Frekvence

Já nevím, co bych měla Frekvenci vůbec vytknout, možná název, protože ten mě dost dlouho (nevím proč) odrazoval :-) Osobně bych přivítala občas takovou frekvenci a myslím, že je to touhou mnoha lidí, ale tohle je holt jen sci-fi s výborným scénářem a hereckým obsazením. Ano, je to klasické dítko své doby, kdy se jich narodilo určitě ještě spoustu, ale mně se líbilo právě to zvolené téma a celkově měla Frekvence to správné grády. Tečka a čtyřka. (25.03.2014)

O tomhle filmu mi povídal kamarád, a říkal jsem si podle vyprávění, že je to určitě film, který není originální a podobných předloh už bylo mnoho. Ten týden film běžel v televizi a já jsem se ze zvědavosti na něj podíval(také kvůli sympatickému hodnocení na ČSFD). Zprvu jsem si říkal, že to vypadá na tuctový film, jenž začátek nevypadal moc vydařeně. Ale postupem času mě film velice zaujal a začal nabírat vysoké tempo. Byl jsem mile překvapen kvalitou scénáře a originalitou jenž film přinesl. Velice jsem fandil hlavním hrdinům, aby jim to vyšlo, jelikož takovou možnost promluvit si ještě s otcem bych chtěl mít taky. Příjemný herecký výkon Dennise Quaida a Jamese Caviezela, a tím Frekvence získává ode mne zasloužených 5 hvězdiček... (25.11.2006)

Frekvence na tom, co se týče logiky, není úplně nejlépe, nicméně já si ji užil více než Osudový dotek, Svěrací kazajku či Dvanáct opic. Všechno jsou to u mě sice pětihvězdičkové zážitky, Frekvence však i díky hereckému duu stojí ještě o stupínek výše. Dennis Quaid patří stejně jako James Caviezel mezi mé oblíbence, a tak není divu, že jsem od Frekvence očekával hodně. A hodně jsem taky dostal. Časové paradoxy neřeším, jednak bych je musel řešit v každém podobně laděném snímku (včetně všech tří dříve zmíněných), navíc jde o žánr sci-fi, ke kterému předem přistupuji vždy s jedním okem přivřeným. Gregory Hoblit měl práci hodně ulehčenou, diváka dokáže vtáhnout do děje samotný příběh, a když ne, tak to za něj udělá ústřední dvojice či hudební doprovod Michaela Kamena. Hoblit tu je jen aby dohlédl na to, jestli bude film správně držet pohromadě. Konec je sice hodně přehnaný po logické stránce, ale mé přivřené oko tentokrát ztrátu půlhvězdičky zachránilo. (19.03.2009)

Pro téma cest časem a ovlivňování minulosti platí, že je nemožné důsledně vychytat všechny vznikající časové paradoxy. A tak, přestože je ve Frekvenci těch lapsů celá řada, je lepší se v nich nešťourat a spíše si užívat parádní jízdu příběhem, který vás donutí netrpělivě čekat na každou další scénu, každý další nečekaný zvrat způsobený zásahem do minulosti. Skvěle napsaný scénář kombinující krimi thriller, sci-fi a rodinné drama je totiž plný napětí a zvratů přestože je z velké části postaven na dialozích. A je tomu tak í díky dokonale sehrané dvojici Quaid a Caviezel v hlavních rolích. (31.05.2010)

"Minulost je zvláštní věc. Každý má ve skříni kostlivce, jen se neví, kdy vyskočí a kousne vás do zadku." Kdo by nechtěl změnit svou minulost? To by chtěl asi každej, ale jen John má vysílačku, tátu odhodlanýho znovu neumřít a baseball. Jistě, baseball. Bez něj by totiž nikdo nikomu nevěřil. A spojení táty s Náčelníkem by nezpůsobovalo vstávání chlupů na těle. Potom už se mi to ovlivňování minulosti až tak nepozdávalo, v neustálejch změnách přítomnosti jsem se ztrácel víc než John a tak jsem zahodil kritický myšlení a začal jsem si přát, aby to nějak slušně dopadlo. Dopadlo. A donutilo mě to zamyslet se nad moudrem Julie: "Stáří není špatný ... když se ho dožiješ." (10.04.2019)