Tísňová linka

O filmu jsem slýchával samou chválu, takže se nemohlo stát, že by mé pozornosti unikl. Úvodních 10 minut a závěrečných 15 minut do svého hodnocení odmítám počítat. Chápu, že nějaký úvod to mít zkrátka muselo. Trošku mě mrzí, že byl tak neuvěřitelně nudný, ale vem to čert. Pro závěr mám taky pár slov. Je jich přesně šest. Co to do prdele mělo být? Lhal jsem, mám jich mnohem víc. Nevím, zda panu scénáristovi Richardovi D'Ovidiovi přišel vzhledem k předcházejícím minutám jako adekvátní a důstojné zakončení filmu. Mně, jako divákovi, ani vzdáleně. Ovšem to mezi úvodem a závěrem je něco neskutečného. Ano, je tam pár nelogických ,,detailů"(zdůrazňuji uvozovky). Sakra, zase jsem lhal. Ono jich není pár a nejsou to žádné detaily, a to ani detaily se zdůrazněnými uvozovkami. Jsou to obrovské chyby a je jich tam obrovská hromada. Je tu ovšem jedno velmi velké ALE. Veškeré nelogičnosti mi s velkým klidem kompenzuje naprosto nečekaný přísun napětí, vytvořeného symbiózou úžasného herectví a dechberoucího basového soundtracku, jehož tóny mi budou v hlavně doznívat až dlouho do noci. 4* (13.07.2013)

V prvních třiceti dvou minutách se událo toto, měl jsem tři telefonáty a sledoval jsem xichty, které se americko/pateticky tvářily a přehrávaly, jak v Mládkovo Čundr country show a já měl neskutečnou chuť si společně s tou obrýlenou krávou zapět, tramtadadá, mám to za sebou, nicméně mě v té chvíli ještě hodina čekala. První telefon jsem měl od Velké tlamy, toho jsem poslal razantně a nekompromisně do prdele hned, jak se mi na displeji objevil jeho fokumééé obličej a velmi ostře ho zjebal za hodnocení, no mladej pitomec. Zalehl jsem, protrpěl sedm minut a verbitch na drátě, stěžoval si u něj krajan, že byl poslán do anusu, ostravští bonzáci, k němu jsem již tak vyhraněný nebyl, slíbil mu sex s novými ministranty a tahání za měchy u varhan v Pardubickém kostele a návštěvu známého očaře, ušaře a kožaře, aby příště nečuměl na film indisponován a zabalen v igelitu. Přátelsky jsme si vyměnili několik dosud neznámých vulgarismů a já se opět ponořil do napínavého snímku (zrovna se v Úle vyptává retardovaný kokot s dementně vypoulenými sklivci na něco japného a já řvu smíchy)...cože, kurva, tak to už je přes čáru, wacosráč a jeho neomezený tarif. Kupodivu mně právě on byl duší nejblíže a po velice klidném a konstruktivním dialogu, jsme se domluvili na hodnocení o výši tří pizd a o eliminaci předchozích dvou telefonistů. Vypl jsem mobil a tímto se omlouvám Mačetovi, že jsem ho nechal stát u sluchátka s melodií "Už mi nech volej". Zkrátka, Halle mě nikdy moc neBerry a pominu-li její neortodoxní vlasovou stylistiku a bulimickou figuru, pak si dovolím napsat, že jako hérečka stojí...no, nestojí za nic. Nešť, o tom potom. Emerika jak malovaná, každou vteřinu třináct vražd smrt zabití, opět, opět, vše za bžiliony a opět k hovnu. Člověk jim popíše hledané auto včetně tovární značky (toyota camry), aby vzápětí z vysílaček znělo, hledá se vínový sedan značky neznámé, no, mám dost. A dalších milion podobných sraček. Neuvěřitelné. Novodobý Sam Hawkins v tomto světle není už tak nesympatický a navíc pracuje vlastně logicky a racionálně, tedy až na to, že měl raději vzít nějaké bobří kožíšky a paruku si koupit v K-martu, nemusel být tolik bit. Přemýšlím, co napsat, abych nevyzvracel pointu a zároveň varoval před přehnaně dobrým hodnocením. Únos, traumatizovaná operátorka, traumatizovaná unesená adolescentka, traumatizovaný vrahoun a kadeřník, traumatizovaný svatý...věřte mi, víc jak tři ani omylem. (05.01.2014)

Andersonův thriller lze připodobnit k situaci, kdy rozjetí z kopce vjedete na lyžích na nezamrzlé jezero - chvíli po něm ladně pojedete jako by voda byla sněhová pokrývka (první dvě adrenalinové třetiny, které svým tempem nenechávají čas přemýšlet nad hloubkami scénáristických děr), načež ztratíte rychlost a fyzikální zákony vás začnou stahovat pod hladinu (pitomý zbytek, kdy operátorka zapomněla na slova jako odpovědnost, bezpečnost, či profesionalita a autoři na příběhovou střízlivost, jenž by vyvrcholení slušela mnohem víc). Nutno napsat, že operátorka Jordan je u amerického ekvivalentu naší 112 úžasně flexibilní a kdybych snad někdy volal kvůli výsledkům kriketu a omylem se dovolal k ní, ona by mi je určitě řekla.. K afru její představitelky mám jen to, že kdyby přišla do kadeřnictví společně s Bobby Farrellem z Boney M, už žádný jiný zákazník by se tam nevlezl a sušáky na hlavu by musely mít průměr pivovarnického sudu.. (23.10.2013)

Dobrý den, tady Vladimír Čech z pořadu Chcete být milionářem. Dovolali jsme se správně na linku 911? Pomoc by od vás potřebovala jedna nesympatická vyplašená blondýnka. / A ku*va! Hele, tady Berry, teda Jordan. Jsem trošku ve stresu, ale OK. Vo co gou? / Ahoj, tady Casey. Potřebovala bych vědět, jestli mě ten roztomilej pán, co mě právě unesl, za Á vykuchá, za Bé vopíchá, za Cé sveze domů nebo za Dé všechno dohromady? A máme na odpověď jen hoďku a půl, tak si prosím tě pospěš. / Klid, Casey, bude to trošku nervák, ale my už se k té odpovědi s pomocí nějakých záchytných bodů a hromadou náhod určitě prokoušeme. Jo, a ve finále jedeme na půl ; ) (04.08.2013)

Extrémně nenáročný thriller, který nenabízí nic, co už bychom v jiných filmech neviděli. Jeden šílený psychopat, unesená oběť a hrdinka, která se ji snaží najít. Přesto jsem si The Call užil - herci do svých rolí sednou a Brad Anderson umí v jednotlivých scénách vyvolat napětí, ačkoli divák stejně tuší, jak nakonec všechno dopadne. Film tedy rozhodně není ničím výjimečný, ale smilovat se jednou za čas nad obyčejnou napínavou thrillerovou jednohubkou a bez rýpavých výtek si ji užít ... proč ne. Fakt, že Anderson, který začínal s vynikajícím nezávislým hororem Session 9, nakonec skončil u takovéhle klasické hollywoodské komerce, je ale objektivně trochu smutný. (07.06.2013)