Záhadná bouře

Taky jsem si ve své době na Španělech ujížděl. Pokud vám současná španělská produkce sladce laská šourek, tento kousek se ve sbírce rozhodně neztratí. Stejně jako Los Ojos de Julia, El Cuerpo, La Cara Oculta, Contratiempo či první dva díly REC staví tento film na profesionálním řemesle, skvělých hercích a dobře napsanému scénáři, což je taky jeho kámen úrazu, jelikož stačí vidět tři takové španělské thrillery a prokouknete všechny karty dlouho před koncem a zde ten konec přichází o dobrých 30 minut později, než by bylo záhodno, ve snaze pojmout vše co nejpoctivěji a dát všem skulinkám co nejvýživnější dovětek, nedbaje na natahování příběhové fusekle až někam pod koule a na klesající záživnost příběhu. Solidní porce pro milovníky této evropské odnože, ale všechny výše zmíněné filmy bych doporučil o něco víc. (24.08.2019)

Hned ze začátku jsem si říkal, holka nepokoušej osud a neobracej minulost, můžeš být se zlou potázána. A ona i přes osobnostní hysterii neváhala a realitu převrátila. Adriana Ugarte je sice krásná a zároveň nosná část příběhu, ale kdyby nebyla tak hysterická, vůbec by k tomu převrácení historie nemuselo dojít. To, že změníte chod dějin, může způsobit cokoliv. To přece ví už třeba i malé dítě políbené teorií chaosu. Nicméně, budiž. Film Záhadná bouře by se bez toho neobešel a hlavně ta bouře, co se přehnala několik dní Španělskem, by pak neměla vůbec žádný smysl. Výsledek je ale více než solidní. Netflix má na španělské tvůrce čmuch. (13.04.2020)

Další skvělý snímek od Oriola Paula. Znám od něj ale i lepší věci. Celé je to postavené na podobném cestování v čase, jaké bylo použito v Mužích v černém 3. Žena se během zvláštní bouře prostřednictvím videokamery a staré televize spojí s chlapcem z minulosti, aby mu zachránila život. To ale ten její obrátí vzhůru nohama a ona přijde o dceru. Snaží se tedy vše vrátit zpět, ale to není tak jednoduché. Podaří se jí vše napravit a dceru zachránit? "My se známe? Ano, ale nepamatuješ si to." (04.04.2021)

Výborný příběh, který hned od začátku chytne a nepustí. Neřekl bych, že je to klasický scifi thriller, ani klasika o cestování časem, spíš hlavní hrdinka skončila ve dvou paralelních světech, aniž by o to stála. Nechtěl bych k tomu psát scénář, ale po Contratiempu a El Cuerpu se jeden zdokonalí. Španělé zase zabodovali, šoupli tam samý fešáky a fešandy, potěšili i s Belén Ruedou a hlavně se dal pochopit ten zamotanej děj. Poctivá čtyřka. (30.03.2019)

Oriol Paulo zmiešal Okno do dvora s Frekvenciou a výsledkom nie je žiadna zlátanina, ale prepracovaný a logicky do seba zapadajúci scenár. Obrovskou výhodou je, že film sa nikam neponáhla a tak má divák v deji po celý čas prehľad a nikdy sa nestratí. Napriek tomu film dokáže v tie správne momenty prekvapiť. Kto ale pozná aj ostatnú Paulovu tvorbu, možno na niektoré veci dojde skôr, než tvorcovia zamýšľali. Priznám sa ale, že mne tá hlavná pointa došla až spoločne s prezretím hlavnej hrdinky. Popravde ak by film skončil v čase 1:50, nič by sa nestalo, Vera sa tu totiž ocitá v momente veľkej dilemy, ale aj nasledujúci dej, ktorý sa snaží všetko poctivo uzavrieť a aj tak učiní, ma nesklamal. Len ten predchádzajúci, prvý koniec, by mi k plnej spokojnosti úplne stačil. No a ak má niekto dojem, že Oriol Paulo je súčasný španielsky Hitchcock, tak s ním súhlasím. Kto mu v subžánri mind-fuck trileru dokáže v Európe v súčasnosti konkurovať? (25.08.2019)