Morien

Nemůžu říct, že by ve filmu bylo něco vyloženě špatně (kromě moc starých herců a hudby, která v určitých momentech jakoby vykrádala minimálně dva filmy, jejichž soundtracky celkem znám), ale přesto mám pocit, že to byl docela zbytečný výtvor.

Ezra Miller je dozajista požehnáním od bohů, ale pomalu mi docházejí kreativní způsoby, jak k těmto filmům napsat pouze wtf, tak zkusím svou myšlenku trochu rozvinout. Justice League vůbec nemá ponětí, co znamenají slova jako rytmus, gradace, intenzita, vývoj, plynutí, překvapení, očekávání, napětí, uspokojení. Každá scéna působí úplně stejně, bez rozmyslu, a nic nepůsobí skutečně a hmatatelně. Ten digitálně vymazaný knír funguje jako pěkné zosobnění veškerého toho marastu a jestliže ho Cavillovi vymazávali na dotáčkových záběrech a on vypadá digitálně v každém svém záběru, tak to znamená, že původně v tom filmu vůbec nebyl nebo co? Jsem zmatená. Plus Affleck vypadá taky v každém svém záběru tak nějak divně vyžehlený, jako kdyby se ho snažili nějak digitálně omladit nebo mu dodat alespoň trochu zdání života, nebo jako kdyby se ten opravdový herec rozhodl na to vykašlat a tak použili dvojníka a dodatečně na jeho tělo přidělali batffleck tvář z jediček a nul.

Když si vzpomenu, jak jsem strašně moc brečela při Králově řeči, tak je zcela jasné, že Joe Wright něco zcela zásadním způsobem pokonil, neboť tady jsem nehnula ani brvou. (A to ani Královu řeč nemám moc ráda, ale je napsaná a sestrojená přesně tak, aby působila mezi řádky a zcela konkrétně). Možná je to Garym, který se nemá o co opřít a tak se jenom pitvoří, možná je to Lily James, která nemá charismatu ani do kalíšku na vajíčka a jako překladatel pro diváka a zástupce "lidu" tak vůbec nefunguje, možná je to Kristin, která je tam úplně zbytečně, možná je to nevýraznou hudbou, která žádnou z těch "zásadních" scén nepodpoří a tak všechny splývají dohromady, a možná je to absencí vhledu či nadhledu, reflexe či záměru ze strany tvůrčího týmu. Tohle je taková ta inscenace, kterou pančelky na gymplu v hodině dějepisu pustí studentům a po jejím skončení řeknou "no a nějak takhle to bylo, příští týden test", ale není to film.

(1001) Oproti Busterovým trhákům se to zdá takové slaboučké, ale co si budeme povídat, brečela jsem jako želva.

(1001) -"You know what I say? I say one down, a couple hundred thousand to go. I don't mean to get on my high horse, but I'm telling you, I do not like the deer. I'm sick of it; they're taking over. They're like rats. They're destroying the ecosystem. I see a dead deer on the side of the road and I think: That's a start." Já kdybych byla režisér v Hollywoodu, tak taky dělám jenom horory. A zvlášť horory s dávkou černého humoru (hehe) rozprostřeného rovnoměrně vůkol čarodějnic. Jenomže právě kvůli tomu zdejšímu druhu humoru je film tak suchý, že se na něj (zvlášť v první polovině, nebo spíš v prvních dvou třetinách, a když budu úplně upřímná, tak ve všech čtyřech čtvrtinách) opravdu špatně dívá, neplyne to, vůbec to neodsýpá. Nevím, jestli jsem už tak rozmazlená, že mi trochu nestačí, když má film jenom začátek, prostředek a konec a ještě to dopadne přesně tak, jak to hned od začátku vypadalo... Například stačí jediný pohled na Allison Williams v její první scéně a následující vývoj se divákovi podbízí mnohem dřív, než na něj dojde. Nicméně hudba byla skvělá, tu jsem si užila. Asi to nakonec shrnu do diagnózy "debut" a těším se na příště.

Origin of love. ♥

(1001) Nevím, no. Když jsem film viděla jako dítě, tak mě vůbec nebavil, a teď jako dospělému mi přijde, že Příběh hraček ani není moc dělaný pro děti, spíš pro dospělé posedlé nostalgií, což nejsem, takže mě to taky nebaví. Takže jsou to ve výsledku dvě dobré Buzzovy hlášky a potom čekání na nevyhnutelný happy end.

Mary, mother of Christ, what the heck.

(1001) Sakra, Scarlett vůbec nezní jako Scarlett. No ale jestli jí během natáčení bylo fakt 17, tak se není čemu divit. Nicméně. Mám ráda Scarlett, mám ráda Billa, mám ráda filmy, kde se nic neděje, a mám ráda filmy o nenaplněné lásce, ale mezi mnou a Ztraceno v překladu nějak nedošlo ke kontaktu. Možná nemám ráda Sofii Coppolu.

Ale jo, jednou za dvacet let ve mně vyvstane tajemná potřeba se na to podívat.