Kdyby...

Když se podívám na společenskou situaci, tak mi z toho vychází, že i zde je již posledním možným řešením fyzická likvidace těch sígrů, kteří si ze služby lidem udělali službu sobě. Takto tematicky zaměřené filmy by se měly pouštět dnešní mládeži, aby se probudila! Problém dneška je, že jsme všichni nažraní a líní a spokojení a necháváme se ojebávat plíživým, a o to nebezpečnějším, způsobem. Tak jednoznačnou situaci, jako byla ve filmu, lze snad i závidět... (16.04.2012)

Ve všech ohledech voda na můj mlýn. Je to totiž právě anglický konzervativní školní systém, co mi je značně proti srsti, takže bych Angličankou nikdy být nechtěla. Malcom McDowell dostal na začátku své kariéry dvě naprosto nejlepší role (v tomto filmu + Mechanický pomeranč) a je škoda, že už je nepřekonal. Snad vůbec nejbrutálnější scénou jakou jsem kdy viděla, je výprask, který tři rebelanti dostanou od prefektů (ani sebevětší krvák jako např. úvodní scéna ze "Zachraňte vojína Ryana" se výše zmíněné nevyrovná). Tohle by měla být poviná školní "četba" pro učitele (no, i pro žáky :-) (21.01.2006)

Milé shledání po letech – poprvé to bylo někdy na sklonku osmdesátek, nejspíš ještě v neoficiálním matfyzáckém filmovém klubu, byli jsme celí paf z toho, jak může film z úplně jiné země a úplně jiné doby tak přesně rezonovat s naším životním pocitem, jak jsou ti kluci z anglického intru úplně stejně v háji jako my na pražských kolejích, povinných vojenských katedrách etc., záviděli jsme jim, že si o tom mohli aspoň natočit takovouhle svobodnou taškařici. — Střih na letošní Filmovku o tři dekády později, míň ztotožňování a víc oceňování věcí, z kterých člověk s tehdejším kulturním rozhledem ani nemohl bejt moudrej, třeba jak se reálné absurdity tradičního školního systému míchají s těmi vymyšlenými surreálnými tak dovedně, až se mezi nimi stírá hranice a ty skutečné pak působí ještě absurdněji (připomíná to nějaký šamanský kult: generace vyhastrošených divochů stále stejnými, po staletí opakovanými tanečky přivolávají déšť civlizace a vzdělanosti). — Tehdy i dnes stejně uhranut tygřím monologem Christine Noonanové: Go on. Look at me. Look at my eyes. I'll kill you. Sometimes I stand in front of the mirror and my eyes get bigger and bigger. And I'm like a tiger. I like tigers. Rrrrah! (06.08.2019)

Kiplingovo Když: "Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, když, podezříván, pevně v sebe věříš, však neviníš svých soků z bezpráví, když čekat znáš, ba čekat beze mdloby, jsa obelháván, neupadat v lež, když, nenáviděn, sám jsi beze zloby, slov ctnosti nadarmo však nebereš, když umíš snít a nepodlehnout snění, když hloubat znáš a dovedeš přec žít, když proti triumfu i ponížení jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt, když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova lstí bídáků jsou pošlapána v kal, když hroutí se tvé stavení a znova jak dělník v potu lopotíš se dál, když spočítat znáš hromadu svých zisků a na jediný hod vše riskovat, zas po prohře se vracet k východisku a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát, když přinutit znáš srdce své a čivy, by s tebou vytrvaly nejvěrněj, ač tep a pohyb uniká ti živý a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“, když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal, když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král, když řekneš: „Svými vteřinami všemi mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“, pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi — a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!" (26.02.2014)

Zaujímavý, tak aj rozporuplný film, ktorý rovnako ako aj spracovaním tak i účasťou rebelanta McDowella v mnohom pripomína Mechanický pomaranč. Treba tiež však povedať, že som od tohto filmu očakával niečo viac. Herecké výkony síce nie sú nijak oslnivé, rozhodne však snahu hercom nemožno uprieť, hlavne keď sa berie v úvahu že sa vo väčšine prípadov jedná o nováčikov. Pochvalu si tiež zaslúžia aj režisér a autor hudby, ktorý v dobe big-bítového ošialu sprevádzajúci hlavne mladú generáciu o ktorej film je zložil k filmu až historické epické melódie. Značný problém však vidím v rozťahanosti filmu, kde mu hlavne v druhej polovici akosi dochádza dych, čo nemôže zachrániť ani výborných posledných 5 minút, ktoré film v poslednej scéne skvelo zakončujú. KEBY bol film o niečo kratší, vypustilo by sa niekoľko zbytočne filozofujúcich pasáži, mohlo by sa jednať o omnoho lepší film. Za niekoľko viet potom ešte stojí aj kamera. Čiernobielo - farebným prechodom som naozaj veľmi nerozumel, snažil som sa tomu nájsť hlbší zmysel, no na nič som neprišiel. Nakoniec ma napadlo iba to, čo tu napísal liborek_ a myslím, že je naozaj tomu tak, jednoducho sa muselo šetriť. Tiež sa mi zdá, že Miroslav Ondříček je tu akosi preceňovaný, kamera je skôr obyčajná, nijak zvlášť ma nezaujala a ak by sa nejednalo o Čecha nikto by si toho nevšimol. (25.06.2008)