claudel

Na švýcarský film narazím málokdy, ale vždy to stojí za to a dozvím se něco nového a zajímavého. Švýcarsko bývá často vnímáno jako výspa demokracie, neutrality a liberalismu, takže by málokdo tipoval, že ženy musely na volební právo čekat až do sedmdesátých let a v jednom kantonu až dokonce do devadesátých let. Ženou z boží vůle tento politicky přeryv vtipně i vážně zobrazuje. Příjemný film.

Musel jsem přijet do Drážďan v roce 2024, abych se podíval na český film z roku 2002 :-D Dává to smysl a asi tomu tak mělo být. Celý zážitek byl umocněn, že jsem Rok ďábla mohl vidět v malém kině v bývalé továrně čili ukázka projektu, jaký známe u nás například v Ostravě nebo Zlíně. Potěšilo mě, že se v tomto kině jednou měsíčně konají tzv. české filmové středy, v rámci nichž se promítají naše snímky. Já jsem měl štěstí právě na Rok ďábla. Uvědomil jsem si, že jsem od Petra Zelenky neviděl jen ty jeho dva hudební polo/pseudo dokumenty. Němečtí diváci se hlasitě smáli a já s nimi. Přitom zachycení místy až absurdního humoru lze stěží přeložit. Chytlavé Nohavicovy písničky zase naopak překlad ani nepotřebují. Přiznám se, že moc neznám tvorbu ani osobnost Karla Plíhala. Kdybych měl hodnotit na základě tohoto filmu, považoval bych jej za velmi podivného člověka. Nedokážu však posoudit, co všechno v souvislosti s ním byla fikce a co realita - mimochodem německé kolegyni jsem potvrdil, že Plíhal stále žije, samovznícení i pohřeb byly fikcí.

Budu se pořád opakovat, ale nejlepší je ta ústřední písnička. Určitě však trojku hodnotím výše než dvojku. Humor nevymizel a přibyla Vanessa Hudgens, i když na malém prostoru. Mexická zápletka také celkem fajn.