Adramelech

Originální vize apokalypsy, která vůbec není spektakulární. Konec lidstva nenastane výbuchem supervulkánu, dopadem meteoritu, jadernou válkou ani epidemí a už vůbec ne v důsledku příletu mimozemšťanů nebo průlomu lovecraftovských potvor z jiné dimenze. Příroda to, zhnusena člověkem, prostě zabalí. Experimentální forma filmu se v  tomto případě celkem dala snést.

Pozoruhodný a drsný kriminální příběh natočený dle skutečné události, k níž došlo v zemi, kde bych nechtěl být ani namalovaný na zdi. Trochu mě zarazilo, že přes anglické dialogy byl namluvený česky dabing. Diváci, kteří nechytají mluvenou angličtinu, jako např. já, se bez dabingu nebo titulků neobejdou, ale tato varianta tlumočení nebyla příliš šťastná a dost mě rušila. Titulky by rozhodně byly lepší.

Když přistávají mimozemšťané, tak všichni rozumní tvorové raději utečou: jelen, pes i ženská. Je to však právě tato neohrožená indiánka, který se posléze vypraví ulovit mimozemského predátora. Film se odehrává v krásném přírodním prostředí a hlavní hrdinkou je pěkná sympatická holka. Ženy jistě ocení její originální líčení, které by aspoň pro některé z nich mohlo být inspirativní. Jako bonus se dovíme i něco o nesnadném prosazování emancipace žen kmene Komančů na počátku 17. století. Boj s vesmírnou obludou, opatřenou všemožnými blikátky a zaměřovači, je dramatický. „Máme ho. Ne, on má nás.“ Akční film s potřebnou dávkou gore, dobrodružství a romantiky, a pokud nebudeme bazírovat na nějaké logice příběhu, je to docela příjemné pokoukání.

Divácky vděčný výpravný film čerpající z řecké mytologie. V našich kinech běžel někdy začátkem osmdesátých let. Už tehdy mě zaujalo, jak bohové pomocí eidolónů manipulují s lidskými osudy a někdy přitom i švindlují; v takovém případě pak v hmotném světě pozorujeme poruchy kauzality. Dovoluji si ctěná božstva upozornit na současnou neutěšenou situaci v Evropě a volám: „Vypusťte Krakena!“

Film začíná jako jízda hrůzy: v autě feministky, u silnice mimozemšťané, s tím by dobří filmoví tvůrci mohli nemálo udělat. Výsledkem je však bohužel dílo podprůměrné úrovně, žánrově konverzační drama s prvky dost laciného hororu. Ani černá obrazovka po většinu filmu mě právě dvakrát nenadchla. Kromě toho mi vadily příliš malé titulky. Mimochodem, nechápu, jak někdo může na slizkou mimozemskou potvoru sahat prstem. Já bych do ní leda tak dloubnul klackem, a i to bych si rozmyslel. Zdá se, že Země doplácí na to, že se naše sluneční soustava nachází na okraji galaxie, takže ji navštěvuje převážně vesmírná spodina, která je vesměs slizovitá, chapadlovitá a lidožravá. Kultivovanější formy života zavadily o naši planetu jen zřídka, a to spíše v dávné minulosti. Např. na našem území se nalézají tzv. bílinské koule, jež jsou zkamenělými bobky mimozemšťanů, kteří před 15 až 20 milióny let cestovali kolem Země a odskočili si sem na záchod.

Jeden z možných pohledů na kubánské dějiny, po umělecké stránce slušně umělecky ztvárněný. Každý režim má své světlé i stinné stránky, záleží na úhlu pohledu, pročež se lidé co svět světem stojí stran politiky nedokážou shodnout. Níže nabízím svoji ryze subjektivní glosu, jde o autentický záznam snu. – Fragment snu o emigraci na Kubu – (v noci z 15. na 16. června 2017)      Protože kapitalismus se už nedá vydržet – protikuřácký zákon byl poslední kapkou – a jelikož Evropě hrozí brzká islamizace, rozhodl jsem se emigrovat na Kubu. Doprovázet mě budou dvě ženy: Tereza a ... (Poznámka: Říkejme jí Jindřiška. Skutečné jméno si už nedokážu vybavit, přestože ve snu jsem je znal. Jde o osobu, s níž jsem byl v kontaktu v roce 1984. Když se o rok později dozvěděla, že se stěhuji do Rakouska, vyjádřila politování, že nemůže jet se mnou. Řekl jsem, že bych ji s sebou rád vzal, ale že nevím, jak by se to dalo zařídit: „Oženit se s tebou nemohu, adoptovat tě nemohu, ledaže bych tě deklaroval jako spoluzavazadlo.“)      Tereza mi bude velmi ku prospěchu, protože umí španělsky. Rozhodla se, že se vykašle na svého amerického manžela, nechá ho v Čechách i s dítětem a spolu se mnou a s Jindřiškou začne nový život na Kubě. Trochu mi dělá starost, jak propašovat do ciziny teprve šestnáctiletou Jindřišku, aby mě její rodiče nenaháněli kvůli únosu. Bude třeba zamést stopy. Vymysleli jsem to takto. Tereza půjčí Jindřišce svůj americký pas a sama se bude prokazovat českým pasem, takže na letišti v Praze by nemělo dojít k problémům. Na Kubě by však americký pas nepůsobil dobrým dojmem, proto na letišti v Havaně bude Jindřiška na chvíli symbolicky ovinuta kobercem a prohlášena za spoluzavazadlo, takže na kubánské území oficiálně vůbec nevstoupí. Později ji nahlásíme jako naši dceru, která se nám narodila až po příjezdu a v příznivých klimatických i politických podmínkách Kuby rychle vyrostla. Nicméně je třeba předem zařídit, aby to kubánští celníci akceptovali.      Bavím se o tom s jedním v Praze žijícím kubánským podnikatelem, který zná tamější poměry a ví, koho podplatit. Slibuje, že to zařídí. Je to míšenec s vizáží sicilského mafiána. Na první pohled sympatický a důvěryhodný člověk. Ptá se, co budu na Kubě dělat. Říkám, že mám v úmyslu začlenit se do komunity čarodějů kultu palo a živit se jako palero.      Jednám na kubánské ambasádě o možnosti kuřáckého asylu na Kubě. Úředník se ošívá: „Kubánská vláda důrazně odsuzuje skutečnost, že v České republice je diskriminována víc než třetina populace, ale váš případ by se mohl stát precedentním. V posledních letech registrujeme stále stoupající počet migrantů z Evropy: Irové, Angličané, Němci... Samé kuřácké asyly! A teď to vypadá, že podobný exodus začne i u vás. Jenže Kuba je, ehm, ostrov, a není, abych tak řekl, nafukovací. Tři a půl milionu Čechů bychom přijmout nemohli. Proč místo toho, abyste si ve své zemi vybojovali slušné a důstojné životní podmínky, chcete všichni utíkat do Latinské Ameriky?“      Úředník se zajímá o můj kádrový profil. Ukazuji mu potvrzení o mých kontaktech s rakouskou ultralevicovou skupinou Rudý krtek, které mi obstarala jedna spřátelená vídeňská punkerka. Úředník říká, že takový doklad má váhu a nepochybně bude zohledněn: „Vypadá to, že vy ten kapitalismus asi vážně moc nemusíte, že? A co vám to vlastně zazlívali komunisté?“ „Kritiku zleva,“ odvětím trochu rozpačitě. „Por Dios!“ zvolá muž a rozesměje se.      Zajímám se, jestli nehrozí, že by Spojené státy po Fidelově smrti vyvezly na Kubu tu svoji demokracii. Prý nic takového nehrozí. Kubánský lid to nedovolí a Raúl to ohlídá.

Film o existenciální krizi postaršího úspěšného muže. To takhle člověk žije, je televizní hvězdou, fanynky mu píšou obdivné dopisy a některé mu i posílají své kalhotky, a on najednou zjistí, že ho jeho život nenaplňuje. No to je ovšem smůla a rozhodně je to námět pro filmové drama. Ale život seniora, který je slavný, má peníze a pořád se o něj zajímají ženské, je fakt pod psa, to uznávám. Komu by z toho nezačalo hrabat? Z filmu plyne poučení, že štěstí a smysl života je třeba hledat v nějakém americkém zapadákově. Není to špatně natočené, pouze mě to moc neoslovilo a vlastně ani nezajímalo.

On: „Co to povídáš? Copak jsi spadla z nebe?“ Ona: „Jo.“ On: „V tom případě jsi asi dopadla rovnou na hlavu.“ Pohádka o tom, že ženy padají z nebe, pročež je mezi muži tolik sběratelů meteoritů. Chci říci parádní fantasy s dynamickým dějem, vtipnými hláškami a spoustou pěkných vychytávek.

Po všech stránkách hodnotný klasický film. Nejvíc se mi líbily výjevy ze života amerických dětí. Poskládat sedmiletou holčičku do pneumatiky od traktoru a kutálet ji musela být velká zábava. Nevím, proč mě to v dětství nenapadlo. Kdybych ten film v roce 1963 viděl v kině, tak bych tuto hru bez váhání vyzkoušel. Škoda, že se u nás nepromítal.

Film pojednává o tom, jak média manipulují s veřejností, a ukazuje prolhanost novinářů i politiků. Dobré jsou scény, jež demonstrují, jak se dramatizují televizní reportáže o válkách, aby se divákům zahrálo na city. Anebo záběry ukazující zachraňování černých „plaváčků“ z moře! Od cca 0:39 do 0.40 je velmi stručně nastíněn program NWO. U nás se o NWO nemluví, a pokud ano, tak se označuje za konspirační teorii. Ve Francii je situace patrně již zralejší. Ne všem problémům, s nimiž se Francie potýká, se zde dostalo pozornosti, ale i tak je to celkem odvážná kritická sonda do morálního marasmu, v němž se v současnosti nachází nejen Francie.