Niktorius

Pevné produkční vedení Shahrukha Khana a jeho ženy Gauri naštěstí udrželo režisérského patlala Anubhava Sinhu, autora několika filmových katastrof, v kolejích přijatelné kvality, ač zejména akčním scénám by vypilovanější režie určitě prospěla (přiznávám, že parodický úvod mne svou křečovitostí dost vyplašil). Není divu, že v Indii je Ra.One zároveň milován i nenáviděn - patří do totiž do identické škatulky jako podobně rozporuplně přijaté filmy Race, Tashan, nebo (plánovaná) trilogie Dhoom - přináší plný kopec bollywoodsko - hollywoodské zábavy, která je dočista eklektická a 'mindless', ale taky sympaticky fanouškovsky ztřeštěná a velmi profesionálně natočená. Zejména v tomto ohledu se Ra.One má čím chlubit, protože tolik působivých a kvalitních speciálních efektů se v jediném indickém filmu zkoncentrovalo poprvé. A jelikož sám Shahrukh kvůli filmu založil speciální trikové studio, tak určitě ne naposled. _____ Jako můj filmový vánoční dárek Ra.One určitě potěšil, za což mu s radostí uděluji řád Tří hvězdiček a půl._____ Více v mojí recenzi.

Ač na IMDb hodnocen podprůměrně, v kontextu přímočarých "vlasteneckých" akčňáků se Sunnym Deolem je Indian výtvorem naopak spíše nadprůměrným. Zejména po technické stránce nechává filmy jako Hindustan Ki Kasam (1999) daleko za sebou a nabízí eye-candy kameru, zajímavé lokace a občas dokonce i docela fajn akci (bitka v továrně, závěrečnou autobusovou demolici). V rámci svého žánru je ale unikátní hlavně absencí národního šovinismu a velkohubého pákistánobijectví. Muslimský terorista (a nejspíš zároveň Pákistánec) Vasím Chán, který se zjeví na samém začátku filmu, je sice vykreslen v takřka karikaturním střihu, ale nakonec je jeho význam zcela zastíněn zrádci pocházejícími přímo z řad indického národa. Úplně také chybí typické komentáře o muslimech a stoupenci Alláhovi jsou volně rozloženi mezi klaďasy i záporáky, aniž by to bylo nějak komentováno či zdůrazňováno. Přes řadu dílčích kladů však celý film nemilosrdně táhne dolů zvrtané vyprávění, které do akce nasazuje celou řadu potencionálně zajímavých motivů, ale ani jeden z nich není schopno rozpracovat a boj komisaře Svobody (Azáda) podává s takovou mechaničností a odtažitostí, že je v těch 171 minutách prakticky nemožné ubránit se návalům nudy. 50%

Pokud mě tato nízkorozpočtová debilita plná úděsných hereckých výkonů něčím zaujala, tak to bylo skutečností, že na rozdíl od spousty jiných filmů na téma "únos libovolného dopravního prostředku", se tady zavilí teroristé se svými rukojmími opravdu příliš nemazlí. Za pozornost též stojí legračně démonický zjev džihádistického vůdce Rašída Omara a paranoický závěrečný zvrat. Jsou mezi námi! ;)

V Česku má obutý Kocour tu smůlu, že pracuje s narážkami na pohádky a postavičky (říkankový Humpty Dumpty aka Valda Cvalda nebo dvojice Jacka a Jill), které jsou populární v anglosaském prostředí, ale u nás o nich něco matně ví jen ten, kdo trávil dětství se zahraničními televizními animáky. Avšak sám ústřední protagonista je natolik charismatickou, sympatickou a zábavnou postavou, že film utáhne i v místech, kde na to nestačí nedostatečně vyklenutý dějový nosník a zejména v těch chvílích, kdy se odhazuje svou polidštěnou masku a vrací se ke kočičí identitě, dovede bohatě pobavit i ty diváky, kteří skrze kulturní bariéru přehlédnou některé subtilnější vtípky.

Šel jsem na Válku bohů v premiérový den a nemohl jsem si nevšimnout, že publikum v sále je v průměru poněkud plešatější, než bývá obvyklé. Zdá se, že potencionální voliče DSSS do kina nalákal slogan "od tvůrců Třístovky". Ať už je Snyderova efektní komiksovka ze sympatií k fašismu obviňována právem či neprávem (viz koment Traffica), je nepopiratelné (viz třeba nechtěně humorná střihová videa skupiny White Media), že byla osobami ideologicky kroužícími v dosahu neonacismu přijata s vřelostí, neboť jsou v ní k nalezení všechny hlavní motivy, jaké mají hoši u pravého kraje rádi - především pompézní prezentace mytizované evropské minulosti, kde skupina srdnatých a svalnatých bělochů čelí náporu umouněných cizáků z Východu a oslava válečnictví i samotné fyzické síly lidského těla. 'Invaze východních hord' je dnes přitom aktuálním tématem nejen pro hospodské neonacisty, ale i pro daleko kultivovanější a společensky akceptovanější politické subjekty, v jejichž představách si dnes západní společnost podepisuje ortel blízké smrti tím, že do své multikulturalistické náruče vítá migranty z národů, jejichž rozpínavost kdysi král Leonidas potíral pomocí mečů. _________________ V porovnání s Třístovkou Válce bohů bezpochyby chybí korbely militaristického mačismu a vysoce estetizované (a tedy i líbivé a efektní ) podání zabíjení v ní má jen málo prostoru (především souboj bohů s Titány), přesto bych byl opatrný s tvrzením, že Tarsemovo dílo je vůči tomu Snyderovu ve vztahu antiteze, jak se občas povídá. _________________ Válka bohů se totiž ve svém líčení nepřátelské invaze proti hodnému a vyspělému národu také nevyhýbá tradičním klišé - nepřátelé jsou klasicky anonymizované (resp. spíše dehumanizované) hordy ukryté za maskami, vynikají poněkud tmavšími odstíny (byť spíše díky své zbrojí, nežli barvou kůže) a zdá se, že se vyznačují o poznání nižší úctou k životu a zdraví člověka nežli klaďasové - libují si v sebepoškozování a dokonce se o nich dozvíme, že vyznávají víru, která jim dovoluje zabíjet nemilosrdně a odhodlaně (tedy něco jako ono bushovské "jejich hodnoty jsou jiné [= horší] než ty naše"). Nechybí ani obligátní motivační proslov před bojem (Théseus přitom svá slova ve stylu "naučte se bojovat, ať můžete ochránit své blízké" snad přímo ukradnul Danu Landovi) a vydávání pokusů o diplomatické řešení konfliktu za projev slabosti či zbabělosti. Ukazuje se též, že vládce by měl naslouchat alarmistům, jejichž argumenty se opírají o mytologii a zdají se tedy být iracionální. A co je hlavní - máme tu dokonce jasný odkaz na západní obavy z migrantů a jejich údajně příliš vysokou fertilitu, díky níž si mají časem bez boje vydobýt dominanci: zloun Hyperion nás sám poučuje, že "největší mužovou zbraní je jeho sémě" a odhalí, že se chystá helénskou kulturu zničit především demografickou cestou. _________________ Dovolím-li si teď trochu zábavné nadinterpretace, mohu Válku bohů považovat za filmové pojetí neokonzervativního amerického náhledu na Evropu, která sice disponuje fyzickým potencionálem ubránit se nepřátelské invazi, ale chybí ji k tomu ti správní vůdci, jaké si nejprve musí vychovat spřízněná paternalistická mocnost zastoupená ve filmu bohy, kteří se o své lidské svěřence / partnery obávají a v nejhorších okamžicích do jejich bojů také intervenují.

Ač bývám občas podezírán z neomarxistického pohledu na svět, tato prostoduchá báchorka o radikálním přerozdělování časového kapitálu po vzoru Robina Hooda mě akorát štvala svou povšechnou laciností - více tou obsahovou, než řemeslnou (i při vědomí, že za 40 milionů dolarů se kdekoli mimo Hollywood točí výpravné epičnosti). Všude jsem četl, že Vyměřený čas je film, který vás donutí přemýšlet. A opravdu - stále usilovně přemýšlím, jak někdo mohl vymyslet takovou hovadinu a ještě ji sebevědomě narvat do kin. 35%

Tomu filmu můžu vytknout jediné: je pravděpodobné, že po jeho zhlédnutí už budu většinu dramat řešících mezilidské vztahy považovat za triviální blbosti. Jinak jsem si opět připomněl, jak diametrálně se "vývozní" íránské klubovky liší od běžné komerční produkce Blízkého východu a přilehlého okolí...

Nemůžu si pomoct od silného podezření, že Rodriguez přes začátkem natáčení nakoukával jihoindické akční komedie. Některé akční vychytávky jsem totiž viděl zatím pouze v nich a ve Spy Kids 4D. A co víc - čtvrtá Špiončata jde dokonce podobnými slovy jako průměrný drávidský akčňák i ohodnotit - atraktivní vizuál, hromada nadsázky, exaltovaný důraz na rodinné hodnoty, glorifikace vlastních hrdinů, odkazování na jiné filmy a zvrtané vyprávění, které negraduje a na několika místech se zatočí v kruhu. A k tomu ta zpropadená čichací kartička, co mi odmítala fungovat, i když jsem ji stíral jako o život...50%

Víceméně podprůměrná komedie, která sice obsahuje prakticky všechny masala ingredience (včetně odkazů na jiné filmy, které jsou zde ovšem otravně okaté, aby je náhodou někdo nepřehlédl), avšak jejich vůně je žel dosti vyčpělá. Dvě hvězdičky ale dávám za dvě velké přednosti, jaké tomu filmu nikdo upřít nemůže: 1.) Velmi chytlavé písně i klipy k nim 2.) Skutečnost, že u většiny záběrů s Katrinou Kaif se dá vyhonit.

Řemeslně nejvytříbenější pákistánský komerční film za poslední čtvrtstoletí. Pravda, ta pochvala má vzhledem k současnému stavu pákistánské kinematografie asi takovou váhu jako výrok "trikově nejdokonalejší slovenské akční sci-fi ve 3D", ale i tak si nemyslím, že by se našel někdo, kdo by Bolem opovrhoval kvůli jeho technickému zpracování. Horší už je to s jeho zjednodušeným a zmateným poselstvím, které se točí kolem tezí "modernita a racionalita = dobro, tradicionalismus a religiozita = zlo" a přehlíží přitom celou řadu sociologických faktorů, které chování lidí ve společnostech s pre-moderním uspořádáním ovlivňují. Film je také složen z několika nepříliš zdatně propojených epizodických příběhů, za čímž zřejmě nestojí jen Mansoorova snaha vyjádřit se "ke všemu", ale také pokus zamaskovat kvantitou dějových linek tvůrcovu neschopnost jeden nosný příběh dostatečně vyklenout. Vyprávění se přitom nevyhnuly některé zjevné nelogičnosti - v případě otcových záletů s kurtizánou například hlavním hrdinka zevrubně vypráví o něčem, o čem prostě nemohla nic bližšího vědět. Přes všechny chyby je ale Bol poměrně důležitý film - jak v kontextu probouzející se mainstreamové kinematografie Pákistánu, tak v kontextu tepání společenských nešvarů v této zemi, které z řad jeho občanů dosud nezní dostatečně hlasitě. 55%