Stalo se za bílého dne

Podařená stará dobrá kvalitní kriminálka na kterou jsem narazil úplnou náhodou. Kvalitní zážitek umocňuje profesionální ČS dabing z dob kdy jsme v téhle disciplíně byli světový machři. Jinak film má slušnou atmosféru, solidní spád a zajímavý průběh vyšetřování. Tím přímým tahem na branku bez okecávání mě osobně bavil víc než mnohými zde více oslavovaný M od Fritze Langa který mi zase až tak skvělý nepřišel. Jenom ten trochu urychlený a poněkud na sílu udělaný konec to trochu kazí, ale jinak výborná záležitost.80% (08.04.2018)

Určite vynikajúca práca, pri ktorej sa dajú len z dnešného pohľadu vytknúť nedostatky, ktoré vtedy nevadili. Strašne hlučná hudba fakt prebudí aj Schwarzenberga v parlamente. Temnejší záver, ktorý dopísal neskôr Dürrenmatt mohol byť ešte silnejší, než koniec tu, ale zase netreba všetko len temné. No a farba, hej, tá chýbala, ale vtedy to bol normál a možno vzhľadom na pedofilnú tému aj vhodný formát. Ako kriminálka, napriek chýbajúcemu napätiu z nervy drásajúcich scén (ktoré absentujú) a napriek skorému poznaniu vraha, je to však viac než obstojné dielo. (25.06.2023)

Film má dvě části. V jedné je vyslýchán svědek, co objevil v lese dívčí tělo. Děsivý nátlak je psychicky brutální, podtržen ještě venkovským lynčem. Ve druhé pátrání pokračuje. Expresivní černobílá kamera, sugestivní hudba a solidní herecké výkony potěší. Gert Fröbe (Schrott) nemusí mluvit, stačí jen výraz jeho tváře, aby člověku přeběhl mráz po zádech. Ze všech filmových verzí Dürrenmattovy předlohy je tahle stále ta nejlepší. Hodnocení ponechávám. (05.10.2020)

Dnes, po všech těch Mlčeních Jehňátek, Sedm nebo Americkém Psychu, a řadě televizních sezón ve společnosti Myšlenek Zločince nebo Law & Order: Special Victims Unit, už Vajdův krimithriller na diváka působí dílem naivně, dílem povrchně a zkratkovitě, ale ve své době byl rovnocennou náhradou zmíněných "úchyláckých" detektivek naší doby. I přes výhrady k dějové konstrukci, která by se dala označit téměř za úsměvnou, zůstává Bílému Dni vynikající herectví Heinze Rühmanna (kterému výborně jdou jak analytické policejní postupy, tak interakce s dětskou hrdinkou), a především dokonale se proměňující Gert Fröbe - kterého uvidíme až ve druhé polovině filmu. Na svém omezeném prostoru předvádí precizní studii psychicky nemocného muže, z něhož jeho porucha udělala sériového vraha malých děvčátek. Z každého obrazu cítíte jak nepředstavitelně odporný zločin tenkrát vražda dítěte představovala. My jsme už otupěli, společnost se posunula... A taky proto bychom si měli tenhle - byť jenom v určitých segmentech - vynikající filmařský počin připomínat. 80% (20.03.2013)

Pozrieť si 60-ročný film po pol storočí a neznížiť mu plné hodnotenie, to je takmer zázrak. Ale Vajdov film si to zaslúži. Disponoval výbornou predlohou, Rühmann a Fröbe nezaostali za svojou povesťou, dej bol priamočiary, možno jednoduchý, bez scenáristickej snahy zviditeľniť sa, ale fungovalo to. Videl som aj remake (Prísaha) a v ňom to možno tiež fungovalo, ale nie podľa mojich predstáv. A aj keď ani ja nemôžem hovoriť o dokonalom filme, hodnotenie i zaradenie v mojich Top 100 mu ponechávam. (13.02.2018)