BoredSeal

Snaha zkopírovat model Lost s příběhem letecké havárie v Andách a dosadit středoškolačky - druhé dvě součásti jsou dobrý nápad. Obsazení pro obě časové roviny není špatné a dokud nezačne být jasné, že v 10 epizodách se stěží zodpoví všechny odpovědi, že to nebude dávat smysl a že někdo zapomněl, jak moc otravné byly v Lost záhady ostrova. Pokus usnadňovat si budování atmosféry 90. let neustálým nahazováním hitovek je velmi úmorný.

Poutavě natočený, který se neumí ke své škodě věnovat se jednomu tématu. Pokud má být ústřední téma příběh o manželství-přátelství, které Bernsteinovi udržují jako společenské alibi a o úvahách manželky, zda za své přátelství s manželem neplatí příliš vysokou daň v podobě osamělosti, pak ve filmu těžce chybí připomínka společenského diktátu heteronormativity, který by vyoutovanému LB bránil v kariéře (na dobový antisemitismus film nezapomíná a připomene ho v krátké scéně z mládí o vhodnosti změny příjmení kvůli kariéře). Bez externího zla pak působí občas jako jediná homofobka manželka, a to záměr tvůrců asi být neměl. Zbytek filmu je tvořen různými záběry Coopera prožívajícího hudbu nebo randění, aniž bychom se ve smyslu klasického životopisu dozvěděli něco podrobnějšího o kariéře LB (v tomhle smyslu působí nedávný Tár jako kvalitní filmový portrét fiktivní dirigentky). Spíš se to mělo jmenovat Montealegre, protože je to celé o tom, jak je s maestrem nebo jak čeká, až se maestro vyřádí s hudbou a přijde domů. I když tvůrci umí vytvořit a sehrát občas dojímavé scény, jako celek je film úmor.

Psycho stalkerka Streisand vyráží do ulic San Francisca s úmyslem někoho sbalit a když to neklapne s pekařem za výlohou, vrhá se s cílem vyhrát za každou cenu na nebohého, již zasnoubeného doktora. Ale mimo děsivou Barbru je film ukázkou zábavné praštěné sedmdesátkové komedie, kde nechybí honičky v autech, vtipné dialogy i výborný "obrazový" humor - např.  za těžký den nosičů skla si film zaslouží respekt.

Snaha tvůrců o drsné drama je místy až komická. Casting posbíral všechny herce schopné zahrát a vypadat jako ranaři (takže povinně Čermák, jakkoliv jeho stereotyp už zparodovala role militantního panice v Prvokovi a spol., Jankovský a českými diváky oblíbený herecký univerzál ve formě Ondrík, do malé role sehnali vizuálně působivého Daniela Szelezsána, dvourozměrný příběh jeho postavy ale bohužel nedává představiteli předvést víc slušnou figuru) a načrtnutý příběh by vás zřejmě z vyprávění zaujal, ale pokulhává jeho realizace a přes všechny ty zašedlé sklady, garáže, chodby a kontejnery převládá pocit umělosti. Postavy se chovají často naprosto WTF. Herectví Ondríka je tady zneužité, aby předváděl kromě drsňáctví různé manifestace vnitřní trýzně nebo zvláštní stavy, kdy se před kamarádem na vozíku svlékne a jde nahý do jezera okolo sebe vysypat do kruhu popel (chudák Čermák by při vylézání musel zřejmě sledovat full frontal mokrého Ondríka s nalepeným popelem jeho blízkého tvora na těle, což by dodalo rozptýlení skutečně zábavnou myšlenkovou rovinu). Snaha stále zvýrazňovat element ultradrsných chlapů (třeba komickou málomluvností, když se to ale moc nehodí) dosahuje komického vrcholu ve scéně, kdy dvěma přátelům připravuje snídani mluvící slečna, kterou totálně ignorují a jen tvrdě zírají, kdy je těžké nevybouchnout smíchy. Policajt Javorský se vlastně vůbec nechová jako policajt. Jistá postava z tělocvičny dokáže kvůli společenskému stereotypu obstarat v příběhu jak prvek kontaktu s podsvětím, kriminálnictví a bezcitnost tak, jak se to prostě hodí, aniž bychom se o ní vůbec něco dozvěděli kromě toho, že to je díky kondici a vizáži zjevně cílevědomý boxer, co možná vůbec takové věci nemá zapotřebí. Je třeba pochválit zatím ještě neokoukaného Jankovského za super kreaci psycho feťáka, je tak dobrý, že v podmínkách českého filmového průmyslu zřejmě podobnou roli bude dostávat pořád i v budoucnu. Díky nechtěnému pobavení a dobrému hereckému standardu, jen bohužel tlačeným do mimózních performancí film pro rozveselení v průběhu týdne doporučuji a doufám, že pokusy o český noir mohou dopadnout i do budoucna lépe.

Velmi zdařilý pochmurný film o začátku konce zažívaného dvěma rodinami střední třídy z New York City, kterému bude zřejmě část publika vyčítat nedoslovnost. Vedle fajn kamery a herců je jeho síla v kvalitním zprostředkování tísně a nejistoty, kterou protagonisté zažívají při dovolené po náhlé ztrátě běžných komunikačních spojení a informací a která zůstává i v závěru, protože pokus vše vysvětlit stojí na domněnkách přeživších a jejich pohledech na svět, nikoliv ve skutečné pravdě, tak jak by to bylo i ve skutečnosti.

Závěrečný díl Extras s celovečerní stopáží v podstatě není moc komediální jako předchozí epizody a je taky příliš dlouhý na to, aby neznudil klasickým příběhem prozření a polepšení jedné celebrity. Gervais tady jede podobnou náladu a téma jako ve většině své tvorby, kde se snaží lidem nalákaných na komedii říct něco vážného, ale v tomto případě už jsme to všechno už někde viděli.

Trochu přeplácaná a někdy nudná minisérie, kde si pořád někdo s někým dává dostaveníčko v šest ve fitku nebo v sedm u Sprévy a kde si bezdomovci zpravidla udržují kvalitní chrup, délku vousů a pečují o svůj účes. Některé příběhové linky jsou zajímavé, ale působí tady dojmem něčeho navíc (adopce). Samotná detektivní linka dospěje v poslední epizodě do dobrého uzavření, ale pecka jako celek seriál není.

Vizuálně vytříbený dokument o soutěži Mr. Leather Brazil, který se snaží diváka seznámit s kožeňáckou scénou a skrz kandidáty trochu přiblížit filozofii nebo historii drsňáctví v popkultuře. Nic se tu nezastírá, dojde i na pár lechtivých záběrů a z různých sekvencí srší i decentní explicitní gay humor.

Zklamání. Film postrádá nějaké speciální tempo, atmosféru nebo nápaditost, ale jeho hlavní problém je velmi nesnesitelná sebestředná postava, velmi sobecká vůči svému okolí - dobře zahraná Franzem Rogowskim, který jí svým vzhledem dodává extra porci nesympatičnosti. Pocit diváka není ten typ dobré filmové depky, ale spíš otrávenosti z chování člověka a neschopnosti lidí ho celou dobu poslat do háje. Je tam odvážná erotická scéna Whishawa a Rogowského a režisér se (vedle nářků nad udělenou nepřístupností mládeži) chlubí, že nepotřebovali intimního koordinátora na place, ale film to nijak neobohatilo.

Masivní dokument o vzniku RoboCopa, kam se podařilo dostat téměř všechny lidi kromě mrtvých a Roba Bottina, probrat snad všechny aspekty natáčení a produkce i historky o náročné atmosféře při natáčení, dokonce dojde na vykopání řady vystřižených scén i alternativních brutalit, které jsem doteď neviděl na žádné edici. Asi jsem podobný dokument viděl jen o Carpenterově Věci a tohle je díky stopáži a pečlivosti autorů o pár pater výš. Jestli jste chtěli z oblíbeného filmu vydolovat po mnoha reprízách ještě trochu lásky, tak tenhle dokumentární seriál je způsob, jak toho dosáhnout.