Hranice života

Pořádná psychárna - to si říkáte v průběhu celého filmu a myslíte na to, jestli to náhodou není nový Lynch.... Při spoustě výborných režijních "vychytávek" a složitosti děje jsem si říkal, že mi případné nepochopení ani nebude vadit. Tady v tomhle případě by mě "forma" byla schopna uspokojit i bez "obsahu".... Na konci to ale celé do sebe zacvakne a vám se při probíhajících titulcích začnou vracet před chvílí viděné scény z jiného pohledu a dochází vám, jak to celé bylo vynikající (tedy některým z nás :) ..... (19.03.2006)

Čítanková exhibice filmových postupů, které vypadají zatraceně cool. Paradox je, že závěr, který vám vysvětlí, co jste to vlastně viděli, redukuje všechny významové roviny filmu na pouhé "vysvětlující pojítka". I z hlediska žánrového je konec jaksi zbytečný - Hranice života se snaží zařadit se ke skupině filmů, jejichž závěr přináší divákovi prozření a přehodnocení celého filmu (podobně jako Šestý smysl, Vesnice atd.). Divák však není koncem překvapen, protože do sebe zahleděná forma mu už od začátku říká, že něco takového na něj na konci čeká. Pokud bych měl srovnávat například s tvorbou Davida Lynche (jehož jméno je zde v komentářích hojně skloňováno) najdu mnoho podobných postupů, které však mají naprosto jiné vyznění a funkci. Hranice života je čistě racionální film, který má všechny své stylistické výstřelky odůvodněny. Lynch naopak využívá těchto postupů naprosto svévolně a bezdůvodně (například pouze na principu asociací) a dosahuje tím přesahu (transcendence). V Hranici je vše však vykalkulováno do posledního detailu, takže pokud si film několikrát pustíte, veškeré jednání a postavy si budete moct logicky odůvodnit. To u Lynche nebudete moct nikdy a proto si i myslím, že Lynch je daleko víc zábavnější a nabízí i opakovaně hutný zážitek. Neodpustím si na závěr ještě lehké přirovnání: Hranice života je jak matematický příklad - složitý a komplexní. Pokud ho však už jednou spočítáte a dojdete k výsledku, nemáte důvod proč se k němu vracet a dále se jím zabývat... (03.12.2008)

// Napsal David Benioff? What? Natočil Marc Forster? Cože? Autoři Game of Thrones a Quantum of Solace pod jedním projektem, v hlavních rolích s Ewanem McGregorem, Ryanem Goslingem a Naomi Watts? Kdyby mi tohle někdo ještě včera řekl, asi bych jen kroutil hlavou. Teď už jsem ale vzhůru a najednou to všechno dává smysl.. (14.09.2015)

Jasně, Forster měl za lubem natočit neo-Lynchovinu, což se mi dařilo nějakých 90 minut, ale při tom závěru a trochu, přiznejme si, suchém rozluštění to nedopadlo nejlíp. A ten, kdo ten závěr nepochopil - tak to toho upřímně lituji, protože je dement. Hádanka na konec. Víte proč všichni tak rádi obsazují Naomi Watts? Protože umí skvěle hrát, a to bohužel jako jedna z mála. :-) (28.11.2009)

Forster si hraje na Lynche a postupně gradujícím dějem, zajímavou vizualizací (občas lahůdkové prostřihy mezi jednotlivými lokacemi) a ruku v ruce s narůstajícím zmatkem v divákově hlavě směřuje k vyvrcholení, k velké pointě, která vůbec nic neobjasní a nutí k mnoha výkladům. Těmi jsou: a)pointa je tak triviální, až to bolí...b)je tak sofistikovaná, že jí nikdo nechápe...c)Forster jenom diváka lacině tahá za fusekli. U mě je to za a) a k tomu podotek, že zatímco ´lynchoviny´jsou ve své bizarnosti vzrušující i po opakovaných shlédnutích, STAY je haluzí tak na jedno zkouknutí. A mimochodem, Gosling byl vynikající, Mc Gregor odvedl svůj standart a Watts je tu jen pro okrasu. (30.03.2006)