Alexandr Něvský

"Lide ruský, povstaň k slavnému boji a pojď na smrt se bít." Strojené? Ano. Patetické? Možná až příliš. Propaganda? Nepřehlédnutelná. Teatrální? Jednoznačně. Z dnešního pohledu úsměvné? Místy tomu tak vskutku je. Špatné? Ani náhodou. Přistoupíte-li k tomu s nadhledem, tak prostě nelze nevidět, že Ejzenštejn byl výtečný vizionářský filmař. Přesto jeho talent naprosto zastiňuje Prokofjevova hudba, která je prostě neuvěřitelná. Osobně bych ocenil méně studiových dekorací a více exteriérů. Jste-li divák toho typu, že se pro všechno hned nadchnete, tak se Alexandru Něvskému raději obloukem vyhněte. Mohlo by se vám lehce stát, že po jeho skončení budete mít nutkavou chuť vyrazit ve jménu Matičky Rusy pobít nějaké ty zlotřilé Němce. (27.01.2008)

Budete muset lecos překousnout, abyste byli schopni tento film přežít bez úhony. Příběh nepříběh, krajina nekrajina, dlouhé předlouhé pasáže, snad jen ta hudba se dala celkem poslouchat. Toto je prostě snímek dokumentárního charakteru se silně propagandistickým podtextem, který už dnes působí hodně teatrálně a vyčpěle. 55%. (24.01.2010)

Nemohu říct, že by mě Alexandr Něvský tak uzemnil, jako předchozí Ejzenštejnovi němé filmy, ale přes drobné výhrady si čtyři hvězdičky určitě zaslouží. Na rozdíl od němých filmů je zde už pohyb kamerou, i když je využíván jen zřídka. Zůstal patetismus a rozmáchlá gesta, oproti Křižníku a Deseti dnům jde převážně o divadelní scenérii. Osobně vnímám větší údernost v jeho prvních snímcích, kdy promlouval pouze obrazy. (05.12.2016)

Tenhle film snadno složíte z jednoduché rovnice. Výborná Prokofjevova hudba dělá víc než polovinu. Krásná kamera, kterou zas připisuji Ejzenštejnovi, dělá zbytek. Shrneme-li to, vyjde vám film velmi estetizující. Lze říci: umělecký. Myslím, že je to zvláštnost ruské a také třeba japonské kinematografie, že i hrůzné věci zobrazené na plátně vypadají v jejich podání velmi krásně. Hned zpočátku uvidíte mrtvolu ohlodanou na kost. Při pohledu na ten záběr jsem však pocítila jen okouzlení kompozicí a celkovou výstavbou scény, nikoliv děs. Alexandr Něvský je prostě jedním z těch krásných černobílých středověkých filmů, třeba jako naše Markéta Lazarová. Ale. Kromě kamery a hudby, ostatní věci film už jen shazují, například scénář. Druhý díl Vávrovi husitské trilogie si z tohohle filmu, myslím hodně odnesl (křižáci topící se na ledu nebo na blátě – to vyjde nastejno, všechen lid beroucí se k boji, tragický milostný trojúhelník a samozřejmě moudrý a odvážný vojevůdce). Vše je samozřejmě velice patetické. Český film by takovou nálož hrdinnosti a odhodlání ani neunesl, ale v Rusku se to ztratí. (Mimojiné: Distribuce filmu byla pozastavena po té, co Rusko uzavřelo mírovou smlouvu s Německem. Není divu, jasně se tu praví, kdo je nepřítel. Když Německo napadlo SSSR zase se do distribuce vrátil.) (15.10.2004)

Patriotizmus preteká z každého políčka filmu, až sa to občas preháňa ( rôzne ´´uvedomelé´´ popevky, neskonalé hrdinstvo a odvaha ruského národa ). Sergej Ejzenštejn sa postaral o ďalšie skvelé vlastenecké dielo. Jeho réžia, ale už nieje taká úderná a rytmická ako v nemom období, je priamočiarejšia a komerčnejšia. Historický veľkofilm v pravom slova zmysle. A pre soundtrackových znalcov, určite vám neunikne ktorými hudobnými pasážami sa silno inšpiroval James Horner, napr. v STAR TREKu 3. (23.02.2011)