Tiché doteky

Štve mě, jak ten film vypadal, protože když v titulcích vysvětlí, o co tam vlastně šlo, až pak mi došlo, jak skvělý film by se z toho dal udělat a mrzí mě to kvůli tomu, že atmosféru měl skvělou. Respektive měl by, kdyby mnohem víc znepokojoval a nepůsobil tak, jako by se v něm nic nedělo. To totiž Tiché doteky (možná to bude moc silný výraz, ale jsem prostě zklamaný) zabilo. Úvodních 20 minut bylo dokonalých a modlil jsem se, aby to tak vydrželo, protože by se konečně zas po dlouhé době objevil nějaký pořádný český film, který by se i lišil. Jenže stejně jako mnou nedávno viděný Hotel od Jessicy Hausner (který se k tomuhle filmu dá skvěle přirovnat hlavně kvůli úhlům kamery a vlastně i stejnou atmosférou a jejím průběhem), po 20 minutách mě to začalo nudit, protože nám za tu dobu byla nastíněna základní zápletka - au pair přijede do zahraničí k nějaké bohaté rodině a má se starat o zamlklého synka - jenže ono se pak nic moc nedělo a nejhorší bylo, že film si ani nedělal nějakou námahu s tím něco vysvětlovat. Co dělají rodiče Sebastiana? Nevíme. Proč jí Sebastian totálně rozflákal notebook? Nevíme. Proč se scházejí s dalšími bohatými lidmi? Dozvíme se až v textu před závěrečnými titulky. V tom textu se dozvíme úplně všechno o tom, co se ve filmu vlastně dělo, jenže problém je v tom, že ten film by to měl říkat sám, bez nějakých pomocných textů. A to Tiché doteky neříkají. Vlastně nebýt tam ten vysvětlující text, tak nikdo nevíme, o co vlastně šlo. A to je špatně. Ale zase na druhou stranu si zde musím pohonit své miniaturní ego, mě to v průběhu film došlo. Ne úplně vše, ale ten základ jsem odhadl. Každopádně, i když bylo dobré vidět tohle téma v českém provedení, bohužel to nedopadlo jak mělo. Zaujala mě jenom kamera, ze začátku a pak chvílemi atmosféra, pár scén a to je asi všechno. Navíc tam jsou i některé zbytečné věci (třeba ta romantická linka tam vůbec být nemusela) a Křenková má v obličeji pořád jenom jeden výraz, akorát se občas usměje a jednou nebo dvakrát rozbrečí (btw, v té telefonní budce to tvůrci moc nedomysleli, sopel z nosu nezačne kapat hned, jak člověk začne brečet). Škoda, mohlo to dopadnout mnohem, mnohem líp. A na nějaký pořádný a jiný český film evidentně musím čekat dál. 2* (20.02.2020)

Na Tichých dotecích oceňuji, že mají vysoce evropský formát a řemeslně je to opravdu nadprůměrná lahůdka. Dost lidí tu Hogenauera přirovnávà právě k některým evropským režisérům, proto jsem měla vyšší očekávání. A byla bych i spokojenější, kdyby scénář tlačil více na pilu a nenechával všechno jen tak symbolické a v podstatě pod pokličkou. Divák si tu totiž párkrát musí lecco domýšlet a odhadovat. Na to, že film není dlouhý, tak se mi vlastně táhnul. Věřím, že téma to je vážné a na větší rozbory, ale dějově mě to úplně neuspokojilo a působilo to na mě občas mdle. Viděno v rámci Šary Vary. (19.07.2019)

Mám velké pochopení pro úlohu mladého ambiciozního českého filmaře, který musí ustát vyčerpávající podmínky koprodukcí ve snaze vymanit se z tuzemského prostředí, aby mu to pak ujelo natolik, že ty jeho evropské vzory můžete přímo chytat ze sedačky, jak tryskají z plátna. Kdybych ale nechal promlouvat jen své sympatie, tak by to bylo ode mě povýšené, takže smolík pacholík - Tiché doteky mají bezpochyby své dílčí kvality, ale úplně vadný koncept, který vysvětlí pozadí naprosto všech zobrazených událostí až závěrečným titulkem. Do té doby nenabídne jedinou stopu k tomu o jaký film se jedná a tančí akorát se zpola hororově zpracovanou zápletkou o naprosto dehumanizovaném společenství boháčů připomínajících třeba vlámského Borgmana. Celý snímek je navíc výrazně obrazově i zvukově stylizovaný, takže když se v závěru dozvíme, že variuje skutečné události o skutečné organizaci, dojde nám, že jsme se stali akorát obětí opravdu důkladné manipulace, nehledě na to, co si o oné organizaci můžeme jinak myslet. Osobně s tím mám menší problém, než by měla mít většina lidí, protože jsem si vědom, že film obecně je manipulací. Nicméně tady už se překročila pomyslná čára. (05.01.2020)

Sektářsky depresivní rodina žijící ve sterilním prostředí si nechá hlídat desetiletého syna,který je díky nastaveným,těžko přijatelným pravidlům uzavřen do vlastního světa a má problémy navázat s někým bližší,byť jen kamarádský vztah.Chudák Mia(Eliška Křenková),která se rozhodla přivydělat si a vzala práci au-pair v takové rodině.Na přání jeho matky začala také kromě hlídání malého Sebastiana pod dohledem trestat rákoskou jako by jí zaučil sám Igor Hnízdo z Obecné školy.Snížila se tím na nejnižší hranici lidskosti,ale né tím,že používala fyzický trest pro dítě,ale tím,že postupně přijímala pravidla rodiny,které by jiný smrtelník(třeba já) bez váhání odmítl a zároveň odsoudil.Zrádné profese jako au-pair nebo letuška jsou ve skutečnosti navenek lákavé,ale jinak jsou nebezpečně destruktivní pro osobu která se rozhodne je vykonávat.Po čase rodina svého syna Sebastiana(jestli to vůbec byl jejich syn) vymění za jiného kluka ve stejném věku,protože tenhle byl prý moc zkažený.Na konci filmu řeknou,že to bylo natočeno na základě výchovných metod sekty DVANÁCT KMENŮ,která působí také v České republice což mě vůbec nepřekvapilo,neboť tady ty sekty mají díky snadno ovlivnitelným lidem dost silné základny,bohužel. (14.01.2020)

Princip zážitku byl pro mě podobný jako u některých Dolanových filmů - hrne se na mě obrovské množství energie a přepjatosti (byť ve formě excesivní čistoty - neříkám, chraň bůh, že se to Dolanovy podobá stylem) a já vlastně vůbec netuším, jak s nimi naložit. Mělo to být strašidelné? Mělo to být legrační? Bere se to vážně? Nebo se u toho tvůrci sami smáli? Tiché doteky můžou být zajímavým předmětem diskuze o autorském záměru - protože vůbec netuším, co po mně Hogenauer chce. Ale rozhodně mě to bavilo vstřebávat každým okamžikem. Plus jsem byl okamžitě prodaný kameře a obecně postprodukci. Jednak ta podivná umělost předměstí (nevím o filmu ze současnosti, který by s tím pracoval tak dobře), a pak ty barvy... Obvykle tuhle paletu nemusím - mám rád, když je v obraze černá černá a bílá bílá, ne když je všechno odstín šedivé, ale tady se s tím prostě pracovalo tak dobře! Zkrátka film jiný, než chci, a vlastně ani pořádně nevím jaký - jen vím, že ho chci vidět znova. 85 % (04.07.2019)