Národní třída

Na české poměry nezvykle ostře nastavené zrcadlo, film z reality dneška, který se nebojí ukázat tu prázdnotu na straně osobností. Tíživá psychologická sonda o hledání vzoru se snaží tragikomickým způsobem zlehčovat nastolené otázky. Ale celý film definuje jeden z leitmotivů, příběh o hrdinovi, který dal první ránu na Národní třídě. Čermák je jako ztracená existence, jejíž život se smrsknul na práci a pobyt v hospodě s občasnou rvačkou, naprosto dokonalý. V jeho boji o zachování toho jediného místa, kde se cítí dobře, mu lze překvapivě fandit, neboť ti z druhé strany barikády jsou vlastně mnohem horší parchanti, než Vandam. K dokonalosti snímku přispívá i výborně zvládnutý závěr. (19.12.2021)

Pod všemi těmi vulgarismy a zdarma rozdávanými pěstmi je skryt smutný, ale silný lidský příběh ve stylu Dona Quijota z pražského sídliště, který se režisérovi opět podařilo nádherně odvyprávět a zakončit vynikajícím závěrem. Zdánlivě jednoznačný film, jenž dokáže překvapit skvělými kontrasty a excelentním hudebním doprovodem. Milé překvapení a druhá pozvánka na další filmový počin Štěpána Altrichtera. [Kino Citadela - Litvínov] (29.09.2019)

Studená válka, teplá revoluce... Mně se to líbilo hodně. Mám pocit, že mnoho hodnotících zde ve skutečnosti hodnotí své (ne)sympatie vůči archetypu Vandama. Až jsem z těch obav o morální újmu diváka, ze kterého film jistě udělá dalšího zlého nácka, hluboce dojat. Jako děti, které vůbec netuší, která bije a pak se zeptají tatínka, kdo je hodný a kdo zlý. To jim stačí. S tímto přístupem bych však místo umění doporučil spíše fotbal a další podobně intelektuálně vyčerpávající vyžití. Tam jsou jen dva týmy, stačí se přimknout a začít zvesela hýkat (ostatně, nejspíš se tam potkáte s těmi svými nácky a nakonec vám spolu bude dobře, uvidíte - jste z téhož těsta). Herecky dominuje samozřejmě Čermák (hned po "Dvořákovi" dost možná jeho nejlepší výkon), ale z herců neurazí nikdo. Snad jen od Ciny bych čekal ještě o chlup víc. Jen málo českých filmů je zvládnuto takto hladce. Rudiš jasně ví, co chce vyjádřit (soudě dle komentů zde se mu to dost podařilo) a po řemeslné stránce je film natočen zcela suverénně a dynamicky. Štěpána Altrichtera budu dál se zájmem sledovat, velmi mne zaujal už jeho celovečerní debut Schmitke. Je to snad první filmař v našem veřejném prostoru, který skutečně reprezentuje myslící menšinu naší generace. (28.04.2021)

Takovou prodlevu mezi hodnocením a napsáním komentáře (pardon, teď už vlastně recenze) jsem snad nikdy neměl. Od zavedení nové ČSFD jsem sem tak nějak ztratil chuť chodit. Co ale napsat k filmu? Vlastně ani nevím. Jednu věc bych přesto vypíchnout chtěl. Ač mám Hynka Čermáka rád, docela mě sejří, že mu často není rozumět. A nejsem si jistý, jestli je to chyba jeho, nebo zvukaře. (1 350.) (11.09.2021)

50% Líbil sem mi Altrichterův debut SCHMITKE, zejména pro svou psychedelickou zacyklenost a děj izolovaný na sudetském maloměstě. N.T. ake spíš působí potřebou vyhovět divácké zakázce po hrdinech z lidu, kteří pro facku, hospodské moudro a nějakého "čuráka" nejdou příliš daleko. Celé dílo sálá značnou neautentičností (ostatně ho napsal lev solónu Jaroslav Rudiš o jehož příslušnosti či zkušenosti s nižší třídou z jižáku lze minimálně pochybovačně debatovat) a hlavní postava Vandama (u níž lze alespoň částečně pochopit zdroj frustrace) je bohužel neskutečně jednorozměrná mudrlanstká krabice, ostatní postavy si vystačí s jednoslovnou charakterizací a totální prázdnotou. Paradoxně Vandam je asi jediným dobrým důvodem ke shlednutí filmu a musím alespoň trochu obdivovat Čermákovu jadrnou flow s jakou absolutně bezemotivně trousí procesí "čuráků" a "píč". Nicméně třeba jeho televizní postava Rapla mi příjde v nečem svojší a košatější. Altrichter se do budoucna bude doufám věnovat vlastní tvorbě. (19.03.2020)