BoredSeal

Taková pohoda, kterou Soavi završil svoje čtyřfilmové tažení hrůzy a halucinací. Vize hororu o vracejících se mrtvých se v Soaviho zpracování mění na existencionální drama plné černého humoru, pochopitelně vyprávěné v tradičně vyjímečném obrazovém stylu plném symboliky, které si svoje fandy určitě najde. Rupert Everett si to dost dobře užívá a diváci s ním. Soavi je prostě s Dario Argentem určitě nejlepší italskej horrorovej režisér, protože jeho filmy přesáhly hranice toho, co si lidi jako horor představují.

Vysvětlit, proč je tohle jeden z mých nejoblíbenějších hororů, bude těžké. Soavi rozjede nějaký základní příběh a pak už jen kreslí za dokonalého soundtracku temnou atmosféru šířícího se zla, které pohlcuje a přetváří všechno živé a racionální kolem do morbidního šílenství. Už legendární titulní sekvence nelítostného středověkého masakru naznačí, že je Svatyně něco extra, ale rozhodně nás nepřipraví na to, co přijde. Takhle si nějak představuju zlo. Jestliže mě v předchozím počinu Soaviho zaujala magorská sekvence vrahovy inscenace na pódiu jeviště, tak tenhle film má spousta takových originálních scén. Nemá cenu to nějak popisovat, prostě jsem se v 25 letech po premiéře téhle pecky bál jít v noci ve svém prázdném bytě na záchod.

Nádhera. Jeden z nejlepších hororů všech dob. Originální nápad se skoro nepříjemným, ale přitom přitažlivým druhem brutality a působivými organickými efekty. Prvotřídně napsané a zahrané postavy, hlavně Claire Higgins s důvěryhodně vysvětlenou motivací. Výborný soundtrack. A samozřejmě vyslanec pekel, Pinhead, tady opravdu působí děsivě, jako zlo, které jen koná své poslání, užije si to a nesmlouvá.Tohle se prostě Barkerovi povedlo.

Kouzlo Haute Tension nespočívá v drsné naturalistické brutalitě, ale ve způsobu, jakým je svázaná s hustou atmosférou a nervním dějem. Už jenom část filmu, kde se hlavní hrdinka schovává před vrahem v domě a je nechtěně svědkem masakru, je natočená tak zručně, že jsem podobnou tíseň už dlouho u nových hororů necítil.

Je dobře, že se Hřebejk přiklání svými filmy k současnosti, tu totiž už narůžovo malovat nemůže a ztráta paměti u haterů komunismu nehrozí. Každé připomenutí, že Češi jsou vyčuraní a bezcharakterní i dvacet let po revoluci, je v dnešní době potřeba. Jenže Kráska v nesnázích je řídká záležitost. Děj je mizernej, ve filmu se prakticky nic společenského neřeší a po letech nám akorát připomene jen, že tu kdysi byly povodně. Jinak jako vždy Hřebejkovi dělají křoví výborní herci. Díval jsem se na film, abych viděl Abrháma a Brejchovou a potěšil mě překvapivě i Schmitzer.

Jeden z nejlepších českých krimi seriálů, hvězdné obsazení (řada oblíbených hvězd v rolích takřka komiksových záporáků), luxusní soundtrack Zdeňka Lišky, který drží seriál i po letech o pár latěk výš. Je zajímavé pozorovat, že propaganda je zde servírována víc na úrovni než je to v laciných dílkách typu Gottwald nebo Svatopluk Kuřátko, možná vzhledem k rozpočtu a velikosti projektu svěřeného do rukou profesionálů. Zajímalo by mě separátní hodnocení jednotlivých dílů, protože některé díly jako Mimikry jsou v podstatě kultovní svébytnou atmosférou a obsazením, u ryze politických dílů jako Štvanice nebo Klauni se zase zvráceně pobavíte, jak se snažila KSČ přepisovat pár let staré dějiny, které si občané museli velmi dobře pamatovat.

Absolutní katastrofa. Tak otřesnou záležitost už jsem dlouho neviděl. Absurdní dialogy ("Tak nevím, co je horší, jestli být matka oběti nebo vraha" při otírání prachu z nábytku), stupidní scénář (scénky jako "Tak kde je to číslo domu, kam jedeme? Jéé sudá čísla domů jsou naproti!"), postavy bez charakterizace (kdo je hlavní postava?), tempo filmu nulové. Hlavně že kameraman rádoby-režisér Brabec věnoval velkou péči rekonstrukci znásilnění, nad takovou prioritou bych se docela zamyslel. Hvězdné obsazení se sexy Polívkovou v čele nic nezachraňuje.

Šílená umělecká kriminálka se skvělou vizuální stránkou. Škoda jen, že slušně rozjetou atmosféru Argento občas přibrzdí zbytečnými scénami. Ale tohle je definitivní Argento ve své top formě - výtvarná stylizace s výrazným soundtrackem od Goblinů a pár výborných vražd. Vsadím se, že tenhle film viděli členové Pražského výběru než natočili svojí první desku.

Jedna z Argentových špiček. Naprosto originální kriminálka, kterou si užijete i při repríze kvůli další analýze. K tomu přidejte výraznou výtvarnou stylizaci, výborný soundtrack, pečlivě velkolepé vraždy korunované krveprolitím na konci a nenápadný společenský komentář na téma detektivek, inspirací a vztahů autora ke svým dílům a konflikt starších generací se sexuálně uvolněnou společenskou náladou počátku 80. let. Udělat z kriminálky a jatek umění, to umí jen málo tvůrců a Argento je jedním z nich.

Tradičně argentovsky velkolepý snímek se hodinu a půl příšerně vleče a kromě oblíbených autorských prvků vás pobaví neuvěřitelně ufonské dialogy, výborný soundtrack tradičně od Goblin a velkolepé vraždy. Právě schopnost pobavení z bizáru je to, co vás obvykle přesvědčí Argentovu starší tvorbu ve slabších chvílích zatratit nebo vás naopak otráví a přijetí Phenomeny na tomhle bude těžce záviset, protože klasická noční můra a fóbie se rozjedou naplno až ve finále. Kromě tradičně úchylné dvorní herečky Darii Nicolodi tady hraje mladá Connellyová neuvěřitelně rozmazlenou otravnou nánu a roli Donalda Pleasance by v podstatě mohl hrát kdokoliv.