Světová invaze

Keby som predtým nevidel trailer aspoň desaťkrát, tak by som možno nebol až tak sklamaný, ale postaviť film na pár scénach z traileru a potom to roztiahnuť na takmer dve hodiny bola naozaj zúfalosť a skutočná trúfalosť bola radiť tento film medzi blockbustre. Sklamanie na celej čiare. Scenár bol deravý ako výfuk z wartburga môjho uja, dialógy na úrovni súčasných seagaloviek, jediné čo ma udržalo až do konca sedieť v kine boli efekty a snaživý Aaron Eckhart, ktorého prehrávanie vyjadrovalo beznádej nad kvalitou jeho postavy. Doma by som to vypol po polhodine a ani sa nesnažil napísať nesúvislejšie súvetie do tohto komentára. Takto som docenil aspoň tých pár pozitív. 40%. (29.03.2011)

Mezi slepými jednooký králem. Přiměřeně zábavný mix ID4, District 9 a The Black Hawk Down. Jonathan Liesbesman není novodobým Cameronem (za něj bude ostatně dle optimistických prognóz v následujících letech prohlášen Neill Blomkamp), naštěstí však nenalézá přehnaně okázalou odvahu se svým vzorům rovnat a opakuje se jeho recept z druhého Texaského masakru – nahodilost obsahu a nedostatek invence vyvažuje dostačující řemeslnou zručností, napodobováním a permanentním udržováním zběsilého tempa. Světová invaze tak naplňuje žánrovou formulku military sci-fi jen částečně. Koncept „uprostřed bitevní vřavy bez možnosti na vydechnutí“ v zásadě funguje a film má od začátku až do konce potřebný drajv, cílené plochosti obsahu však ubližuje nevyžádaná plochost postav, které nejsou dostatečně zajímavé individuálně (jak dokládá mdlý úvod) ani jako tým. Tým, jak dokládají klasiky žánru a praktické ukázky nezapomenutelných týmů Predátor či Vetřelci (když ne dle jména, dle vizáže, hlášky či oblíbené zbraně si je pamatujeme do jednoho), je však alfou i omegou zábavy. Patosu dodává tu správnou barvu odhodlaného hlasu a drhnoucí dialogy vyvažuje pouze Aaron Eckhart, ostatní jsou bezejmennou masou, odpadávající kus za kusem v přijatelných žánrových intencích, vzhledem k jejich anonymitě však nemá film šanci doopravdy gradovat a pouze se svižně posouvá dál. Hlavní technický nedostatek jménem střih navíc zapříčiňuje celkovou nepřehlednost situace, kdy sice víme co hrdinové dělají a kam se přesouvají, složitější je však určit, kdo má právě navrch a kdo z vojáků již „vypadl z kola ven“. O něco menším prohřeškem je občasná nepřehlednost akce (a teď nemám na mysli tu záměrnou coby navození chaotičnosti situace), způsobena většinou režijní nejistotou, kde se opět projevuje Liebesmanova dobrotivá snaha poctivě odkoukat, ve skládání záběrů za sebe a celkovém postupu se však od Greengrasse, Ridleyho Scotta a dalších přeci jen vzdaluje. Zajímavě nešťastná je snaha zahalit emzáky rouškou tajemství i v momentech, kdy je již vojáci nesledují ze zrnitých televizních obrazovek, nýbrž jsou s nimi v přímé konfrontaci. V momentě, kdy by divák měl mít alespoň tušení, kam a proti komu vojáci opětují palbu, kamera neustále zmateně uhýbá pohledem a snaží se emzáky skrýt před našimi zraky, čímž se výrazně narušuje kontinuita i dynamika akce. Přesto přese všechno převládá spokojenost, neboť podobné kousky z posledních let v áčkové produkci se dají spočítat na prstech jedné ruky, a byť Liebesman a spol. žánr zřejmě neoživí, dali v přijatelném dvouhodinovém balení vzpomenout na jeho cenné přednosti. 7/10 (05.04.2011)

Krajně nevyrovnaná záležitost, která si půjčuje ze všeho možného (od Black Hawk Down přes Válku světů a District 9 až po Green Zone), přičemž ale povětšinou jen recykluje slabší aspekty těchto svých vzorů. Pvní část filmů je naprosto super, v momentě, kdy se na plátně objeví provařená držka Michelle Rodriguez to ale všechno klesne o jednu úroveň níž... Naprosto epické a opulentní momenty jsou střídány jinými, naprosto nezvládnutými, nechtěně směšnými, nefunkčními a mizerně provedenými. Neutuchající akce je sice super a daří se držet napětí, je ale ničena silně proměnlivými triky (jejichž úroveň kolísá od solidních až po vyloženě mizerné) a scénář, byť z větší části omezen na vojenské pokřikování, dokáže zcela nečekaně kouzlit tak šílená WTF, že je to skutečně pouze a jedině k pláči smíchy (a nemám teď na mysli patos, který k tomu vojenskému prostředí tak nějak patří a vadí mi, stejně jako anonymní a nepřehledná akce, výrazně méně, než u filmů s větším důrazem na civilní postavy). Jediným neoddiskutovatelným kladem je tak Aaron Eckhart, Liebesman ale není dostatečně dobrý režisér, aby dokázal ustát z totální prdele vytažený scénář Christophera Bertoliniho. A scénář v tomto případě skutečně pohřbil celý film tak, jako Los Angeles pohřbily hromady suti. (10.03.2011)

Jsem rád, že se to tentokrát obešlo bez patosu! Vždyť traumatizovaný mariňácký serža, co si dal srdcervoucí slib, že už v životě neztratí jediného černouška, o portorikánských vlastencích ani nemluvě, který v křížové palbě stihne v odlétajícím vrtulníku obejmout všechny zachráněné děti, pomazlit se s raněnými a pronést patnáctiminutový motivační proslov o amerických hodnotách, které je nutno ubránit, působí nesmírně civilně a úplně jako přirození. Pardon, chtěl jsem říct úplně přirozeně. Tam, kde nestačí duchaplné dialogy, přichází na řadu akce a efekty! Ty byly jistě velkolepé a vynikající, jen je trochu škoda, že Láskomuž najal kameramana s parkinsonem. Ale já se na něj nezlobím! Postiženým je třeba dát příležitost! Navíc jsem zjistil, že když se naladím na jeho třesovou frekvenci a kmitám hlavou ve stejném rytmu, odnesu si z kina nezapomenutelný zážitek. Za krkem mě bolí jen trochu a to rozostřené vidění se prý časem taky spraví. Zoufale tedy klekám do prachu před Cinestarem, pláču nad nevhodně investovaným oranžovým Komenským, a přes mé, litrovým produktem americké provenience přeslazené, rty vychází jediná, zbožná prosba: "Rollande, vrať se!!!" (15.03.2011)

Ty bláho, film, v němž nepřátelští mimozemšťani nekompromisně kolonizují planetu Zemi, fandí těm, kteří se snaží bránit (americké armádě). Kdo by to byl čekal. Chápu, že se Světová invaze nemusí líbit všem, geniální film to není ani zdaleka, ale aby se v recenzích opakovaně objevovalo, že film dopadl jako téměř nekoukatelný epic fail... To jako vážně?? Nekoukatelný epic fail je to možná tak pro ty, kterým jejich ideologie přikazuje před filmy oslavujícími snažení americké armády preferovat spíše takové, v nichž by se relativizovalo zlo spáchané islámskými teroristy. Světová invaze je výborně natočený, ale poměrně velmi hloupě napsaný akční film. Což je koneckonců nejlepší možný výsledek, pokud jste se smířili s tím, že nová inteligentní sci-fi klasika nás nečeká. Nesnesitelně "americká" je Světová invaze všehovšudy asi ve třech scénách, což nespočet cool momentů v pohodě vykoupí. Jako oddechovka do kina? Ideální! 8/10 PS: Všichni (včetně Sony) tu hází množství přirovnání k jiným snímkům, takže tedy: Independence Day: SI je mnohem realističtější, špinavější a naštěstí i bez humoru a o něco méně patetická. Cloverfield: Ač Světová invaze není točena ruční kamerou, v akčních sekvencích dává pocit, že se kameraman na místě akce opravdu nachází. Monstra jsou vidět také jakoby "mimochodem". Black Hawk Down: S postavami vojáků jsem se v obou filmech sžil na podobné úrovni - velmi malé. Akce realistická jako podle kopíráku, ve Světové invazi mě ale na rozdíl od "jestřába" nepřestala ke konci nudit - přiznávám - díky zajímavějším protivníkům. 2012: Světová invaze je asi tisíckrát více strhující než poslední Emmerichův katastrofický pokus. Skyline: Nízkorozpočťák bratří Strausů je horší úplně ve všem (v mnoha věcech (režie!) zcela zásadně) kromě designu monster. District 9: Blomkampův debut je o několik levelů chytřejší, ale řemeslná stránka působí srovnatelně. Navíc SI je mírně hloupoučká už od začátku, District se do hlouposti zvrhne v druhé polovině, což činí snímek nekonzistentním. Starship Troopers: Ve Světové invazi je pro představu asi tak 5% propagandy "teoreticky vážně míněné" Hvězdné pěchoty. (10.03.2011)