ten film politický, fašisté si stěžují, že je ten film demokratický, demokraté si stěžují, že je ten film oligarchický... Film se sice v porovnání s hrdinovým obloukem, jak by měl asi ideálně vypadat, dostane někam do půlky nebo kousíček za ni, ale vzhledem k tomu, jak moc je na výsledku vidět ohromné úsilí a práce, tak jsem s tím v míru a vlastně nemám panu Smithovi co vyčítat. Naopak jsem vlastně docela dost ráda, že tam nejsou původně zamýšlené milostné triumfy a oslavné mávací parády na závěr. Kdo by to byl řekl, že Jimmy Stewart toho balíka zvládne tak přesvědčivě. Sice si pořád říkám, že podvratnou postavu by zahrát neuměl a/nebo nechtěl, ale co se týče těch "klasických Hollywood" mužů, tak určitě patří k mým nejoblíbenějším. A ještě post scriptum, asi jsem v nějaké shovívavé náladě, ale moc se mi líbilo, jak se Jean Arthur teskně mžily oči.

(1001) Panečku, to byla jízda. Frank Sinatra byl oukej, ale to, co provádí Laurence Harvey, no jéje! ( Plus fun fact, je to otec Domino Harvey, což jsem předtím nevěděla.) Miluji zombie robotické herecké projevy a postavy, které jsou tímhle způsobem koncipované. A vůbec miluji filmy, které jsou studené, chladné, odtažité, bez emocí a prostě si jedou tu svou. Navíc je radost najít něco takového v mainstreamové produkci (protože tento film považuji za mainstreamovou produkci) a natož ještě v roce 1962! Mnoho bonusových bodů si film vysloužil perfektní snovou scénou vymývání mozků. Na bitku mezi Sinatrou a Henry Silvou byla také radost pohledět. Angela Lansbury se na větší část filmu jaksi propadne do pozadí, ale její finále je tedy finále ve velkém stylu. Chápu, proč tam byla postava ztvárněná Janet Leigh, protože hlavním hrdinou je Sinatrova postava a ne Harvey, ale stejně jsem se nemohla ubránit dojmu, že v případě této role bylo obsazení herečkou jejího formátu trochu nežádoucí rozptýlení. Hlavním důvodem, proč ale přese všechno nadšení a superlativa nedávám plné hodnocení, je způsob, jakým film občas spadá do žánru (černé) komedie, což by samo o sobě bylo super, ale já si myslím, že se tak děje nekontrolovaně a neúmyslně.

Provizorně, musím o tom ještě kontemplovat. Ale abych pravdu řekla, tak první věc, která mi po shlédnutí běžela hlavou, byla "bravo".

Jedničku si vůbec nepamatuju a koukám, že jsem ji ani nehodnotila, ale tohle byla sranda. Jednohubková, ale sranda. Akorát mě teda znervózňovalo, jak všechny postavy znějí mnohem starší, než vypadají. Zvlášť na Violet je prostě slyšet, že ji mluví dospělá žena.

(1001) Film mě v některých neobvyklých aspektech svého příběhu mile překvapil a zaujal, ale při celkovém pohledu je prostě matoucí a nesourodý ten všudypřítomný souboj klasického hollywoodského narativu a queer podivínského úhlu pohledu Trumana Capoteho. Nejpatrnější je to asi v postavě Paula Varjaka, kterého se George Peppard ze všech sil snaží hrát jako klasického silného tichého typa, a přitom ta postava je asi všechno, jenom to ne. Patricia Neal je oproti němu strašně skvělá, a jelikož se jí daří dodat své postavě nejvíc podtextu, skryté ironie a sebeuvědomění, tak se mi na celém filmu líbila asi nejvíc. Co se týče Audrey Hepburn, tak jestliže jsem měla dojem, že v My Fair Lady šíleně přehrává, tak tady to rozhodně platí taky. Možná (a nejspíš) to byla v civilu opravdu fajn dáma, ale jakmile začne před kamerou rozbíjet věci nebo se vůbec pokoušet o jakoukoliv emoci, přijde mi to přehnané a neuvěřitelné. Samozřejmě kapitola sama pro sebe je ta absurdní a bizarní karikatura japonského umělce v podání Mickeyho Rooneyho - v rámci nastavené úrovně stylizace versus realističnost mi to prostě hlava nebere. Často u filmů, které jsou literárními adaptacemi, vypichuji, jak moc z filmu vyčuhuje nebo nevyčuhuje původní knižní struktura, a jestli je to dobře nebo špatně, a většinou to zmiňuji hlavně u filmů, kde je to špatně, ale zrovna v případě Snídaně mi to přijde to evidentní lešení jako plus, protože pomalé plynutí, nenápadné a zároveň skrytě komplikované zvraty a odbočky do rozsáhlých peripetií poskytují ideální prostor pro zobrazení vztahu mezi postavami a zároveň i jejich konkrétní osobnostní vývoj. Hlavně proto je mi ve výsledku vlastně dost líto, že se to všechno, stejně jako ústřední písnička, nakonec utopí v patosu.

(1001) Asi právě vyplodím další ze svých rouhačských komentářů, za které mi do pošty chodí výhrůžné vzkazy, ale tenhle film se mi zdál tak průměrný a nezajímavý, že vůbec nevím, co bych k němu měla ještě napsat. Kouzlo hereckého projevu Audrey Hepburn mne i nadále míjí.

(1001) Krucinál, pointu jsem uhádla při prvním záběru na krk hlavní hrdinky, ale stejně jsem na konci plakala. Nicméně platí, že Crimson Peak mě zaujal víc a na hvězdné kvality Faunova labyrintu to ani nedohlédne. S Crimson Peak to ale má rozhodně společný takový ten pocit, že celek má nakročeno k tomu být vynikající, ale v každé scéně a v celém tónu zůstává podivná chuť nevyváženosti, nejasnosti a skokovosti a slepých ramen vyprávění, že je ve výsledku lze označit maximálně za dobré, jestli chápete, co tím myslím. Celkem by mě zajímalo, jak se právníci dívají na to, že tady Doug Jones de facto hraje realistickou verzi svojí postavy z Hellboye, smajlík smajlík. Michael Shannon je pěkné monstrum, ale domnívám se, že už jsem ho viděla v jiných filmech využitého s větší finesou. Octavia Spencer začíná být moje oblíbená herečka. Někdo už konečně zakažte Alexadru Desplatovi psát ty uvzdychané soundtracky. Kolem a kolem je to ale taková divná outsiderská pohádka a takových se musím vždycky zastat.

Nevím přesně, o co se režisér snažil, zajímalo by mne, jestli to věděl režisér. V hlavě mi to matně navazovalo na film Kipur, zejména kvůli té snaze o "umělecký přesah".

(1001) Film jsem neviděla v době vzniku, ale teď můžu s klidem říct, že úplně šíleně zestárl. Ani původní "meč a sandály" filmy mě nijak zvlášť neberou, respektive údiv z kinematografie si představuji jinak než jako snahu filmařů postavit co největší kulisy, a Gladiátor není schopen projevit jakoukoliv reflexi, posun či sebeuvědomění oproti svým předchůdcům. Ten recyklovaný soundtrack je pěkná ostuda (i když si samozřejmě uvědomuji, že technicky vzato Piráti z Karibiku vyšli později a tím pádem jsou oni ti vykrádači, ale obecně mi pirátský soundtrack přijde slavnější a znám tu hudbu lépe, ostuda tak prostě padá na Zimmera a Badelta a je jedno, kvůli kterému filmu), plus podle dalších rozčílených fanoušků hudby kopíruje ještě alespoň tři další skladatele: Morriconeho, Holsta a Goreckiho. Navíc se film příšerně vleče, nedovedu si představit, jaké rozhodnutí vedlo k vydání prodloužené verze, která filmu rozhodně víc ubírá než přidává. Začínám mít podezření, že Ridley Scott kromě prvního Vetřelce nenatočil žádný film, za který by si zasloužil status legendárního režiséra. P.S.: Oliver Reed je bůh, Tommy Flanagan je cool, Joaquin Phoenix tady vypadá a mluví úplně přesně jako Jonathan Rhys Meyers a proč má David Hemmings v každém filmu to rozcuchané špičaté obočí? P.P.S.: Aha, tak po krátkém výzkumu jsem zjistila, že je tak nosil v osobním životě běžně a nebyla to maškaráda pro film, proto je tak má tady i v Equilibriu a jinde.

(1001) Pane jo, na takovou jízdu jsem vůbec nebyla připravená. Drámo antických rozměrů, navzdory slibům hlavní hrdinky. Film má začátek, prostředek, konec a vývoj směrem ku očištění (hehe), což je například něco, co valná většina dnešní mainstreamové produkce směle ignoruje. Nemůžu se rozhodnout, jestli je film absolutně depresivní, jak by se jevil vzdálenému pozorovateli, nebo jestli je to happy end z pozice obou protagonistek, jako když člověk sleduje někoho vlétat do černé díry, tak by se mu to zdálo nekonečné, ale když jí sám prolétává, tak se pro něj běh času nezmění (no jo, koukala jsem tůhle na Interstellar). Zároveň jsem pořád musela myslet na takový ten internetový "fakt"/drb, který tvrdí, že zlaté rybky závojnatky dokážou v paměti udržet pouze poslední tři vteřiny. Rozhodně bych řekla, že je to jeden z nejlepších LGBT filmů, jaké jsem kdy viděla, a to zkrátka proto, že to ve filmu nehraje žádnou roli. Je to příběh o lásce, zlomeném srdci, pomstě a přátelství. Tečka. P.S.: Ještě připomínka k tomu, že při správném překladu/interpretaci by se film měl jmenovat "Oranžové nebe" nebo "Červánky", současný český název nedává žádný smysl. -"Merry Christmas Eve, bitch."