2:37

Sure, we think we have family and friends. But when stuff happens...when really serious stuff happens...you just feel so alone. And you can't tell people. I mean, they'll probably listen. But they don't know everything. In fact, they don't know anything. There's just...some stuff you can't share. So, what do you do then? (24.08.2011)

Tohle je celkem síla. Moc se mi líbí jak je celý film poskládaný dohromady, jak do sebe všechno postupně zapadá, jak se postupně seznamujeme se všemi postavami....A postupně zjištujeme co se vlastně stalo. Všechny postavy vlastně poznáme celkem do hloubky, což je přesně to, co u hodně filmů postrádám a co mi přijde na tomhle filmu hodně dobrý. No ale ten konec ten mi nesedl. Je takový nic neříkající, jakože prostě tečka a tím to končí, už se nevracíme k ostatním postavám, nedovídáme se co bylo dál, prostě tam není závěr. Ale není to ani tak, že by si člověk řekl- tenhle film má otevřený konec- mě to prostě přišlo, jako by to někdo useknul a zbytek tam nedal....Ale nápad skvělý, postavy nádherně promyšlené a krásně zahrané. (14.05.2012)

Sure, we think we have family and friends. But when stuff happens, when really serious stuff happens, you just feel so alone. Jeden z nejlepších filmů, které jsem zatím viděla. Střídání běžných vzájemně se prolínajících obrazů ze školních chodeb s dokumentárními ústřižky vyjadřující pocity hlavních hrdinů doplněné mezizáběry na listy pohybujícími se klidně ve větru, jež kontrastují s celkovou napjatostí situace, přivádí diváka do varu. Vše vrcholí naturalistickým koncem, který musí překvapit snad každého. Podtrženo, sečteno: naprosto skvělé australské drama pojímající velkou škálu psychologických problémů adolescentů. Jen mě mrzí, že příběhy ostatních nebyli nijak ukončeny či jen krátce popsány v závěru. (19.12.2011)

Za dveřmi je sebevrah... a teď hádej hádej hadači, který z šesti zoufalců má pádnější argument! K dispozici máš nápovědu ve formě hromádky docela hnusných věcí, začneme se v ní společně hrabat - TEĎ! Je to pěkný svinčík, některé kousky jsou však jen poněkud neuměle naaranžované atrapy, na jiné je třeba gumových rukavic a ne po všech zůstane čisto, nicméně, na každý z nich existuje čistící prostředek, chyba je, že ačkoli film působí ze všeho nejvíc jako výuková pomůcka školního psychologa, nabízí pouze volání po úklidové četě, žádný tip na zmírnění následků, jen konstatování - páni, tady je ale bordel!... Pak už nepřekvapí ani obrácené pravidlo hry... přihořívá, přihořívá,... samá voda! (19.09.2014)

Tak toto bylo hodně drsné. Snímek se viditelně inspiroval Slonem Guse Van Santa, a v jeho stylu nám poskládal mozaiky příběhů jednotlivých studentů, které se postupně prolínají a najevo vycházejí různé skutečnosti. Stylem zpracování se tedy podobá Slonovi. V otevřených zpovědích studentů a především v jejich charakterech jde však mnohem více na dřeň. Slon zaznamenal jeden den v životě několika studentů, který skončí tragédií, hlouběji se však jejich charaktery nezaobíral. Rysy jsou společné, ale v obsáhlosti osudů se silně liší. Skvělé výkony všech protagonistů, z nichž každý zastává jeden určitý "zaškatulkovaný" školní typ. Každý má však svá tajemství, trápení a vztahy, které nám jsou postupně odhalovány. Teresa Palmer je zde nehorázně podobná Kristen Stewart a i díky postavě, kterou ztvárnila, se mi její příběh často prolínal s rolí Kristen ve filmu Mluv. I tím nenápadně přirozeným herectvím mi přišly podobné. Především závěr je u Two Thirty 7 až děsivě realistický a drsný. Nedokázala jsem odtrhnout oči a přitom jsem chápala a cítila, co ta "postava" musí prožívat za příšerná muka. Slovy by se tato scéna dala shrnout takto "Pain, suffering, fall, destruction, blood, tears, help, fear." A úplně nakonec svoboda a klid. A zase si musím říkat: "Něco takového bychom my nikdy natočit nedokázali..." (18.11.2012)