Arvéd

....námet dobrý ...50-te roky a politické procesy...a tak nejak som čakal,že to bude ako sfilmovanie knihy Eugena Lobla:Svedectvo o procese....ale nič také sa nekonalo.....keby som nečítal obsah-ani by som nevedel o čom to je....stále flasbacky  a to dokolaaa.....záverom mi ostalo,že Jiří Arvéd Smíchovský  bol možno nadpriemerne inteligentný,ale inak psychiatricky narušený diagnóza je pre špecialistov a je  mi to jedno.... (07.02.2023)

Arvéd je jednoznačně umělecko- filosofickým snímkem, to já poznám, protože jsem se minimálně devadesát minut těžce nudil, z čehož jednoznačně vyplývá, že to, co se mě nesnažilo uspat, se vešlo do zbývající třicetiminutovky (hmmm, to jsem asi přestřelil, takže jsem se musel nudit déle). K jedné pěticípé mě dokázaly přesvědčit jen některé herecké výkony, protože všechno ostatní šlo zcela mimo mě (podobně jako opakovaně zmiňovaný Kafka). Já nepotřebuji polopatické filmy, klidně se rád zamyslím, na druhou stranu ale vůbec nemusím počiny, které si tvůrci točí pro sebe a případně pro úzké publikum. Úzkým publikem míním jen ty diváky, jimž se snímek opravdu líbil a kterým něco dal. Nepočítám do něj všechny ty nadšence, kteří hodnotí vysoko je proto, že se snaží vypadat před ostatními jako inteligenti se vztahem k umění. Já jsem na přesně opačné straně barikády; scénář a režie mě ani přes furtdokolové opakování téhož nezhypnotizovaly natolik, abych projevoval nadšení, když ho necítím, a pokud budu kvůli tomu vypadat před ostatními jako ignorant, rád se té role ujmu, protože je mi to naprosto lhostejné. Snímek ve mně dokázal vyvolat emoce jen ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že jsem zase jednou ztratil bez náhrady dvě hodiny života. / Poučení: Dokonalý konfident se pozná podle toho, že umí být užitečný za každého režimu. (01.05.2023)

Není u nás moc filmů tohoto typu, což je logické, protože poptávka není taková, aby se dokázali "uživit". Když pak něco takového vznikne, tak pochopitelně vzbudí rozruch, a Arvéd by si zasloužil, aby ten rozruch kolem něj opravdu byl. Přemýslím, kdy naposledy jsem u domácího filmu viděl takovou vizuální a zvukovou nápaditost. Arvéd v tomto jasně cílí na veškerá domácí ocenění, a naprosto právem. Stejně tak Michal Kern, známý zatím z vedlejších rolí v dlouhodobých seriálech, či reklam, vytahuje herecký výkon, který u nás není moc často k vidění, což je dáno i postavou Arvéda, a tím, jak složitou osobností byl. Arvéd určitě není film, který si dáte k odpolednímu dýchanku, ani na večerní pohodu. Naopak, vyžaduje 100% soustředění, a řekl bych, že na jedno kouknutí se ani nedají pobrat všechny detaily, které film nabízí. O dost jiný pohled na raně komunistická léta na našem území, než jsme zvyklý z jiných filmů... (10.01.2023)

Atypický a nedivácký český film, který v posledních letech nemá obdoby. Vojtěch Mašek si pohrává s formou a pozornému a náročnému publiku předkládá komplikovaně vyprávěný příběh o jedné z nejzajímavějších a zároveň nejméně známých postav československé historie. Tak temná a depresivní atmosféra, jaká se mu povedla vytvořit, v českém filmu hodně dlouho nebyla a v kombinaci s prvky okultismu a surreálna jde opravdu o unikátní a nejednoduchý zážitek. Komorní prostředí je ku prospěchu věci, protože na diváka padá veškerá tíže a temnota doby a některé scény jsou vskutku úchvatně koncipované a řešené. Výsledku rozhodně pomáhá fenomenální, vynikající a zároveň děsivě slizký Michal Kern v titulní roli, s nímž drží krok i Saša Rašilov, do kterého by to asi řekl málokdo. Samotný příběh je notně překombinovaný a o mládí Smíchovského neřekne vůbec nic, nicméně i když o něm divák nic neví, neztratí se a pochopí, že šlo o těžkého konfidenta s každým režimem. Vězeňská linie s knězem je notně zbytečná a nikam moc nevede a v některých momentech určitě mohl být autor trochu přístupnější a zejména scény, které se opakují, asi měl více vysvětlit, zároveň stopáž mohla být o pár minut kratší a nic by se nestalo. Arvéd je přes všechny výtky na zdejší poměry velmi dobrý a odvážný počin (zároveň produkční sebevražda), který ocení jen minimum diváků, ti ale na druhou stranu získají naději, že i v tuzemsku se mohou točit filmy, které mají přesah, nápad a jdou si svou cestou. 70 % (08.01.2023)

U Arvéda by se dalo použít německé slovo "kafkaesk", tedy "kafkovský", jelikož při projekci na diváka sálala všudypřítomná absurdita a člověk si nebyl vůbec jistý tím, co je skutečnost a co přelud. Jako by se na plátně promítala nejednoznačná, rozporuplná a vrstevnatá podstata Jiřího Arvéda Smíchovského. Maškův film se jistě neubrání porovnání s o dva roky starším Šarlatánem, který též vyprávěl příběh o kontroverzním gayovi z (po)válečného období. U filmu byla cítit jeho ambicióznost a snaha o inovativní vyprávění, zároveň ale i jistá nabubřelost. Arvéd je určitě zhlédnutíhodný film, u něhož mě mj. velmi zaujala výprava a práce se světlem, nicméně je divácky poněkud nevděčný a místy odtažitý až chladný (a příliš (pseudo)intelektuální?). (12.09.2022)