Národní třída

Je Vandam jenom nepochopené a nemilované dobračisko, takový smutný rváč, anebo agresivní, militantní a xenofobní opilecký hovado s komplexem, že ho vyhodili od policie, a tak šikanuje svoje okolí a s kýmkoli se popere prostě jenom proto, že se mu nelíbí? Výklady jsou možný oba a oba sedí, za sebe se přikláním spíš k tomu druhýmu, jakkoli je Hynek Čermák v roli Severkou otřískanýho rváče fakt cool a ty drsný role mu neskutečně sedí. Tak jako celej casting - Katka Janečková je jako výčepní naprosto přesná a velmi mile mě překvapil Jan Cina, z kterýho roste čím dál lepší herec, takže když mu budou chodit takovéhle role (a ne přihlouplí pohádkoví čerti jak v Čertím brku), můžeme se těšit na velký věci. Ale to je právě to - kromě několika malejch lapsů ve scénáři Národní třídě není moc co vytknout, vizuál je skvělej a hudba, šmrncnutá německou scénou, dokonale sedí. Jako další zde ale mám problém s vyzněním filmu. A to nejen v obhajobě typu člověka, jako je Vandam, ale s obhajobou jeho světa: světa frustrátů, zaprděně toužících po neměnnosti. A fakt si nemyslím, že filmem "nastavené zrcadlo doby" ukazuje současný společenský stav. Jakkoli současnýho premiéra i prezidenta považuju za sráče první kategorie, opravdu tu od revoluce nešlo všechno do prdele, právě naopak, a aktuální prezident a premiér jsou dočasným produktem zrovna těchto frustrátů. Film neukazuje současnou společnost, vůbec ne. Ukazuje jen plno klišé - o politice, společnosti, bohatých a chudých, developerech... a dokonce i o rodinných kořenech, čemuž Národní třída dává velký důraz. Jenže synové fakt nejsou jak jejich fotrové, vymlouvat se na to je k smíchu. A ani tak nekončí. (26.09.2019)

Mám rád filmy o rebelech, kteří jsou kvůli svému nonkonformismu trnem v oku svému zkostnatělému okolí (viz Frajer Luke, Přelet nad kukaččím hnízdem, Lid vs. Larry Flynt apod.). Ale abych takovému rebelovi fandil, musím s ním vnitřně souznít - chápat jeho motivace, alespoň částečně sdílet jeho pohled na svět, a věřit, že právo je na jeho straně. Vandamovy motivace jsem sice chápal, ale jinak mi byl kompletně nesympatický. Ve své hlavě sice bojuje za spravedlnost, ve skutečnosti je to ale pouze sobecký primitiv s fašistickými manýrami, jenž uznává pouze svůj (notně omezený) pohled na svět a každý problém by nejraději řešil násilím. Právě v tom se nejvíce liší od skvělých hrdinů zmíněných snímků, kteří kvůli svým sklonům k volnomyšlenkářství a touze po svobodě vlastně bojují (byť třeba i nevědomky) především za druhé. Zatímco Vandam (ve výborném Čermákově podání) hájí primárně svoje zájmy, navíc způsoby, které jsou prakticky neobhajitelné. __ Národní třída je velmi dobře natočený i zahraný film, ale pokud opravdu bylo záměrem natočit kriticky laděný portrét tohoto typu lidí (a že takových vulgárních sebevědomých hovad bohužel žije všude habaděj), pak tvůrci v čele s Altrichterem prostě umělecky selhali. Dalo by se možná namítat, že třeba Vlk z Wall Street taky může na někoho snadno působit jako svého druhu adorace DiCapriova Belforta, Scorsese ve svém filmu ale několikrát dává jasně najevo, že Belfort je navzdory vší své zábavnosti, vychytralosti a šoumenství pořád především zločinec, který zbohatl skrze podvody. Navíc konec z něj nedělá žádného hrdinu, ale "pouze" velmi schopného člověka, jemuž jsou ostatní ve své naivitě (a hamižnosti) ochotni naslouchat. Kdežto finále NT dělá ze svého antihrdiny téměř mučedníka, jehož názory a životní styl stojí přinejmenším za zvážení. Opravdu mi nedělá dobře představa, že by někomu mohl takový zamindrákovaný a nebezpečný kripl sloužit jako životní vzor... 60 % (14.03.2021)

V den udílení 27. Českých lvů jsem dal před TV Koljou přednost Hynku Čermákovi v roli, která mu sedla, jak by nesedla nikomu jinému. Tím jsem si jist. Národní třída je vtipná, lehce smutná, ale hlavně vtipná. Zároveň nečekaně dobrá. Není to film o vypatlaném holohlavci. Vandam ztvárňuje člověka se zásadami. A to bylo fajn. Plus bonus sympaticky hrající Kateřina Janečková, alias Ošklivka Katka (zde ale jako ošklivka rozhodně nevypadá). 75% (with J.) (08.03.2020)

„Mně nevaděj žádný lidi na světě…když nedělaj bordel. Ale když dělaj bordel, tak s tím jako prostě malej problém mám, no.“ Altrichterův Schmitke mě zaujal. Národní třída je ale dost jiná. Sice se soustředí opět na jedno specifické místo a jeho komunitu, sem tam se něco (hořce) komediálního též najde, ovšem jinak je film z jiného soudku. V Národní třídě vše stojí a padá s hlavním hrdinou. O tom, že role Čermákovi perfektně sedla, netřeba diskutovat. Ale sympatizování se samotnou postavou je problematické. Vandam je uvnitř své hlavy pořád ve válce, celkem jedno, zda zrovna trénuje boxování (pravda, láska), rozbíjí nosy vidlákům („Tak pozdravuj v Brně.“), provokuje policii či se třeba jen snaží zapůsobit na Lucku, u které by se rád „povozil na kolotoči“. Problém tkví v tom, že jde o burana a primitiva se zvykem řešit vše násilím, navíc má svou „pravdu“ (někdy skutečně, často se však velmi mýlí). To, jak mu věci prochází, zrovna uvěřitelně nepůsobí, úplný konec je pak zcela mimo, a zůstává po něm pachuť. Lepší 3*, od Schmitkeho krok zpátky. (09.02.2020)

Tři a půl, s tím, že za vidění to bez debaty stojí. *** Hořko-ironicko-nostalgická redefinice národního hrdiny v reál-kritické sociální eseji z pražských sídlišť Jižního Města, jež se stalo předmětem zájmu developerů a jejich osvědčených nekalých praktik. Narušují svými bezohlednými plány zaběhané pořádky místních, už tak životem semletých obyvatel, z nichž někteří se křivdám mocnějších přizpůsobují unaveněji, navykleji, jdou jim z cesty rezignovaněji a ochotněji než jiní, aby pragmaticky umenšili škody, které je postihnou - ale najdou se i tací, kteří si prostě nemůžou pomoct a nechat to být. Což z nich ještě nedělá hrdiny, jsou prostě jen jinak poznamenaní a převálcovaní mizernou výchovou a nabídkami životních možností v mizerných podmínkách v mizerné společnosti. Na to, že základním pocitem při sledování snímku optikou humanistických ideálů, hodnot a idejí (optikou "pravdy a lásky", jak je vícekrát cynicky v hospodě připomenuta Mrazákem), je hořkost a bezvýchodnost, je sledování skoro až nepochopitelně, absurdně příjemné, což vnímám jako zvládnutý režijní záměr prozrazující jak ironický odstup, tak zainteresované pochopení. To je mi sympatické. *** Plnohodnotný příběh však zjednodušující konstrukt vyprávění nenabízí (já v tom - možná že mylně - vidím slabinu spolupráce s Rudišem), je to opravdu spíš esej než plnokrevný film, a po svérázném, odtažitém fenoménu Schmitke (https://www.csfd.cz/film/389075-schmitke/recenze/?comment=10059558) mi to připadá trochu škoda, ale do velké míry to vyvažují perfektní herecká převtělení a jako divácky vlídný snímek je to rozhodně vděčné a chytlavé, ač zároveň důsledně nepodbízivé. Už pro ten kvalitně namíchaný koktejl připomenutých jednoznačných nešvarů a paradoxů dnešní z mnoha příčin morálně rozložené společnosti a pro ten mix nejednoznačných pocitů, které to v člověku vyvolá a zanechá spolu s kolotočem stokrát omletých, ale neukončených úvah na téma, co se s tím dá dělat obecně a co s tím může dělat každý z nás, abychom mohli společně žít lépe než v takovém marasmu, všichni, bez ohledu na minulost národní i osobní, to za shlédnutí určitě stojí. *~ (13.03.2020)