Neklid

Ó, Mia Wasikowska je takový zlatíčko, že jí člověk odpustí i ten příšerný účes :) V němž mi mimochodem hodně připomínala Jean Seberg v "U konce s dechem". Naopak Henry Lee Hopper mě fakt sral. A ochotně bych si odmyslel i tu protivnou postavu japončíka s tou jeho směšnou beranicí. Gus Van Sant si natočil "Harold a Maude" ve verzi pro hipstery z r. 2011 a osobně u toho zívám nudou, byť je tenhle film ještě snesitelný v porovnání třeba s podobným snímkem "Láska a jiné závislosti" z r. 2010, který byl opravdu hrozný. Nemáte pocit, že těch bijáků o smrtelně nemocné holce už bylo nějak moc? Nezačíná vás už taky iritovat to filmové klišé o tom, jak bychom měli žít každý den naplno, jako by byl poslední? Sledovat dojímavé filmy s kamenným ksichtem mi začíná připadat úžasné. (22.09.2012)

Smutné od začátku až do konce. Podobné depresivní filmy, jenž se snaží tvůrci podat optimisticky nemám moc rád. Opravdovým kladem tohoto snímku je ale výborná Mia Wasikowska, která po Alence začíná své herecké nadání ukazovat naplno. Zbytek herců ale nebyl tak kvalitní a celý ten snímek ať měl být jakýkoli, tak rozhodně nebyl zábavný. (05.03.2012)

Skvele oblečení herci v nie tak skvelom filme, ktorý by sa chcel tváriť skvelo. Mia ako vždy úžasná, jej postava bola nádherná vo svojom optimizme a láske k životu (a vtákom), Henry mi dosť vadil, vôbec to medzi nimi nefungovalo. Príbeh predvídateľný, pár momentov veľmi zaujímavých, pár ich bolo dosť neoriginálnych a nudných. Záverečná scéna najhoršia. Hudba veľmi príjemná a ešte raz musím pochváliť ten "šatník", fakt ma potešil a už len kvôli tým outfitom sa to oplatí pozrieť. Lepší priemer. (31.07.2014)

Film, který je stejně fantasijní jako je opravdový, a tím myslím, že v obou hlediscích je hodně vysoko. Filmy, které mají myšlenku a zároveň rozebírají téma života a smrti, ty mi vždycky seděly. Tenhle myšlenku má, na to, jakou, na to si každý musí při závěrečných titulcích přijít sám, a ta myšlenka je na tolik hluboká a vždycky aktuální, že už pro ni má smysl film vidět. Myslím, že i z hlediska těch pomýlených lidí zastávajících myšlenku, že film musí být inovativní, aby byl dobrý - i z jejich hlediska jde o dílko povedené (ačkoli z principu jejich uvažování za rok dva "náhle už nebude", ale to je dlouhodobější myšlenkový spor nehodný Restless)... Celkově musím říct, že Gus Van Sant mi dokázal, že opravdu umí, a tenhle film je nejen tak opravdový, jako je fantastický, je i stejně mrazivý, jako je hřejivý... a já si u něj jen přál, aby ještě nekončil... (08.01.2012)

Režisér Gus Van Sant má asi rád film Love Story. Možná viděl i Knoflíkáře, a tak se rozhodl svůj neoriginální příběh okořenit postavou ducha japonského pilota. Mladík Enoch rád chodí na pohřby a následné kary (tedy pohřební hostiny). Zde se seznámí s dívkou podobných ušlechtilých zálib, s níž stráví kus svého roztomile podivínského života, než dívka zemře na rakovinu. Určitou roli v tomto vysoce originálním příběhu pak hraje duch (možná jen Enochova představa?) japonského pilota. Kdo viděl nějaký artový film, je mu hned od začátku jasno. A záleží jen na něm, zda se nechá kýčovitým dojímacím provedením vydírat a mokřit slzami kapesníčky, či ho nechá téma svým způsobem chladným stejně, jak chladná je režie i celkové provedení filmu. Kdyby film nabízel něco originálního, neřeknu ani Lars von Trier. Ale takto sledujeme jen puzzle dílků, které sami v hlavě sestavíte během úvodních minut a pak jen čekáte na dojímací konec, který skutečně přijde. A protože ducha japonského pilota použilo víc režisérů, nejen náš Petr Zelenka, ani ten tak není originální a jde jen o kamínek z jiného puzzle. (23.01.2012)