Pan Nikdo

Originální film...a hlavně svého druhu experimentální snímek, blízký třeba Tykwerově Lole běžící o život. Život chápaný ve své komplexnosti jako křižovatka, neustálá dualita možného, buď x anebo, mince s možností ano x ne, zhmotněná ve své teoretické podobě paralelních vesmírů. Tam, kde kupříkladu Milan Kundera ve své Nesmrtelnosti nechává z pouhého gesta vzniknout hrdinku románu, jiný umělec, známý belgický režisér Jaco van Dormael, nechává ve svém scénáři z teoretických závěrů kvantové fyziky, teorie superstrun, vícedimenzionálního vesmíru atd. vzniknout hrdinovi se signifikantním jménem Nemo Nobody. Je nikým, jelikož je výslednicí mnoha různých křižovatek, které rozhodovaly, jakým směrem se bude ubírat jeho život. Coby nomen omen prochází pan Nikdo skrze nekonečné možnosti možného a vystihuje tak ryze postmoderní fenomén - defragmentovaný, nelineární, synkretický dějový chaos, přesně podle zákona entropie. Přesto má každá nahodilost svůj řád a chaos lze zmapovat pomocí stromovitého diagramu podobně jako kolejiště velkého vlakového nádraží. Režisér Jaco van Dormael natočil skutečně vícevrstvý a v tom nejlepším slova smyslu filosofický film (jistě, jde o jakousi pop-metafyziku, v mainstreamovém filmu nelze ani nic hlubšího čekat), přesto jeho meritem zůstává především stěžejní lidský cit - láska (a to ať už v jakékoliv podobě - nemusí to být nutně vždy ta partnerská, ale i rodičovská atd.). Proto se Pan Nikdo nejvíce jeví coby ,,Věčný svit paralelní mysli", abych užil aluzi k asi nejpodobnějšímu snímku Michela Gondryho. Van Dormael se neustále vrací k variovanému detailu oka - to, co vidíme, nemusí být nutně pravda, může jít o zdání, fikci, jsme zpátky v Platonově jeskyni. Symbol smyslového vnímání je vysokou četností zařazených záběrů detailu oka zbaven své výjimečnosti a ve vyšším rámci i platnosti. Stejně tak se řetězí i jiné symboly a motivy - železnice, kolejí, vody atd. Skutečně mimořádná je naprosto dokonalá forma (klidně bych i věřil, že Jaco van Dormael tenhle film připravoval celých těch 13 let, co měl tvůrčí pauzu a netočil...ve skutečnosti to bylo jen od roku 2001), filmový tvar dovedený k výjimečnému souladu obsahu a formy, experimentální závěry teoretické fyziky zabalené do neskutečně originálního výstupu - snad každý záběr je do detailu promyšlený, často se přelévají první a další plány záběrů, pracuje se s barvami, kompozicí, zažitými stereotypy...úchvatné jsou rovněž střihové přechody, obvykle digitálně zpracované makrojízdy kamer, střih asociovaný pohybem, rozebírání věcí... Mainstreamový film pro 21. století... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si vysoké hodnocení bezesporu zaslouží... Podobné filmy: Věčný svit neposkvrněné mysli, Osudový dotek, Adaptace, Lola běží o život, Srdcová sedma (08.06.2010)

Poslední dobou jsem měl štěstí na skvělé filmy, kterým jsem dal většinou plný počet. Škoda, že Mr. Nobody tuto "sérii" přerušil… Slyšel jsem o tomto snímku hodně, tak jsem taky hodně očekával a... zatraceně málo dostal. Mám rád, když je film od začátku zvláštní a hraje si s vámi až dokonce, ale k sakru, to se musí umět! To musí být na režisérské stoličce někdo jako Lynch, aby to mělo ten správný efekt! Tady to bylo od první minuty dost ubohé a zmatené, ale co je hlavní, atmosféra (jakákoliv) chyběla! Tenhle snímek si hraje na hluboké filozofické dílo, ale podsouvá nám jen fakta, které téměř každý zná, aniž o tom ví (jsou to prostě normální logické věci typu "pokud ses nerozhodl, máš ještě na výběr" atd...) a je uvnitř tak prázdný, že to s vámi nic neudělá. Jediné emoce, které u mě tento snímek vzbudil, byla nuda a zoufalost z toho, jak dlouho bude ještě pokračovat. Zachraňoval to pouze Jared (což je dobrý herec, ale ruku na srdce, on vždy zůstane "jen dobrý") a Diane (která mě ohromně potěšila). V některých momentech se mi líbila hudba, ale tohle je jinak vše. Jestli chcete vidět film s námětem "co by, kdyby", raději si pusťte několikrát lepší Osudový dotek, protože ten vás alespoň nenaštve ještě víc svým koncem (který tento film definitivně dorazil). Prostě a jednoduše, Mr. Nobody není můj šálek kakaa, takže jen kvůli dvou výše zmíněným hercům dávám za dvě hvězdy. Ale bylo to fakt o fous… P. S. Zřejmě se stanu scenáristou, protože několikrát během filmu jsem si řekl "a teď se stane tohle…“ a ono se to fakt v příští scéně stalo! O čem to vypovídá, o mé genialitě nebo o hlouposti tohoto filmu? (14.07.2010)

Je sice fajn, že film má tři dějové linie. Jenže zajímavá je jen jedna a to v těch nejintimnějších momentech, kde se nehýří nápady plnými fantazie, které jsou bohužel jen žalostně na efekt. Finální pointa mě neuspokojila a stejně jsem to úplně nepobral. Dost jsem se u toho i nudil, ale uznávám, že chvílemi i bavil. Nejlepší část byla rozhodně ta se "sourozeneckou" láskou. (08.07.2010)

Asi tak do poloviny filmu by to byly pěkné čtyři hvězdičky s náběhem na pátou, pokud by se film vytasil s nějakým úžasným závěrem. Druhá půlka se ale, co se spletitosti týče, utrhne ze řetězu až příliš (vzhledem k jednoduchosti pointy naprosto zbytečně a nesmyslně). Hezky se na to kouká, režijně prvotřídní (ačkoli to svým způsobem je vykrádačka na vykrádačku), myšlenkově se to však zaseklo někde na začátku cesty. Občas jsem vzpomněl na jednoho svého známého, který s oblibou cituje Ghándího, "zasvěceně" hovoří o Platónově světě idejí, přimíchá do toho kapku fyzikálních teorií (o nichž jsem v životě neslyšel a podezřívám ho, že si je sám vymyslel) a myslí si, že je strašně chytrej, přičemž když píše na svůj blog, vypadá to jako práce žáka osmé třídy základní školy. Mr. Nobody mohl být velmi dobrým snímkem, to by se však musel držet více při zemi (Zemi). Zhlédnutí nelituju, ale jsem přesvědčen, že ten film sám o sobě nemůže nikomu nic dát (pokud si tam ten někdo nebude z vlastní iniciativy něco domýšlet), protože nic neobsahuje. (20.07.2010)

Velice sofistikovaný kousek, který si za pár let musím dát znova, jelikož jsem si hned napoprvé pustil Director's cut a těch vsrtev a rovin bylo tolik, že už jsem je v závěru nestihl úplně pobírat. Nu, rozhodně nejoblíbenější linkou pro mě byla ta s Juno Temple, která je naprosto úžasná a bohužel nedostane tolik prostoru jak bych chtěl, zfleku bych si dal teenagerský spin-off. Nicméně tahounem filmu je samozřejmě Jared Leto, který se vesměs věnuje své kapele a turné, takže těch rolí moc nebere, ale když už, tak už stojí za to. Kromě té alternativní reality (či co to bylo) s dlouhými vlasy se mi líbily všechny scény s ním a nejvíc mu to slušelo s Diane Kruger (Jo Němky byly vždycky pěkný, haha). Celkově se jedná o velice komplexní film, který vzešel ze zajímavých produkčních řad a sveřepá režie Jaco van Dormaela rozhodně nesedne každému (Civale, koukám na tebe ty starý brachu), ale dle mého tam ten umělecký punc je...7/10 (07.02.2017)