X-Men: První třída

Nesnáším, když ve filmové sérii jednu postavu hraje více herců, takže si dokážete představit, jak jsem se bála toho, když se vyměnili kompletně všichni herci. Ale jak u mě bývá zvykem, čím víc se bojím, tím lépe to dopadne. Když vypustím pro mě tu nic neříkající dějovou linii o jaderné válce, troufám si tvrdit, že je to nejlepší díl série. A můžou za to dva hlavní pánové alias Profesor X a Magneto. Ač si můžete říkat, že se mnou opět cloumají hormony, možná trochu jo, ale na jejich výkony jen tak nezapomenu. Fassbender má kromě neskutečného charisma, šílený talent přesvědčit Vás o všem co hraje a nevěřím, že to napíšu, ale McAvoy byl perfektní. Věřila jsem mu každý moment, jako by to nehrál. Že by mi vstoupil do hlavy? Ostatní postavy taky nezaostávaly (chtěla bych být diamantová) a zbožňuji scény, když se výjimeční učí používat svou moc. Efekty občas kolísaly, ale já přes ty dva herecké výkony chyby nevidím. Doufám, že se tihle mladí proti sobě ještě postaví :o) (30.10.2011)

Občas příliš uspěchané, a proto místy až moc povrchní, ale pořád obdivuhodně zvládnuté popcornové potěšení. Vaughn je mistrem v tom, jak pestré a zároveň plné dokáže točit filmy. Efektní, nesmírně svižné i zábavné, přitom v těch jednotlivých scénách takřka dokonale zasyťující. Asi nikdo jiný neumí tak přesvědčivě přepnout z uvolněné tréninkové koláže do pocitově vyčerpávající psychologické scény a obojí naplno prodat během jedné jediné pětiminutovky. Sledovat Magneta i mladého Xavieraa v téhle podobě byla velká radost. 90% (02.06.2011)

Jedna z nejlepších filmových komiksáren vůbec, vedle níž AVENGERS vypadají jako chudý a retardovaný příbuzný. Inteligentní, nápadité, napínavé, sexy, plné silných scén a zapamatovatelných akcí, perfektně pracující s výborně obsazenými a zahranými postavami i s jednotlivými superschopnostmi. Obzvlášť filmařsky skvostnou shledávám scénu popravy Kevina Bacona a "TO JSI UDĚLAL TY, ERIKU." mi spolehlivě vžene slzy do očí. Ještě že Marvel prodal licence na X-men a Spider-mana a nepotopil své nejlepší akvizice svým rutinním zpracováním. (05.11.2011)

Začal bych vtipem: Víte, který X-Man má nejlepší schopnosti? Matthew Vaughn - umí točit skvělé filmy. ____ Velkým filozofickým tématem je čas. Podle svatého Augustina dokonce žádná definice času neexistuje a ve skutečnosti nevíme, co přesně čas je. Čas je velice zajímavý i z hlediska kinematografie, protože když se na všechny filmy, co kdy byly natočeny, podíváme skrze čas, zjistíme, že existují vlastně jen tři druhy filmů: (i) první skupina, do které patří First Class, nějakým způsobem kombinuje minulost s budoucností. First Class například jedinečným způsobem spojuje někdejší studenoválečné rozbroje s nedalekou budoucností genového inženýrství. Ten film si možná hraje na to, že se odehrává v nějakém konkrétním období, ale spíš dává dohromady minulost s budoucností, čemuž nasvědčují i karikatury politiků a vojáků na jedné straně vedle zcela plastických mutantů na straně druhé. Jsou to dva odlišné světy, dvě množiny, které někdo akorát splácl dohromady. Do stejného ranku patří většina scí-fek: nelze si nevšimnout, že většina velkých sci-fi filmů je zároveň neuvěřitelně nostalgická, třeba Gattaca, Počátek, Brazil nebo Blade Runner, což jsou všechno filmy, které nějakým způsobem propojují minulý noir s budoucí sci-fi. (ii) Nesmírně zajímavá je z hlediska času také druhá skupina filmů, která je opakem skupiny první. Sem patří konzervativní a „čisté“ pozdní snímky Eastwooda či Petera Weira nebo třeba Costnerův western Krajina střelců. Na ten se dá nahlížet dvojím způsobem: buďto jako na film, který zaspal dobu, protože přijít v době postmoderních žánrových her s něčím tak nostalgickým a zastaralým značí, že tvůrci jsou těžce mimo současné trendy, ovšem nabízí se tu ještě druhý pohled, který v tomto filmu vidí naopak ohlášení věcí příštích, kdy postmodernu nahradí něco klasičtějšího a filmy jako tento budou opět v kurzu. Nakonec na těchto sinusových cyklech je založen celý náš svět: pravice střídá levici, léto zimu, expanze kompresi, pokles růst, střídmost (renesance, klasicismus, realismus) živelnost (středověk, baroko, romantismus) atp. Proto je vždycky otázka, jestli u filmů jako Krajina střelců zaujmeme postoj „tento film patří do minulosti“, anebo „tento film ohlašuje budoucnost.“ Filmař, který točí v době složitých narativů lineární filmy, tak může být nazván konzervativcem i průkopníkem. Oboje varianty jsou možné (byť samozřejmě převažuje spíše první pohled, který takového filmaře posílá do starého železa). Lekce z předešlých řádek je, že neexistují filmy odehrávající se jednoduše v minulosti, současnosti, či budoucnosti. Věc je složitější. (iii) Třetí skupina, ta nejméně zajímavá, zahrnuje filmy, které se odehrávají v současnosti a jsou poplatné i jejím normám. Nemusí být vyloženě špatné, ale z hlediska času jsou jen málo zajímavé. Nejsou ani kombinací minulosti s budoucností jako první skupina filmů (aneb dualitou k jednotě), ani nerozlišitelným kmitáním mezi minulostí a budoucností (aneb jednotou k dualitě) jako ta druhá. (08.09.2011)