Úsvit planety opic

Jednička byla o lidech a opicích. Dvojka je hlavně o opicích, a pak až o lidech. A je to sakra dobře, protože tihle digitální lidoopi strhávájí veškerou pozornost jenom na sebe, živé herce zastínili naprosto s přehledem. Pravda, moc práce jim to nedalo, drtivá většina z nich je totiž plochá jako hrudník Paris Hilton. Příběh trochu klasičtější, ale bohatě to vynahradí kupa silných scén a několik vymazlených momentů. Dobytí tanku v jednom záběru je pak doslova precizní. (15.07.2014)

Špičková, leč neokázalá blockbusterová práce, protože... protože v tomhle hutném drámu mluví Caesar jako Kmotr, parádně je podchycena nevyhnutelnost střetu mezi lidmi a opičáky a celé je to korunováno působivou řeží, která by brala dech, i kdyby v ní nebyla ta parádní minuta s obsazením tanku (tenhle "wow-moment" je samozřejmě onou třešinkou). Výborně rozjetá trilogie. (18.07.2014)

Hutné, emočně opět velmi bohaté, vrstevnaté, zábavné a okouzlující prací s efekty a "nelidskými" protagonisty, kteří berou většinu prostoru i svým protějškům z masa a kostí, na něž se prostě příliš nedostane (trochu "naskečovaný" Oldman např.). Reeves má výraznější styl než Wyatt a nutno říct, že použití dlouhých steadicamových jízd či statické kamery v několika málo větších akčních setech je velmi osvěžující, zároveň to světu Planety opic dodává rozvážnost, která jde nad rámec frenetických blockbusterových vypalovaček. Triky neslouží coby samoúčelný nástroj vzbuzování údivu, ale jako obratný prostředek charakterizace postav s omezenými schopnostmi vyjadřovat se verbálně. Stejně tak akce tu tvoří součást kompaktního a provázaného celku, který charakterizuje překvapivě citlivá práce s detailem opičí tváře (nejen symbolicky se zrcadlící úvod a závěr) a trochu sráží pár dílčích neobratností ve vyprávění. Úsvit nesměřuje k pouhému pobavení, ale skutečně usiluje o vytvoření fungujícího univerza, jehož možnosti se každým dílem prohlubují. Vzrušující je i způsob, jakým "distribuuje" sympatie k "ne-lidem" a činí je nositeli našich vlastních dějinných dilemat a selhání (Caesar a Koba - sic! - jako dvě tváře revoluce a snahy vytvořit fungující společenství). Proto je Planeta opic v současnosti nejzajímavější "běžící" blockbusterovou sérií a Úsvit filmem, který v letošní silné konkurenci vyčnívá dost na to, abych ho označil za dosud nejlepší vysokorozpočtovou záležitost. Pro mě dokonce o něco přesvědčivější než jednička. [90%] (14.07.2014)

Skvěle udělané inteligentní pokračování. Už hned ta úvodní scéna s lovem mi vzala dech. Opice jsou perfektní a fakt není problém jim fandit. Lidští hrdinové za nimi trochu pokulhávají a pokud je ve trojce zase prostřídaj za někoho jiného, zlobit se nebudu. Finální bitka mě mile překvapila svojí "velkofilmovostí". (01.02.2015)

Moc dobré, vlastně lepší než bych čekala. Reevesovi se podařilo to nejdůležitější a to přenést emoce z předchozího dílu i sem. Taková úvodní desetiminutovka na mě dokázala zapůsobit opravdu hodně. Co považuji za největší sílu filmu, je rovnost obou stran, není to tak, že lidé jsou ti zlí jako vždy, každá strana má prostě ty dobré a ty zlé, divák vlastně pořád neví, komu fandit, dokonale chápe obě strany, jen je mu jasné, že nemůžou vedle sebe žít a ví, že k velkému střetu prostě musí dojít. Ta rovnost právě vede k tomu, že divák ani ten střet nechce, najednou zapomíná, že je v kině na letním blockbusteru, od kterého se očekává "atrakce", ale je pohlcen příběhem a postavami a každá ztráta na jakékoliv straně diváka mrzí. Nevycházela jsem z údivu, že se to režisérovi a scénáristům podařilo udržet až do konce filmu, že se ani na minutu nepřiklonili na žádnou stranu, tohle má můj obrovský obdiv. (19.07.2014)