Hranice práce (S05E04)

Saša Uhlová odvádí perfektní práci investigativní žurnalistky. Ale měla zůstat u psaného slova, protože forma tohohle dokumentu je podle mě odstrašující. Nejde jen o to, v jakých podmínkách Saša žije a funguje, ale její mluvený projev je nedívatelný a neposlouchatelný. Píšete skvěle, Sašo, ale hranému dokumentu se radši vyhněte. I emotivní chvilky v tomhle dokumentu vyznívají směšně (setkání s bývalou kolegyní a její dcerou) - a to je špatně. (02.01.2018)

No.. To základní sdělení je bezesporu důležité. I kdyby jsme byli všichni vysokoškoláci, tak stejně bude (alespoň ještě nějakou dobu) existovat práce která je špinavá, smradlavá, těžká a důležitá jako základ pro chod společnosti. Není ostuda takovou práci dělat. Je ale ostuda tuto práci finančně nedocenit a chovat se k těm dělníkům jako k odpadu... Problém filmu vidím v dost slabé formě. Že mi ráčkování Uhlové přijde protivné beru čistě jako můj osobní problém, ale citové vydírání diváka skrze děti a většinou nezajímavé záběry skryté kamery (vlastně nevidíme žádný incident který by potvrzoval Sašin komentář), to už beru jako nedostatek... Proč si na konci oholila hlavu jsem taky jaksi nepochopil.. (18.01.2018)

Trochu zbytná ilustrace skvělých a důležitých textů Saši Uhlové. Nejsem si jistý, jestli lze potřebu dalšího kontextu suplovat rodinnými scénami, jež zachycují dopad Sašina rozhodnutí na její blízké. Nedovedu si představit, jak těžké to muselo být, ale popravdě soucit by měl v případě takového dokumentu být s těmi "hrdiny kapitalistické práce". A o nich vlastně víme málo, je to, co Uhlová věcně zachytila na místě. Syndrom žurnálu: důležitá téma, ale zvolená metoda ho vyzývá jen zčásti. (12.12.2017)

Zbytečná ilustrace k nejlepšímu reportážnímu cyklu letošního roku. Nečíst poctivě týden co týden historky z práce, kterou dělat nechcete, asi bych dokument zatratil úplně. Je to obrazové leporelo, které nedává nic navíc, protože Apolena Rychlíková za kamerou nevládne. Je to ledabylý sestřih, který nebere v potaz to, že Saša Uhlová je bohyně pera, ale její monotónní hlas vás od půlky stopáže zabíjí. A těch pár výseků z rodinného života to nespasí, protože neukazují nic (a jednou naopak zase až příliš). O lidech, kteří denně valchují prádlo, skládají maso, nebo třídí odpadky, se toho ve filmu, na rozdíl od psaných textů, dozvíme úplně minimum. A2larm je možná rejdiště zakuklených (a mnohdy i vylíhnutých) komsomolců, ale čtení Hrdinů kapitalistické práce zaháčkuje natolik poutavě, že ta neviditelná ruka trhu musí profackovat snad i rodinu Klausů. (14.12.2017)

Už si ani nepamatuji, kdy naposledy mě něco tak zasáhlo. Levičácké plátky ani weby nesleduji, takže jsem Sašu Uhlovu znala jen sporadicky, ale je jasné, že jde ukázkově ve stopách svých společensky akčních, odvážných a sociálně zaměřených rodičů. Úplně nejvíc si ale lze vážit zejména té stoprocentní autenticity a nasazení. Pravda, promenáda ve spoďárách a oholení hlavy mi přišlo poněkud (hodně) nadbytečné, ale jinak velké díky za to, že jsem do těch všech provozů mohla alespoň nahlédnout (obávám se, že osobně bych tam nepřežila asi ani den). Ano, přesně takhle se mají reportáže dělat (Egon Ervín Kisch by jistě zaplesal), takhle to má smysl. Ten dokument přinesl spoustu otázek a témat, které by politici (a odboráři především) měli zvednout ze země a řešit. A bylo tam i dost podnětů, které nepochybně patří i do agendy ombudsmanky, kterou je už roky právě Saši Uhlové matka - tedy chce se mi věřit, že je to v dobrých rukou. A pokud ani ona nedokáže vyvinout tlak, který by vedl ke zlepšení pracovních podmínek na místech, kde je to nejvíc alarmující, pak je ve státě dánském něco opravdu hodně shnilého. (10.03.2018)